O továrně (souhrn historie z oficiálních materiálů firmy Elasta-Vestil):

Ruční výrobu obuvnických pružinek založil v Krucemburku pradědeček současného majitele, pan Vilém Štill roku 1896. O dva roky později byla výroba přesunuta do místního mlýna, kde byly ručně poháněné stávky mechanizovány na pohon silou vodního kola. Roku 1905 byla v sousedství, na místě dnešní tovární budovy postavena přízemní tkalcovna, kdy již byly mechanické stuhařské stavy poháněny benzinovým motorem. V roce 1919 převzal podnik po Vilému Štillovi syn Vladimír, který díky zkušenostem ze zahraničních studií navázal kontakty zejména s německými a francouzskými firmami, kterým tkalcovna dodávala své výrobky.

Současné tváři se továrna nejvíce přiblížila v letech 1925 - 1930, kdy byl postaven nejen komín, ale nové železobetonové výrobní budovy, které jsou v provozu dodnes. Na konci 2. světové války byla továrna částečně poškozena sovětskými nálety a na místě zničené budovy byla postavena nová administrativní budova. V roce 1948 byla továrna rodině Štillových odebrána a znárodněna nejprve pod n.p. Stuha Dobruška a o 10 let později jako STAP č. 10. I po socialistickou éru však byla výroba zachována v původní podobě a v průběhu let docházelo k postupné modernizaci areálu.

V roce 1990 se závod nejprve odtrhl od n.p. STAP a o dva roky později jej odkoupili synové posledního majitele Vladimíra Štilla, pánové Pavel Štill a Vladimír Štill ml. Ti dali továrně současný název Elasta-Vestil a zejména díky zahraničním zkušenostem Ing. Pavla Štilla (podobně jako u jeho otce) mohl podnik navázat po sametové revoluci zásadní kontakty pro zahraniční obchod. Současným jednatelem a hlavou firmy je pan Vladimír Štill (již třetí tohoto jména ve vedení firmy), pravnuk zakladatele fabriky a spolu s víceméně nezměněnou, pouze postupně modernizovanou výrobou stuh (specialitou firmy jsou např. různé zdravotnické široké popruhy), jde tak o naprosto jedinečný příklad více než století fungující a prosperující rodinné firmy, jejíž kontinuitu nuceně přerušila pouze socialistická éra.

O komínu:

Cihlový komín vysoký 23 metrů byl postaven v roce 1926 v rámci projektu zajištění spolehlivého pohonu provozu a vytápění parním topením. Komín, který navrhlo Podnikatelství staveb továrních komínů Martin Kuželka ze Starého Postřekova, se tedy stal součástí tohoto parostrojního zařízení. Součástí zařízení byla rovněž vlastní elektrárna (Krucemburk nebyl tehdy ještě připojen k elektrické síti), která zajistila továrně přechod k modernímu elektrickému osvětlení. Vlastní elektřinu si však vyráběl závod pouze 6 let, neboť roku 1932 došlo k připojení Krucemburku k elektrické síti. Původní parní kotel sloužil k vytápění až do roku 1986, kdy byl zlikvidován a nahrazen novým. Nový však již nesloužil ani dvě desetiletí, protože továrna vybudovala v současnosti moderní novou plynovou kotelnu. To znamenalo i konec využívání samotného komínu. Ten byl posléze přibližně o 5 šárů cihel firmou TS mont ubourán, zakonzervován a kvalitně zaplechován stříškou.

Přestože je komín již několik let nefunkční, je zachován ve velmi dobrém stavu, pouze vrcholové partie od poslední opravy v roce 2005 drobně kronchtuují (odlupování povrchu zdiva a rozšiřování spár mezi cihlami, zejména vlivem místních drsnějších klimatických podmínek). Základy komína jsou dle předložené dokumentace 2 metry hluboké a tvoří jej betonový podklad, na kterém stojí dvojúrovňový kamenný základ, do kterého vstupoval podzemní kouřovod. V nadzemní části komín tvoří válcová podstava, v první úrovni silně kónická, v druhé úrovni již nevýrazná a bez jakýcholiv vnějších přízdob. Navazující válcový dřík je rovněž prostý, v závěru s pouze drobným prstencem hlavice, dnes již v neúplné vyši.

Za možnost provedení dokumentace, cenné informace a velmi vstřícný přístup děkuje SČK Ing. Vladimíru Štillovi, jednateli společnosti Elasta-Vestil.