Kotlářský mistr Arnošt Juránek si v roce 1871 založil svoji továrnu ve Fügnerově ulici na břehu Radbuzy, naproti pivovaru. Fungovala zde kotlárna s oddělením pro ohýbání měděných trubek, kovárna, slévárna a soustružna. Juránek dodával zákazníkům hlavně měděné vybavení pro pivovary, lihovary a cukrovary, trubky pro vodárny, měděné kuchynské nádobí a různé odlitky ze slitin mědi. V roce 1891 byla továrna oceněna na Zemské jubilejní výstavě v Praze zlatou medailí obchodní a živnostenské komory. Zakázek poté přibývalo a majitel se rozhodl fabriku rozšířit a zmodernizovat. Uprostřed prací, v roce 1895, však zemřel, a podnik převzala jeho žena Barbora. Zboží odebíraly všechny tři plzeňské pivovary, papírna, speciální velká kuchyňská zařízení byla určena pro léčebnu v Dobřanech či věznici na Borech, úspěšný byl i export - velké dodávky cukrovarského zařízení směřovaly do Ruska, zákazníci byli také z Rakouska a Maďarska. Hospodářská krize počátku 30. let zasadila továrně těžkou ránu, v roce 1935 byla výroba přechodně zastavena a v roce 1940 byl podnik poslán do konkurzu. Po válce už výroba nebyla obnovena a za socialismu byl objekt využíván Krajským ústavem národního zdraví - z někdejší fabriky začaly vyjíždět sanitní vozy záchranné služby.

(100 zajímavostí ze staré Plzně II., Starý most 2007)

Komín je znatelný již na jedné fotografii z r. 1897, s největší pravděpodobností byl tedy postaven v čase probíhající modernizace fabriky v 90. letech 19. století. Později, kolem roku 1960, byl ubourán o zdobnou hlavici. Zatímco větší část továrny, včetně výstavního činžovního domu rodiny pana továrníka z konce 19. století, byla zbořena po roce 1972 v souvislosti s výstavbou velmi necitlivě vedeného silničního průtahu téměř skrz samotné centrum města, komín zůstal na svém místě až do konce 80. let, kdy byl také zdemolován. Kdysi slavnou fabriku dnes nepřipomíná nic - v místech řady domů projíždějí tisíce aut denně, v místě nádvoří s komínem je neoficální parkoviště, zbytek je zarostlý křovím, které je plné odpadků...