Na místě starší železné hutě (měla pec dýmačku, později i vysokou dřevouhelnou pec a hamr, zanikla v roce 1690) s využitím staršího vodního díla byl Klimentem, vévodou Bavorským a falckrabětem na Rýně vybudován mlýn pravděpodobně v polovině 18. století. Podle jména vrchnosti na Rýně - vznikl název Rejnov. Na prvním vojenském mapování z roku 1764 už jsou budovy zakresleny. Poměrně mohutnou budovu se čtyřmi vodními koly doplnila v roce 1811 pila. Mlýn často střídal majitele. Od roku 1863 pak hospodařila na mlýně rodina Antonína Kapalína (podle něj byl mlýn také nazýván jako Kapalínův). Po něm převzal mlýn jeho syn Josef s manželkou Marií. V té době došlo k velké modernizaci mlýna. Vedle parního stroje byl ve 20. letech 20. století mlýn opatřen Girardovou turbinou, naftovým motorem, ještě předtím byla vybudována cesta od Úderska k Velké lípě. Poslední mlynář Pavel Kapalín mlel až do poloviny 20. století. Mlýn patřil na přelomu 19. a 20. století k největším a nejmodernějším v této části Loděnického potoka.