Rehabilitační ústav Kladruby leží v zachovalé podblanické přírodě na okraji Vlašimské kotliny 7 km severovýchodně od Vlašimi poblíž obce Kladruby. Odtud je na obzoru dobře vidět památná hora Blaník, známá pověstí o blanických rytířích.
V roce 1932 bylo rozhodnuto postavit nové sanatorium pro léčbu tuberkulózy kostí. Bylo vybráno příhodné místo na vyvýšeném prostranství na úpatí vrchu Kostelík (524 m n.m.), a to nedaleko osady Kladruby. Tehdejší vedoucí osobností byl doktor Schiller. Nejdříve byla vybudována příjezdová silnice (1934) a současně bylo započato s úpravou parku kolem budoucího ústavu. V roce 1937 byly postaveny vlastní základy ústavu a v prosinci 1938 byla dokončena střecha.
Po okupaci německými vojsky v roce 1939 se spolek snažil sanatorium prodat, avšak nacisté již měli jiné plány a převzali sanatorium pro válečné účely. Kompletně byla stavba dokončena v roce 1941 a do provozu byla dána jako vojenská nemocnice o rok později. Nacisté zde zřídili „Forschungsinstitut der D.A.F. Kladruby“, jehož část měl pronajatou Wehrmacht pro raněné frontové vojáky. Tak zde vznikl „Reserve Lasaret Wlaschim“. V době největších válečných ztrát bylo v ústavu až 1 200 německých vojáků. Tragickým paradoxem bylo i to, že zakladatel ústavu Dr. Schiller byl v roce 1942 popraven a téměř celá jeho rodina mučena v koncentračních táborech jako příslušníci pronásledované židovské rasy.
Po skončení II.světové války sloužil ústav jako sovětská repatriační stanice, kterou procházeli bývalí sovětští vojáci před návratem domů.
Od ledna do září v roce 1946 byl ústav ve správě Ústřední rady odborů a jeho koncepce nebyla vůbec žádná. Od 1.října 1946 převzalo ústav do péče Ministerstvo zdravotnictví. Byly provedeny rychle nezbytné úpravy včetně vybavení interiéru. Podle zachované knihy příjmů pacientů zde ke zkušebnímu provozu dne 21.dubna 1947 nastoupilo 27 nemocných. V tomto období probíhalo i první školení odborného personálu, které prováděly fyzioterapeutky z USA a prvními českými frekventanty byli učitelé tělesné výchovy.
Oficiální zahájení provozu se uskutečnilo 1.prosince 1947, kdy zařízení neslo název „Státní ústav doléčovací“ s kapacitou 160 lůžek. Z počátku ústav sloužil pro doléčování invalidů a postupně přecházel k léčení poruch pohybového ústrojí po operacích a úrazech.
V průběhu let dochází ke stále většímu rozšiřování oboru rehabilitace i k požadavků na něj kladených. To se projevovalo v základní rehabilitační péči a také při zvýšených nárocích na poskytování ošetřovatelské péče. Proto bylo nutné rozšířit oddělení. V listopadu roku 1955 byla slavnostně otevřena nová léčebná budova, která umožnila rozšíření kapacity lůžek celkem na 210.
Rozšiřuje se i zázemí Rehabilitačního ústavu a v roce 1975 je uveden do provozu sportovní areál, dále areál minigolfu a posléze i plošně rozsáhlý lesopark. To vše bylo vybudováno s ohledem na tělesně postižené. V těchto letech byly rovněž postupně vybudovány nové moderní byty pro zaměstnance.
V letech 1991-1995 bylo vybudováno nové komunikační jádro se třemi novými výtahy, vyšetřovnami a jídelnami pro méně mobilní klienty. Uvolněné prostory na lůžkových odděleních byly využity pro zlepšení ubytovacích podmínek klientů.
V říjnu v roce 1995 bylo slavnostně otevřeno rehabilitační oddělení, které bylo moderně vybaveno a dále zvýšilo úroveň poskytované rehabilitační péče. Všechny nově vybudované objekty jsou propojeny podzemními komunikacemi tak, aby i v nepříznivém počasí byly pro pacienty snadno dosažitelné.
V roce 2003 byla dokončena rekonstrukce staré budovy rehabilitace, kompletně byly rekonstruovány bazény, vznikl zde plavecký pětadvacetimetrový bazén, bazén s pohyblivým dnem a vířivka. Rekonstruovány byla také tělocvična a kinosál. Nově vznikly v budově Fitness a 2 menší tělocvičny. Byla sem také přestěhována prodejna protetických pomůcek, učebna výpočetní techniky a psychologové.
Převzato z webových stránek ústavu www. rehabilitace.cz.
Na prvním ochozu je webkamera monitorující probíhající výstavbu nové Kotelny.