V pivovaru se opět začne po desítkách letech vařit pivo !
" 13. 5. 2020, bylo po předchozích jednáních, podepsáno memorandum o spolupráci mezi vlastníkem objektů bývalého pivovaru v Kladně - Kročehlavech, panem Vladislavem Tesárkem, pivovarníkem a vlastníkem značky "Pivo Václav" panem Ing. Václavem Strnadem a předsedou Spolku Otakar Kročehlavy, Mgr. Robinem Tesárkem. Předmětem a účelem tohoto memoranda je obnova tradice pivovarnictví a výroby piva, jakož i dalších souvisejících výrobků a činností v budovách býv. pivovar v Kladně-Kročehlavech! Chystá se tedy obnova výroby piva v kročehlavském pivovaru. "
Viz FB Areál bývalého pivovaru Kladno-Kročehlavy
Historie pivovaru v Kročehlavech se začíná psát v druhé polovině 19.století. V letech 1855-1858 je v tehdy ještě samostatné obci Kročehlavy, na dohled od Kladna, majiteli kladenského panství – řádem benediktinských mnichů z břevnovsko-broumosvkého opatství – zbudován zcela nový pivovar, jehož provoz byl zahájen roku 1858 (některé zdroje ovšem uvádějí, že byl spuštěn až roku 1861 nebo dokonce 1865). Jednalo se o (na svou dobu) velmi moderní a rozlehlý podnik s prvotřídním technologickým vybavením a zázemím. Při pivovaru byly vybudovány i další přidružené provozy a příslušenství, jako byla sladovna, mlýn, bečvárna, kovárna nebo ustájení pro pivovarské koně. V areálu se též nacházelo několik služebních bytů pro zaměstnance pivovaru, ať už to byl vpravdě luxusní ředitelský apartmán s několika pokoji a salony, který zabíral téměř polovinu prvního poschodí hlavní budovy nebo malé jednopokojové „garsoniéry“ strojníků a kočích. Budovy pivovaru měly i značnou hodnotu architektonickou. Celý objekt byl vystavěn v historizujícím, pseudonovogotickém stylu a jeho fasády dodnes nesou řadu zdobných prvků. Dominantní částí je mohutný objekt sladovny, jejíž vznosné průčelí se dvěma věžemi a výstavní, členitou fasádou je obráceno směrem ke Kladnu. Součástí sladovny je i hvozd s párníkem, jenž stojí na opačné straně sladovny, ve dvoře. Ke sladovně přiléhá objekt varny, která svým vnějším pláštěm se sousední sladovnou příliš nekoresponduje, neboť je oproti zdobné fasádě sladovny až asketický. Za těmito budovami se nacházejí nižší objekty kotelen, strojovny a spilky. Přímo pod pivovarem byla zbudována rozsáhlá sklepení, která se užívala, jako ležácké sklepy a lednice. Led pro potřeby pivovaru se vozil z blízkých rybníků a vodu čerpal pivovar z vlastních studní. Pivovar měl kapacity pro výrobu až 50 000 hl. piva a 40 vagonů sladu ročně. Této své maximální produkce však za celou svou existenci dosáhl pouze jednou a to na krátkou dobu.
V 70.letech 19.století byl celý pivovar opět zásadně přestavěn a modernizován zavedením parního pohodu. To odstartovalo více než třicet let trvající éru neustálých stavebních úprav, přestaveb, rozšiřování a inovací provozu. Značná část zisků byla obratem opět investována do přestaveb. Na základě informací z dokumentů uložených v archivu stavebního úřadu si můžeme udělat představu, jak se pivovar postupně měnil. Například roku 1879 je vystavena nová lednice, 1894 – přestavba kotle ve varně, 1899 – přestavba stropů v sýpkách atd.
V této době již v podniku pracovalo dle dobových záznamů na 60 dělníků a 4 úředníci.
Majitelé, břevnovští benediktini, od počátku celý závod pronajímali soukromníkům. Z těch známějších jmenujme například Josefa Daneše, Aloise Fantu nebo Josefa Homolku.
Nejvýznamnějšími nájemci ovšem byla pivovarnicko-podnikatelská rodina Zacharů. Ti zde působili téměř půl století. Toto období bývá znalými nazýváno „zacharovskou érou“ a ta je považována za nejdůležitější v celých dějinách pivovaru. Nejen, že znamenala značný rozmach podniku, ale díky významnému postavení a pestrým aktivitám příslušníků rodu Zacharů se budovy pivovaru a zejména pak ředitelský byt stávají skutečným společensko-kulturním centrem Kročehlav a Kladna své doby.
Jako první přichází do Kročehlav v roce 1880 (1882?) Šebestián Zachar. Ten pivovar přebírá, modernizuje a rozšiřuje. Po jeho předčasné smrti spravuje pivovar (společně se svým bratrem, sládkem Vilémem Havlíkem) vdova Marie Zacharová, která se později provdala za tehdejšího starostu města Kladna, MUDr. Jaroslava Hrušku. Tímto sňatkem získala značnou společenskou prestiž a potřebné konexe. Avšak vdova Zacharová (později Hrušková) již před sňatkem se zámožným lékařem a kladenským starostou vlastnila a spravovala svůj vlastní nemalý majetek, mimo jiné známý a luxusní hotel „U Bílého beránka“ na kladenském hlavním náměstí (dnes nám.St.Pavla), v jehož budově dnes sídlí kladenský magistrát, ale i několik hostinců v Kladně a okolí a řadu dalších nemovitostí. Roku 1898 předává Marie Hrušková nájem a správu pivovaru svému synovi Ing. Otakaru Zacharovi, který byl významnou osobou, nejen v souvislosti s pivovarem, ale také s Kročehlavami a městem Kladnem.
Právě za éry Otakara Zachara dosáhl pivovar svého produkčního maxima. Provoz byl opět rozšířen a modernizován. Zachar navíc nechal prohloubit pivovarské studny a vymyslel důmyslný vodohospodářský systém, takže se podnik stal, co se týkalo vody, zcela soběstačným. Otakar Zachar udržoval také přátelské vztahy s tehdejšími umělci, mezi nimiž dominoval malíř Mikoláš Aleš. Movitý Zachar (po matčině smrti zdědil i její majetek) se stal jeho štědrým mecenášem a výtvarník pro něj, na objednávku, vytvořil několik děl. Oba přátelé vedli čilou korespondenci a také se často navštěvovali. Aleš byl také častým hostem v kročehlavském pivovaru, kde měl i provizorní ateliér. Aleš zanechal na pivovaru také svou nesmazatelnou stopu. V roce 1909 pro svého přítele, sládka, navrhl pivovarský reliéf umístěný na štítě domu vrátného přímo při vjezdu na nádvoří pivovaru. Štukový reliéf obsahuje znak pivovarníků – korbel s pivem, atributy surovin (ječmen, chmel) a celý štít je korunován trojicí soudků s bednářským nářadím. Dnes je tento štít kulturní památkou.
První vážně krize nastala za první světové války. Byl nedostatek pracovních sil, konzumentů i surovin. Pivo se vyrábělo z náhražek (Ing.Zachar v této době vynalézá "pivo v prášku"). Klesala jeho kvalita i výstav. Na pivovar také několikrát dolehlo rekvírování pivovarského vybavení a strojů pro potřeby válčící monarchie. Po válce se situace nijak razantně nezlepšila. Do středních Čech se začaly stěhovat modernější a ekonomicky silnější velkopivovary a kročehlavskému závodu přibývalo konkurence. Po odchodu posledního Zachara z pivovaru (vdova po Ing.Otakaru Zacharovi – Pavla Zacharová, roz.Veverková) končí éra pronajímání a pivovar je dále veden v režii samotných benediktinů, kteří do pivovaru jmenují vlastní ředitele a sládky. Pivovar postupně již nezvládá konkurovat silnějším hráčům na trhu (např.pivovary v Krušovicích, Holešovicích, Smíchově, Unhošti nebo státní pivovar ve velmi blízkém Buštěhradě), jeho zařízení zastarávají. Kročehlavský pivovar dokonce nemá ani lahvárnu a stáčírnu, která byla v té době u většiny pivovarů již samozřejmostí. Výstav se snižuje na průměrně 25-30 000 hl.piva ročně a produkce nadále pozvolna klesá, i přes snahy ředitelů, kteří se snaží uchránit tradici kročehlavského pivovaru například investicemi do moderní reklamy nebo zbudováním potřebné stáčírny (ta nakonec vzniká přestavbou spilky, bohužel až roku 1929!). Celá 30.léta 20.století kročehlavský pivovar spíše přežívá s většími či menšími úspěchy. Roku 1938 jmenují benediktini posledního sládka Jana Beránka. Během druhé světové války čelil pivovar několikrát pokusům protektorátních úředníků, provoz zavřít a jeho výrobu převézt ve prospěch velkopivovarů. Tehdejší byrokraté dle dochovaných protokolů poukazovali především na špatný technický stav zařízení a na nevyhovující hygienické podmínky v provozu. Na čas byl pivovar skutečně odstaven, což mu nijak neprospělo. Po skončení druhé světové války již byl osud pivovaru v Kladně-Kročehlavech zpečetěn. „Vyhláškou ministryně výživy ze dne 3. července 1948 o znárodnění některých průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském podle § 1, odst. 3 zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 115 Sb., o znárodnění dalších průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském byl dnem 1. ledna 1948 znárodněn "Kladenský pivovar a sladovna kláštera řádu Benediktinů v Praze-Břevnově, Kladno-Kročehlavy", Kročehlavy č. 33 (okr.Kladno).“ Pivovar byl znárodněn a přešel pod Rakovnicko-kladenské pivovary n.p. Roku 1950 správu pivovaru přebírá firma „Kladenský pivovar a sladovna Kladno-Kročehlavy po národní správou.“ Do pivovaru byl přemístěn provoz nedaleké kročehlavské sodovkárny „Kalabria“, z níž se paradoxně stala stáčírna krušovického pivovaru. V pivovaru se nadále vyráběly nealkoholické nápoje. Tato éra však měl jepičí život. Na více než 60 let byla potravinářská výroba v objektu někdejšího pivovaru přerušena po roce 1950 (1951). Poté se do budov stěhuje Okresní průmyslový kombinát, který zde zřizuje galvanizovnu, zámečnictví a kovovýrobu. Z pivovaru se tedy stává ryzí továrna. Sklepení jsou pronajata Národnímu podniku Zelenina, který je užívá jako sklady. Budovy jsou pro nové účely necitlivě přestavovány a nedostatečně udržovány. Některá části jsou dokonce demolovány (např. z důvodu narušené statiky je zbořena část sklepení a přilehlý dům se služebními byty a chlévy pod samotným pivovarem atd.)
Ještě později se chátrajícího areálu ujímá Kovopodnik Kladno n.p. V budovách je umístěna výroba domácích potřeb dodnes známé značky „KLAD“. Vyrábějí se zde mimo jiné všeobecně známé navíjecí sušáky na prádlo (jejich výroba se v pivovaru zachovala dodnes), pračky, hliníkové nádobí a příbory. Sídlí zde administrativní centrum Kovopodniku, účtárna, výkresovny. V roce 1989 se budovy někdejšího pivovaru ocitly velmi blízko totální zkázy. V rámci nové architektonické koncepce Kročehlav měl být bývalý pivovar zdemolován a na jeho místě měl vyrůst panelový dům. K tomu naštěstí nikdy nedošlo, neboť tyto plány zhatil nejen nedostatek financí, ale i právě přelomový podzim roku 1989. Po změně společenských poměrů se však situace kolem pivovaru nijak nezlepšila, ba naopak. Kovopodnik Kladno n.p. byl dán do likvidace, výroba částečně zprivatizována, ovšem ně vždy zcela úspěšně. Správu pivovaru vykonával, nebo spíše nevykonával Okresní úřad Kladno. Objekt byl zcela bez údržby a chátral. Některé části byly pronajaty soukromníkům, kteří pochopitelně do cizího majetku odmítali investovat. V roce 1993 podává řád břevnovských benediktinů (původní majitelé) žádost o navrácení svého majetku – objektu bývalého pivovaru v Kladně-Kročehlavech. Ovšem restituční řízení se táhne neuvěřitelných 11 let, během nichž pivovar chátrá, je postupně rozkrádán a ničen. Až v roce 2004 (rok zrušení okresních úřadů!) je bývalý pivovar restituován a navrácen do majetku řádu benediktinů z Břevnova. Benediktini, kteří nemají dostatek prostředků, aby mohlo pivovar udržovat, objekt obratem prodávají jednomu z nájemců, kladenskému stavebnímu podnikateli panu Vladislavu Tesárkovi. Od roku 2004 je areál postupně vyklízen a rekonstruován za vynakládání obrovských finančních prostředků i fyzických a duševních sil celé rodiny Tesárkových. Vzhledem ke stavu, v němž pivovar v roce 2004 byl, je jeho znovuuvedení do života opravdu nesnadný úkol.
Záměrem majitele je vybudovat z areálu víceúčelový objekt vhodný pro podnikání i bydlení v centru města, což se mu zatím (snad) daří. V opravených částech budov dnes sídlí mnoho živnostníků a soukromých firem, v patrech jsou budovány nájemní byty a kanceláře. Majitelé jsou si velice dobře vědomi slavné historie domu, v němž dnes hospodaří a to je pochopitelně naplňuje pokorou a zároveň nutí k zodpovědnému chování. Snaží se ve svém úsilí navázat, v rámci svých možností i schopností, na své slavnější předchůdce a pokračovat alespoň částečně v jejich stopách. Rádi by, aby se pivovar opět stal živoucím organismem, domem, v němž se bude nejen vyrábět (i když zatím ne pivo), tvořit a obchodovat, ale i spokojeně bydlet a žít. Naštěstí se tento jejich záměr v posledních letech daří. Rodina se také snaží alespoň z části oživit i kulturní tradici kročehlavského pivovaru. Proto příležitostně propůjčovala částečně zrekonstruované pivovarské sklepy pro pořádání společenských a kulturních akcí, takže ve sklepení se již odehrálo několik koncertů, výstav, přednášek, konferencí, vernisáží, křest knihy a dokonce i svatba. V současné době je v bývalých pivovarských sklepeních budována výrobna nealkoholických nápojů, moštů a limonád společnosti F.H.Prager s.r.o. V pivovaru dnes má svůj ateliér i malíř a keramik pan Jaromír Hůja, který své nájemné nezřídka kdy platí v podobě svých dílek, které s povětšinou stávají nedílnou součástí inventáře pivovaru (například sluneční hodiny na průčelí budovy obrácené do ulice Dlouhá nebo socha sv.Václava a sv.Tomáše na hlavním schodišti.)
Závěrem je ještě nutné říci, veškeré rekonstrukce a přestavby jsou financovány výhradně ze soukromých zdrojů majitelů.
A kdo ví…třeba se tu jednou bude zase vařit i pivo.
Zpracoval: Robin Tesárek, 4.3.2012
Přepracováno: 4.11.2013
Zdroje: Historie a současnost podnikání na Kladensku a Slánsku (PhDr.Zdeněk Kuchyňka), Pivovarnictví na Kladensku a Slánsku (Vladimír Chaloupka), Encyklopedie pivovarů Čech, Moravy a Slezska I.díl Střední Čechy (Pavel Jákl), Pivovary poté – rekonstrukce a konverze (Pavel Jákl, Milan Starec, Robin Tesárek aj.), Pivovarské nebe Otakara Zachara (Jiří Mika – článek v revue Kladno-Záporno), Mezi Alembikem a spilkou (Jiří Mika), rozhovory s pamětníky.