Původní dvůr Huishanslhof je jedním z prvních zdejších sídel, o kterém se zmiňuje již „Urbarium“ (seznam roboty orné) z roku 1630, kde je uveden jako osídlenec Jan Linzmeier. Jako mlýn jest uváděn již před třicetiletou válkou. Jana Linzmeiera vystřídal v držení jeho syn Hanz Linzmeier a pak opětně syn Jan, který je uváděn též jako majitel pily na prkna, kterou zřídil vedle mlýna. Vdova po Janu Anna odevzdala „chaluppy“ synovi Mathesovi Linzmeierovi a mlýn převzal druhý syn Leonhard Linzmeier převodem 24. května 1690. Zde tedy nastalo roztržení původního celku a mlýn nesl pak název Lindlmühle. Mathes Linzmeier v r. 1740 dal dvůr synovy Janu a tento v roce 1782 opět synovi Josefu Linzmeierovi. Josef však do dvou let umírá a jeho bezdětná vdova prodala dvůr za 4000 zl. sedláku Josefu Pflanzerovi 13. března 1784, který jí z kupní ceny zůstal dlužen 2999 zl. Josef Pflanzer dal dvůr synu Jakubovi v roce 1826 opět zmenšený, neboť kus pozemku určil i pro druhého syna Josefa Pflanzera, který opět přikoupil zpět Lindlmühle.

Jakub Pflanzer v roce 1850 zřídil a postavil při dvoře zdejší pivovar. Za tuto stavbu intervenoval a povolení docílil okresní hejtman klatovský jménem Schödelbauer, rodák husovský z Rederanreashofu. Po staletí měli svobodní sedláci právo vařit svobodně pivo, ale pod ochranou vrchnosti toho nikdy nedosáhli a museli pít dešenické „panské“ pivo. Teprve nyní, když jejich privilegia měla cenu již jen historickou, mohli vařit a pít své vlastní pivo. Po smrti Jakuba dostal syn vlastnické právo jen na polovinu, kdežto druhou polovinu držela vdova Barbora Pflanzerová, která teprve 8. června 1857 dala zbytek pivovaru připsati synu Jakubu. To byl již však pivovar v nájmu Josefa Spatha, s jehož dcerou se oženil majitel pivovaru Jakub Pflanzer. Po jeho smrti povolala vdova pivovarského Maxe Seiderera z Freysingu v Bavorsku, který v roce 1908 celý pivovar modernizoval a stavby značně zlepšil. V roce 1918 koupil moderní pivovar syn zdejšího poštmistra, sladovník v Telči, Josef Spath, čímž se dostal pivovar do rodu Spathů. K pivovaru příslušející les prodal již v roce 1908 Max Seiderer smolaři továrníku Josefu Aschenbrennerovi z Bleibachu v Bavorsku. Pivovar pracoval až do roku 1946, kdy byl ministerstvem výživy zrušen a zavřen.

Do dnešní doby se zachovala z provozních budov v podstatě jen sladovna s komínem a komín od varny. Za obytnou budovou jsou zbytky zdí patrně sklepů, nejvýše nad objektem základy snad pro cisternu. 

Komín jako takový byl původně poměrně vysokým podstavcem spojen s budovami, dnes je ze tří stran odhalen. V minulosti byl ubourán na výšku vedlejšího hvozdového komína. Uvnitř je použitelná kramlová bilighorze.