Rozvoj vápenického a později cementářského průmyslu v brněnském regionu má dlouholetou tradici, neboť předměstí Brna leží na jihu velkého ložiska vápenců. V roce 1907 byla postavena v Maloměřicích, v těsné blízkosti nákladního nádraží ČD, firmou Leo Czech a spol. cementárna s rotačními pecemi na výpal slinku mokrým způsobem.
V letech 1923 - 1924 prošla cementárna modernizací. Nová technologie výroby cementu suchou cestou si vyžádala rozšíření o nové objekty sila a rotační pece, drtícího a mlecího zařízení, sušícího bubnu. Objekty byly navrženy jako monolitické železobetonové.
Celý provoz cementárny se nalézá na relativně sevřeném prostoru. K výrobě portlandského cementu se používal vápenec z lomu na kopci Hády. Transport vápence z lomu byl zajišťován lanovkou, později od drtičů u lomu podzemním dopravníkem. Ostatní dopravu pokrývá silniční síť a zavlečkování závodu.

Postavené silo na cement sloužilo od počátku své historie původnímu účelu. Ve využití pecní haly můžeme nalézt drobné změny. V roce 1955 až 1961 došlo ke kompletní rekonstrukci závodu, včetně změn fasády pecní haly. Z původních 4 pecí a další dostavěné nalézáme na plánech z roku 1979 pouze 3 funkční pece, zbytek budovy je využit jako sklad. V roce 1989 dochází k modernizaci a přestavbě továrny.

Pecní hala byla stržena roku 1992, objekt sila v roce 2002 (v literatuře někdy uváděno i 2003). Demolice potvrdily vysokou kvalitu provedení, neboť si vyžádaly několik specializovaných firem a nebývalé množství výbušnin.

Zdroj: VCPD ČVUT

Pozn.: Továrna postupně měnila svůj název i majitele. Od 1.1.1980 byla součástí k. p. Cementárny a vápenky Mokrá (CEMO) se sídlem v Mokré u Brna, od ledna 1990 stejnojmenného státního podniku a od ledna 1991 stejnojmenné akciové společnosti. S účinností od 1.1.1992 byla společnost privatizována a v květnu 1998 sloučena do společnosti Českomoravský cement, součásti HeidelbergCement Group.

Komín byl postaven patrně až po roce 1917, (patrně s přestavbou roku 1924)

Komín odstřelen 14.10.1999.

Maloměřická cementárna vznikla na místě, kde se již odedávna pálilo vápno a vyráběly cihly. Naleziště vápence, hraničící s vápencovým Moravským krasem, příznivá zeměpisná poloha na hlavní trati Brno-Praha a prudce stoupající spotřeba cementu vedly tehdejší majitele veřejné obchodní společnosti Leo Czech & spol. se sídlem v Maloměřicích, jejímž předmětem podnikání bylo "pálení vápna a výroba cihel" k rozhodnutí, věnovati se vedle výroby vápna a cihel hlavně tovární výrobě portlandského cementu. V r. 1907, před 60 lety započala v Maloměřicích Výstavba cementárny a již v září 1908 byl v ní zahájen provoz. V r. 1908 se firma změnila na komanditní společnost na akcie, ve které byli osobně ručícími společníky Max Kohn, dr. Cor. Hože a Max Hože. Majetkovým vkladem se zúčastnila firma Mos. Lew-Beer, kterážto účast byla později nahrazena majetkovými vklady sedmi příslušníků továrnické rodiny Lew-Beerů, žijících a působících jednak v Brně, jednak ve Svitávce a ve Vídni.

V prosinci 1939 byla na firmu uvalena okupanty vnucená správa. Majetek firmy i společníků byl zkonfiskován, firma přestala právně existovat a místo ní byla zřízena v r. 1941 firma nová "Zement und Kalkwerke Malmeritz, Aktiengesellschaft" se sídlem v Brně-Maloměřicích, se základním kapitálem 5 500 000 RM.

Po osvobození byla firma dána pod národní správu. Tento prozatímní stav byl ukončen znárodněním firmy, její majetková podstata byla začleněna do národního podniku "Moravsko-slezské cementárny a vápenice" se sídlem v Brně-Maloměřicích, zřízeného vyhl. min. průmyslu č. 993 ze dne 7. 3. 1946. Do národního podniku patřily mimo Maloměřické cementárny ještě cementárny v Ostravě-Vítkovicích, cementárny ve Štramberku a v Tlumačově, jakož i postupně začleňovaná celá řada vápenek, prodejních skladů a výroben cementového zboží v celé zemi Moravskoslezské.

Při reorganisaci znárodněného průmyslu byly z dosavadního velkého národního podniku zřízeny dnem 1. 1. 1950 tři národní podniky. Jedním z nich jest dnešní "Maloměřická cementárna a vápenice, n. p." se sídlem v Brně-Maloměřicích. Maloměřická cementárna jest jeho základním závodem, pobočnými závody jsou vápenice v Mikulově, vápenice v Čebíně s provozovnou v Předklášteří, jakož i v r. 1964 delimitované malé vápenky v Líšni, v Lažánkách a v Šošůvce.

Zdroj: Almanach 60 let výroby cementu v Maloměřicích (1967)