Šachta byla zřízena v roce 1852. Patřila rytíři Johannu Herringovi, bývalému brněnskému velkoobchodníkovi, který koupil v roce 1802 stávající jámy v Zastávce a okolí od hormistra J. A. Thomerera a ustavil horní těžířství Rytíř Johann Herring a spol.

V areálu závodu byly zbudovány i koksárenské pece, které vyráběly koks pro nově budované železárny s vysokou pecí. V blízkosti šachetní budovy stála i cihelna, která kromě běžných cihel vyráběla i cihelné tvarovky s ornamenty, které pak byly použity na výzdobu hlavní jižní fasády dle návrhu vídeňského architekta Ludvíka Förstera. V roce 1856 byla k areálu přivedena železniční kolej pro odvoz vytěženého uhlí na stanici.

V roce 1870 společnost zanikla a v roce 1877 byla zastavena i těžba uhlí. Dolovací prostor byl převeden na důl Julius. V letech 1950-52 byla zde obnovena těžba uhlí tzv. úpadnicí v blízkosti hlavní budovy, ale jen na velmi krátkou dobu. Otvor, ještě dnes znatelný, byl zasypán a zazděn.

Hlavní budova byla v pozdější době upravena na byty a místnosti pro německou a po I. světové válce pak na českou mateřskou školu a třetí třídu obecné školy.

Budova dolu, tvořící dodnes dominantu čtvrti Kloboučky, byla několikrát navrhována na památkově chráněný objekt. V roce 2005 proběhla rekonstrukce dolu dle návrhu Ing. Arnošta Kejty podle původní podoby z 19. století.