Z webu současného provozovatele škrobárny v Horažďovicích:

Historie výroby škrobu v Horažďovicích začíná v době, kdy do Horažďovic vtrhla průmyslová revoluce. Fungoval tu cukrovar, vyhlášené bylo pěstování růží i otavských perlorodek. V roce 1889 se k víru podnikatelského ruchu přidalo i založení papírny, kterou na východním okraji města vystavěli plzeňští papírníci Gellert a Gaus. Povolení bylo konkrétně vystaveno na výrobu papíru a lepenky ze slámy a vlastní výroba započala 20. 10. 1889. Bohužel dne 16. 6. 1897 papírna vyhořela.

Z této pohromy se papírna již nevzpamatovala a spáleniště leželo ladem a až do roku 1906 kdy na tomto místě vznikl nový podnik na výrobu škrobu, dextrinu a sirupu. Škrobárna nesla název "První jihozápadočeská továrna na škrob" a první kampaň se uskutečnila od 1. 11. 1906 do 30. 3. 1907. Za toto období bylo zpracováno kolem 1600 tun brambor, za které bylo zaplaceno cca 50 tis. korun.

Podnikatelský úspěch škrobárny nezůstal v Horažďovicích bez odezvy. Pro sedláky ze širokého okolí to byl impulz k rozhodnutí o založení družstevní škrobárny. Tomu v roce 1908 předcházelo založení "Škrobárenského a nákupního družstva pro české Pošumaví", které nakonec využilo nabídky První jihozápadočeské továrny na škrob a celou ji na jaře roku 1912 koupilo. Zemědělci pak vlastnili škrobárnu až do roku 1946.

V roce 1946 byla škrobárna prostřednictvím Českomoravského svazu pro brambory a škrob pronajata panu Josefu Smeykalovi, přednímu škrobárenskému odborníkovi. Josef Smeykal ji v říjnu roku 1946 převzal a na jaře příštího roku bylo započato s její modernizací. Během následujících dvou let tak škrobárna postupně změnila svou tvář. Dalším osudem škrobárny ale zamíchal únorový puč a v říjnu roku 1948 byla škrobárna znárodněna.