Výňatek z článku "Říkalo se jí Klingrovka" od Karla Herčíka:
Nejstarší textilní manufakturou v okolí Mladé Boleslavě byla kosmonoská firma hraběte de Bolzy, založená v roce 1763, která zbudovala jeden ze svých provozů i v nedalekém Josefově Dole. Zejména po roce 1793, kdy podnik zakoupil rodák z Levína na Litoměřicku Johan Leitenberger, zaznamenala firma strmý vzestup. V roce 1819 se dva její špičkoví odborníci, kreslič Jeremiáš Singer a kolorista (chemik, tvůrce barviv) Karl Köchlin rozhodli osamostatnit a na břehu Jizery v Mladé Boleslavi založili novou kartounku, která již za několik let zaměstnávala v dílnách 600 lidí a odebírala zboží od čtyř stovek domácích tkalců. Podnik to byl na svou dobu moderní – dílny byly vytápěny teplým vzduchem, závod měl vlastní chemickou laboratoř, v roce 1830 tu byl firmou W. Peela z Manchestru instalován parní stroj, který nahradil namáhavou ruční práci dělníků a dělnic. O věhlasu firmy svědčí i skutečnost, že v době schůzky členů tzv. svaté aliance v Mnichově Hradišti v roce 1833 navštívily mladoboleslavský podnik hlavy států Ruska, Rakouska a Pruska. Třicátá a zejména čtyřicátá léta 19. století se vyznačovala i ostrými střety, stávkami, mzdovými boji a rozbíjením strojů, v nichž dělníci viděli příčinu propouštění. Některé procesy s revoltujícími dělníky probíhaly i před boleslavským kriminálním soudem.
Roku 1854 koupil Köchlinovukartounku Franz Hiller z Hodkovic nad Mohelkou a přeměnil ji na továrnu vlnařskou. Počet zaměstnanců se snížil na 363, z toho bylo 80 dětí. Hlavním výrobním artiklem byly vlněné a polovlněné šatovky a hlavně ve světě velmi oblíbené pestré kašmírové šátky, které se vyvážely nejen po Evropě, ale i do Jižní Ameriky.
Neuplynulo ani třicet let a firma opět změnila majitele. Své mohutné textilní dominium v čele s mateřským závodem v Novém Městě pod Smrkem o boleslavskou továrnu v roce 1881 rozšířil Ignác Klinger. V polovině 80. let 19. století začala rozsáhlá přestavba továrny. Pracovalo na ní 359 zedníků a když byly práce v roce 1888 dokončeny, stály na obou březích Jizery moderní několikapodlažní budovy, v nichž postupně nalezlo práci na 1300 dělnic a dělníků. Přestože ani v tomto i následujících obdobích nechybějí doklady o mzdových a stávkových bojích dělnictva klingrovky, některá opatření firmy směřovala ku prospěchu zaměstnanců. Již koncem 19. století byly dílny osvětleny elektricky namísto plynem. Firma pečovala o místní řemeslnickou školu, do níž v roce 1912 zavedla elektrickou přípojku a vybavila kabinety strojním zařízením. Majitel firmy zakoupil rozsáhlé pozemky a zbudoval na nich dvě desítky obytných domů pro své zaměstnance (čp. 152-169/II, čp. 243-245/II) i vilu pro svou rodinu (čp. 170/II). Dnešní čtvrť Kolonie za bývalými Žižkovými kasárnami je známa i tím, že zde bylo záhy po založení klubu první fotbalové hřiště Aston Villy Mladá Boleslav. Klingrováci se mohli stravovat v závodní jídelně, továrna za ně platila příspěvky do nemocenské pokladny, odbory vymohly starobní a úrazový fond a pro úředníky penzijní fond. Přestože vedení firmy bylo německé a převážná většina dělníků byla české národnosti, nejsou známy ostré národnostní spory. V roce 1901 vznikla poblíž továrny zastávka železniční trati Praha – Turnov, která usnadnila dojíždění přespolních dělníků do práce a bylo odtud blíže než z hlavního nádraží i pro návštěvníky města (sloužila až do šedesátých let minulého století).
Za zmínku stojí i péče, kterou vedení firmy věnovalo architektonické úrovni průmyslových budov, a to již v době velké přestavby v 80. letech 19. století. Stavby tvoří jednotný celek, projektanti nešetřili parkovou zelení uvnitř areálu, cesty byly lemovány záhony květin, nechyběly ani vodní prvky, lavičky, altánky. To vše je patrné ze zachovaných fotografií či rytin. V porovnání s průmyslovou výstavbou např. poloviny 20. století ve městech a zvláště na venkově, která estetická kritéria často pomíjela, náleží tvůrcům Klingrovy textilky absolutorium. To se o současném stavu, kdy na pozemku sídlí ŠKODIČ, říci bohužel nedá.
Textilní tradice Mladé Boleslavi patří minulosti od konce poslední války. Její závěr 9. května 1945 byl smutný i pro továrnu a její blízké okolí. Při jednom z posledních leteckých útoků na evropských bojištích tu bomby pobořily řadu objektů a usmrtily desítky lidí. Výrobu tu tehdy provozovala společnost Lanex v držení Oskara svob. pána Klingera, ale brzy po válce objekty získala Mototechna a zřídila v nich centrální sklad náhradních dílů motorových vozidel. V té době byla ještě v plném provozu textilka v Josefově Dole jako jeden ze závodů podniku Tiba ve Dvoře Králové, dnes již ani ona nevyrábí. Útlum českého textilního průmyslu, započatý po poslední válce, pak dále urychlila expanze asijských výrobců.
Zbořen koncem roku 2006. Dnes zde stojí hala automobilky.