Historie dolu Barré:

Výstavba dolu, pojmenovaného po tehdejším generálním řediteli Společnosti státní dráhy, byla zahájena roku 1872, těžba započala v březnu 1876.

Šachta, hloubená v obdélníkovém profilu, měla tři hlavní patra - Kübecké 316,36 m, Barrecké 335,36 m a Engerthovské 434,55 m. Dřevěná těžní věž v šachetní budově byla po osu lanovnic vysoká 12,12 m. Litinové lanovnice měly drážku pro plochá lana. Těžní klece byly dvouetážové, po jednom vozíku v etáži, plochá těžní lana byla použita anglická, 80 mm široká a 16 mm silná.

Parní těžní stroj dodala roku 1873 firma L. A. Quiball v Anzinu. Jednalo se o dvouválcový ležatý parní stroj s průměrem válců 500 mm a zdvihem pístu 2000 mm, s kulisovým rozvodem systému Allan.

Větrání dolu obstarával větrník systému Pelzer, uvedený do provozu roku 1883. Průměr lopatkového kola byl 2000 mm a konal 185 ot./min. Pohon obstarával pomocí řemene stojatý vahadlový parní stroj firmy Baron von Kleist v Nejdku. Stroj měl průměr válce 400 mm a zdvih pístu 910 mm, otáčel se rychlostí 22 ot./min.. Roku 1900 byl pohon ventilátoru přestavěn na elektromotor 250 V, 27 ks, 600 ot./min. s řemenovým převodem.

Pohon šachetních pump zpočátku obstarával parní stroj o výkonu 554 ks systému Wolf. Později byla na IV. patře vybudována pumpárna s parní diferenciální pumpou a na II. patře byly umístěny rychloběžné pumpy.

Původní kotelna dolu Barré byla vybavena 12 válcovými kotli se dvěma spodáky, které byly v provozu od roku 1875. napájecí voda šla přes předehřívač, kterým byla vedena odpadní pára od těžního stroje. Ke kotelně patřil i 48 m vysoký komín o průměru 2,37 m.

V letech 1895 až 1897 byla vystavěna na dole nová kotelna se šesti vodotrubními kotli systénu Mac Nicol po 132 m2 výhřevné plochy, se dvěma spodáky a rošty systému Bolzano v provedení na spodní vítr. Kotelna dodávala páru i pro místní elektrárnu.

Třídička uhlí byla podobné konstrukce jako na dole Thinfeld - výklopník, rošt Briart a soustava sít. Pro manipulaci a zvedání vozíků na úroveň dopravního mostu do třídírny byly vybudovány tři parní elevátory. Vytříděné uhlí se do železničních vagonů dopravovalo sklopnými vozíky po rampě.

Roku 1890 bylo na dole vystavěno také proudové uhelné prádlo systému Ruhm, které dodala Plzeňská strojírna pro stavbu vagonů. Praní probíhalo ve třech dřevěných aparátech, kde se třídilo uhlí podle své specifické váhy. vytříděné uhlí bylo vynášeno drátěným pásem, na kterém se i částečně odvodnilo. Potřebnou vodu dodávaly tři odstředivá čerpadla, poháněná parním strojem, od roku 1911 pak elektromotorem.

Po ukončení těžby zůstával důl jako větrací. Ve strojovně byl postaven roku 1922 elektrický těžní stroj, původně sloužící na dole Michael v Brandýsku. Původní dvouetážové těžní klece byly vyměněny za lehké jednoetážové.

Veškerý provoz na dle byl ukončen roku 1935, objekty byly později demolovány.Dnes již ani neexistuje bývalé nádraží Tuháň, trať byla zrušena.