Mlýn zvaný Ulrichův, později též Harlassův nebo Německý, stával v těchto místech podle některých pramenů již od 14. století. V roce 1897 vyhořel, o dva roky později jej koupil Johann Heinzmann a kompletně přestavěl. V roce 1904 přibyla k mlýnu i elektrárna, která byla o rok či dva později vybavena parním strojem a cihelným komínem. Elektrárna byla v činnosti ještě v meziválečných letech (v roce 1927 začala dodávat do sítě třífázový střídavý proud), v roce 1934 přebírá podnik po otcově smrti jeho syn Richard Heinzmann. V roce 1945 byl mlýn s elektrárnou znárodněn a začleněn do n.p. Západočeské mlýny, pod jehož hlavičkou elektrárna pracovala až do 60. let 20. století. 

Komín byl velmi zajímavý zejména svým nepříliš často vídaným zdobením v podobě vyzděné spirály (viz též například Továrna Alba ve Volyni), značně zdobná byla i hlavice. S největší pravděpodobností nebyl vybaven vnější bilighorzí. Bližší období jeho demolice zatím není známo, padl mezi roky 196?-1980.

V současnosti je v objektu sídlo vodárenské společnosti.

(s využitím informací webu starestribro.cz a knihy Industriální topografie - Plzeňský kraj)