General data:
Class:RU  (Rizistropic ulhorf)
Height:10X m
Gallery:Ub  (Wretch / no gallery)
Alternatives:jihozapadni komin
Type:C  (Classic brick)
Gallery:Ub  (Wretch / no gallery)
Detail:0.0:0
Grounds:A266
Status:P
Country:CZE  (Česká republika)
(p)Region:ULK  (Ústecký)
County:MO  (Most)
Municipality:Komořany
Coords:
50°31'32.534"N,13°32'37.417"E
Details (CZ):1 display >>
Record history:
12.2.2009
15:48:33
+ _M_ - Souřadnice jsou pouze přibližné.
22.10.2012
08:50:03
+ jakstep - přiřazení do areálu
31.10.2012
16:32:30
+ MV - přiřazení do areálu
Map + photo
V roce 1929 dýmící.. ..na fotce jsou vidět i dvě montovaná megalofobia, cca 50ti metrová Pohled na kotelnu, ten vpravo (převzato z VCPD)
Poznámky
30.11.2008 09:11:13 k.e.n

Tři stometrové cihlové komíny z roku 1925, postavené firmou Ing. Fisher a spol., byly při svém dokončení nejvyššími v tehdejším Československu. Dnes je místo, kde elektrárna i obec stávaly, změněno k nepoznání, i proto jsou souřadnice jen velice přibližné a pokud někdo vypátrá přesnou polohu, nechť ji zadá. Současná poloha byla přibližně určena dle dobových pohlednicí a starých map (kde ovšem elektrárna ještě nebyla). 

 

Komíny jsme zaevidovali podle pořadí dle dobových fotek od levého komínu.

 

Z publikace 65let elektrárny Komořany:

Historie československé uhelné energetiky se začala na Mostecku psát již ve 20. letech minulého století. V roce 1923 se u obce Ervěnice začala stavět tepelná elektrárna, nejprve s výkonem 45 MW, aby pokryla rychle rostoucí potřeby hlavního města. 26. února 1926 začala dodávat první energii do pražské rozvodné sítě a Mostecko získalo novou dominantu – tři stometrové komíny. Elektrárna měla 16 kotlů, spalujících hnědé uhlí z dolu Hedvika, tři turbosoustrojí, ke kterým v roce 1932 přibylo čtvrté o výkonu 25 MW.

Během okupace se elektrárna stala majetkem německého koncernu, který má v plánu vybudovat energetický komplex o výkonu 1 000 MW. Kromě stavby chemických závodů tak začíná v roce 1941 také stavba Ervěnic II., na níž se podílí hlavně ruští zajatci. Po skončení války pak výstavbu v letech 1948 až 1952 postupně dokončují už českoslovenští technici a dělníci.

Provoz elektrárny Ervěnice I. se stává neekonomickým a definitivně končí v dubnu 1965; stejný osud pak potkal v roce 1980 i Ervěnice II. Poslední zbytky ervěnické elektrárny mizí o šest let později.

Z časopisu Československý strojník a elektrotechnik:

Velké dílo, důstojný pomník české elektrotechniky, bylo právě započato. Na rozlehlém území státního dolu Hedvika u obce Ervěnic započato bylo se stavbou obrovské elektrárny, která má zásobovati elektrickou energií nejen hlavní město Prahu, ale i přilehlá města. Velké dílo buduje se za účasti státu, země i obce pražské. Tři mocná parní beranidla upravují zde terén pomocí více jak půl třetího tisíce betonových pilot, jichž zaráží se do země denně 140 - 180. Tímto způsobem zabezpečuje se dokonalé položení základu ku stavbě kotelen, zatím co v bezprostředním sousedtsví kladou se mohutné základy pro stavbu strojírny, ve které budou instalovány pro první čas tři turbogenerátory, každý o výkonnosti 15.000kilowattů. Blíže strojírny buduje se veliká stanice rozvodná pro napětí 100.000 Volt, odkud bude již snad za rok přenášena elektrická energie dálkovým vedením do Prahy, a sousední rozvodny pro 22.000 Volt napětí do bezprostředního okolí. Mohutná elektrárna ervěnická využitkuje na 40 % materiálu, který se dosud zahazoval do jam, poněvadž pro nedostatečnou tepelnou hodnotu nesnesl zatížení dopravních tarifů. Po této stránce znamená ervěnická elektrárna značné, dosud plně neoceněné plus v našem uhelném hospodářství. Byla to právě tato okolnost, že zužitkuje se méně cenné uhlí a proplavky, zvláštních to slínovitých, živičným olejem prosáklých vrstev, která umožnila výstavbu ervěnické elektrárny za dnešních nejvýš obtížných hospodářských poměrů. Výrobní cena 1 kilowattové hodiny, pokud se týká uhlí, bude v této elektrárně téměř osmkráte nižší nežli v dosavadních elektrárnách. Budovatelé a navrhovatelé této obrovské elektrárny jsou čeští technikové, radové ministerstva veřejných prací, pánové Mölzer a Vanouček, kteří tímto obrovským ekonomickým podnikem vybudují nejen sobě, ale české elektrotechnice důstojný pomník.

9.1.2011 23:03:33 dsk

Výstavbu ervěnické elektrárny financovala Ústřední elektrárna Praha a. s. Řada provozních objektů byla z důvodu nestejného podloží uložena na pilotech.

Důl Hedvika dodával elektrárně denně 125 až 175 vozů odpadové topné směsi anebo uhlí horší kvality.