Cihelny se samozřejmě jako jinde i na Sedlčansku vyskytovaly prakticky v každé obci. Malé cihelny, v kterých si prostý lid pálil potřebný stavební materiál, patřily mezi běžné vybavení obcí. Cihlářská hlína se navíc nacházela v okolí Sedlčan až v 10 metrových pásmech. Nejznámějšími cihelnami Sedlčanska byly cihelny pod Cihelným vrchem (470 m n. m.). Cihly se zde pálily minimálně již v 16. století. Ostatně cihelna je na tomto vrcholu zobrazena roku 1602, a to na kresbě města od Willenberga. Jedna z cihelen dodnes nazývaná Šípkova, nesla jméno po majiteli Aloisi Šípkovi, který zde roku 1889 vystavěl menší pec s třemi zaměstnanci, přičemž roku 1894 již zaměstnával zhruba o deset zaměstnanců víc. Vystavil zde v této době také polokruhovou cihelnu. Vyrobené tašky a cihly šly údajně, jak se říkám na dračku a pravdou je, že Šípek skutečně roku 1899 cihelnu vybavil pecí s šesti komorami a téměř 25 zaměstnanci.430 Cihelna se rozrůstala a na konci 20. let 20. století zaměstnávala téměř 40 lidí. Pec měla 14 komor s parním strojem o síle 35 HP. Alois Šípek se stal jedním z největších podnikatelů regionu.

Druhou cihelnou u Cihelného vrchu byla Pejšova Cihelna. Provoz zde zahájila rodina Pejšova v čele s místním podnikatelem Bedřichem Pejšou již roku 1860. Cihelna byla zmodernizována roku 1908, kdy zde Pejša postavil kruhovou pec se 14 komorami. K této cihelně byla také přidružena cihelna Františka Poustky. Cihelna se dočkala roku 1918 moderního vybavení s naftovým motorem o síle 45 HP. Produkty obou cihelen dosahovaly údajně stejné kvality. V jejich technickém rozvoji oběma cihelnám pomáhala zřejmě i snaha předhonit cihelnu druhou. Cihelny vyráběly cihly, tašky na střechy, drenážní trubky a dlaždice. Období cihelnám přálo. Nejen v Sedlčanech se stavěly nové budovy a potřebná zařízení. 

(Převzato z diplomové práce Šárky Maškové Janotové Proměny agrární krajiny mikroregionu Sedlčanska v letech 1850-1943. FF UK 2012 a Habart Č., Sedlčansko, Sedlecko a Voticko II, Sedlčany 1995.)