Židlochovický cukrovar je jedním z nejstarších zařízení ve střední Evropě: jeho zřízení bylo povoleno Florentu Robertovi v roce 1836 a uveden do provozu byl v roce 1838. Za dobu své existence vyhořel, byl několikrát rozšířen, rekonstruován a modernizován a napojen na železnici. Po 1. světové válce byl cukrovar zkonfiskován jako majetek arcivévody Bedřicha a majitelem se stala Akciová společnost pro průmysl cukrovarnický v Hodoníně, v roce 1948 byl znárodněn. I v meziválečném a poválečném období byl cukrovar průbežně modernizován (poslední modernizací prošel v roce 1970). K definitivnímu zrušení výroby došlo v roce 1991. V rámci privatizace se cukrovar (nefunkční a v dezolátním stavebně-technickém stavu) dostal do majetku města Židlochovice.
Cukrovar leží v jihovýchodní části města u státní silnice II/416, spojnice center Pohořelic, Židlochovic a Slavkova. V těchto místech vede státní silnice v souběhu s řekou Svratkou. Směrem od Hrušovan vedla kdysi do cukrovaru dnes už nefunkční železniční vlečka napojená na železniční trať Brno – Břeclav. Ve vzdálenosti zhruba 200 – 250 m severovýchodně od cukrovaru se nachází širší městské centrum: autobusové nádraží, městský úřad, pošta, gymnázium, zámek a most přes Svratku vedoucí k hlavnímu náměstí s historickou radnicí. Z jihu a jihovýchodu navazuje na cukrovar městská průmyslová zóna a areál tzv. „Robertovy vily“, kterou město využívá pro školní účely. Celý tento prostor podél státní silnice od mostu směrem na Žabčice k územní hranici Židlochovic působí v současné době neutěšeně, roztříštěně a neurbanizovaně. Pouze objekty komína a filtrační věže v areálu bývalého cukrovaru patří mezi pohledové dominanty města.
V severovýchodní části (zastavěné části cukrovaru) již proběhly demolice objektu, které buď staticky nevyhovovaly, nebo byla jejich sanace nerentabilní. Po dokončení demolic, které jsou plánovány až do příštího roku (2007, pozn. dsk), zůstanou v areálu zachovány pouze objekty zámečnických dílen, filtrační věže, bytového domu a komína cukrovaru. Z továrního komína byla odstraněna novodobá nástavba a původní historické komínové těleso bylo sanováno. Naopak zachování objektu filtrační věže je předmětem ostrých polemik: NPÚ zažádal na MK o zápis objektu filtrační věže do Ústředního seznamu kulturních památek a tato žádost byla doporučena s dodatkem, aby do Seznamu byl spolu s věží zapsán i tovární komín cukrovaru. Do doby rozhodnutí MK se proto na oba objekty vztahuje dvojí ochrana – vzhledem k nedokončenému řízení je nutno s věží i komínem zacházet jako se zapsanými památkami a veškeré stavební záměry konzultovat s NPÚ z důvodu jejich polohy v ochranném pásmu zámku. Zdroj: DOBEŠ, F.: Areál bývalého cukrovaru v Židlochovicích In Případové studie regenerace brownfieldů, 2006
Pozn.: filtrační věž a komín bývalého cukrovaru byly Ministerstvem kultury prohlášeny kulturní památkou dne 3.3.2008
Asi v roce 2000 byl komín zbaven čapího hnízda a ubourán na dnešní výšku.