Proč lézt

Lidská společenství si v průběhu civilizačního procesu vytvořila své stereotypy. Mezi ně patří i soubor činností považovaných za smysluplné. Ty jsou většinou přejímány a hodnoceny z pohledu obecného názoru a vkusu a při jejich aplikaci je uplatňována cesta zvyku a nejmenšího odporu. Kdokoliv přichází s myšlenkou, vymykající se obecným zvyklostem, naráží (v ideálním případě jen zpočátku) na nepochopení a odpor většiny. V tomto stádiu obecného nazírání se v současné době nalézá nejen komínolezectví, ale i smysl pro krásu a funkčnost industriálních objektů.

 

Na otázku, proč lezeme na komíny, existuje mnoho odpovědí, které uspokojí málokoho. Lze spolu s Reinholdem Messnerem opakovat: Protože tu jsou. Lze ve shodě s jejich konstrukcí prohlásit: Protože jsou k tomu určené. Je možné při poznání jejich specifického půvabu říci: Protože jsou krásné. Můžeme odpovědět množstvím otázek typu: Jaký smysl má golf? Proč vznikají divadelní hry? K jakému účelu bylo vytvořeno hruškojabko?

 

Každý zástupce lidského rodu má ve větší či menší míře zakódován sklon k iracionálním činnostem, které mu nepřinášejí žádný přímý užitek spojený s opatřováním obživy, přežitím a rozmnožováním. Ne že by opice, sápan či medvěd nedokázali vystoupit na komín, ale těžko lze u nich očekávat plnou uvědomělost, schopnost za tímto účelem se sdružit a vypracovat sofistikovaná pravidla takového konání. Proto je možné prekiontrii zařadit mezi kulturní fenomény postmoderní (a postindustriální) doby, a tím ji označit jako činnost specificky lidskou. 

 

Pro někoho je komínářství hlavně recesí, pro jiného více sportem, další v něm hledá vzrušení. Řadu lidí přitáhl zájem o industriální památky. Někomu vyhovuje alternativní charakter komínolezných aktivit a přes individuálnost této činnosti i setkávání se s lidmi vyznávajícími podobné hodnoty.

               

Lze najít mnoho důvodů, proč lézt na komíny a bezpočet proč ne. Neptejme se po smyslu komínářství. Jeho smysl je v každém z nás. Užívejme si komínářství.