Vážené komínářky a komínáři,jistý druh extrémismu je pro činnosti spojené s prekiontrií příznačný. Pronikání na zakázaná území, ztékání vertikálních objektů vybuzujících ve většině obyvatelstva pocity závrati, jistoty pádu a smrti, skrývání se před ochrankáři a policejními složkami a nahánění se s rozličnými polomilitantními údernými jednotkami je s naším počínáním neodmyslitelně spojené. Tajuplnost spících fabrik a areálů či hřmot a výpary moderních provozů, se kterými se setkáváme při výkonu našeho ušlechtilého zájmu, to vše nám přináší pocit dobrodružství, objevování nebo dokonce romantického zážitku. Zároveň dává nahlédnout do zmizelého světa „předválečných“ hodnot,
| Začátkem června měl na filmovém fulldome festivalu v Brně premiéru můj kraťas The Factory. Není to přímo o komínech, ale je to oslava industriální poetiky jako takové. |  |
| S Bouřkou si občas (pravda, mírně řečeno alibisticky) posteskneme, jak blog skomírá a jak už dlouho nikdo nic nenapsal a jak to bylo pěkný, když z každý větší akce byl blog a jak tohle a tamto...Nu, ale když nám letos lezba začíná zase hezky ožívat (snad to není jen můj pocit), co i ten blog zkusit oživit? Za formulace úřednicky zdegenerovaného projevu se případně omlouvám, každopádně si myslím, že akce jako letošní běžkoprekio si blog zaslouží, nechť tedy řádky a hlavně fotky promlouvají a přenesou nás i vás zpět do únorových dní na Šumavu. |  |
Vážené komínářstvo,
máme zde nový rok 2019 v němž by se z prekiontrického hlediska dle očekávání, podobně jako v roce prošlém, opět nemělo dít nic převratného. Ti, kteří chtějí, lezou, ti, co se jim nechce, nelezou, každý si leze, kam chce a s kým chce, nejsou na to žádné kvóty, takže nikdo by se z toho důvodu neměl cítit opruzen.
Pošuci třeští, ale postupem let vychládají a stávají se z nich menší pošuci, na jejich místa nastupují jiní, a tak je to dobře, protože prekiontrie by bez nich byla méně barevná a vonná. Idioti ovšem většinou idioty zůstávají, s tím nikdo nic nepořídí, kdyby to bylo možné, už by ~
| V roce 2012 me k.e.n nabadal at udelam post s prebaly desek zobrazujici industrialni tematiku. Noa ted koukam na debatu a tema evidentne zije furt. inu dobra, budiz blog - at je to na jednom miste. |  |
Vážené komínářky, vážení komínáři,
žijeme ve zvláštní době, která se mimo jiné vyznačuje možností každého připojence dát světu okamžitě vědět, co si právě o čemkoliv myslí. Málokdy se jedná o příspěvky, které by významněji obohatily myšlenkové bohatství lidstva; spíše naopak. Sleduji-li na internetu některé debaty týkající se politiky, je zarážející, jaká míra netolerance, nenávisti, tuposti, chorého rozumu a duševních úchylek všeho druhu je tam ventilována. Tento trend prostupuje společností a jakkoliv jsem zastáncem názoru, že trocha uvážlivě dávkované nenávisti není na škodu (jak je patrné z mých starších ideoprojevů), zároveň jsem spolu s Pájím, šamanem kmene Bororo přesvědčen, že „Sta
| Je to už takový pěkný zvyk, že se v listopadu schází adminstvo ke svému sněmu. Jednotícím prvkem letošního ročníku byla repetice. Nicméně jak praví staré přísloví: dvakrát nevytáhneš stejnou kramli. |  |
Kdysi jsem udělal 2 otevřené blogy, které se evidentně neujaly a nikdo do nich nepřispíval, těžko říci nakolik to bylo netrefením se do tématu a nakolik mojí osobou. tyto blogy jsem tedy později smazal. Nicméně po dlouhé době to zkouším znovu, jelikož se mi dostalo zásadní inspirace a také by se to mohlo více trefit do poptávky zkomírající komínářské veřejnosti. Původně jsem plánoval napsat něco o zélandských horách a přimíchat do toho to trošku málo prekiontrie o které se tady dá mluvit, ale pak jsem od tohoto záměru odstoupil. Jednak o té prekiontrii by to tady bylo asi dost plytké ~
| Největší cihelný komín světa a cesta k němu v pár fotografiích, několika slovech, jednom parodickém videu a deseti dnech čisté radosti. |  |
| obrazky pro radost. |  |
Budovy původního pivovaru uzavírají areál liteňského panství ze západní strany. Historie pivovaru v Litni se datuje od poloviny 16. století. V letech 1571–1950 byl provozován jako panský pivovar.
Masivní budovy z 19. století sloužily provozu tzv. parostrojního pivovaru (1880–1893). Polovina 19. století je dobou nebývalého rozkvětu českého pivovarnictví dosahujícího světového věhlasu. V té době se rozvíjí průmyslová výroba sladu i piva a dochází k výstavbě nových pivovarů – měšťanských, akciových i soukromých. Také Josef František Daubek, který zámek Liteň zakoupil v padesátých letech 19. století, štědře investoval do výstavby budov a technologií pro výrobu piva a lihu, a významně tak zmodernizoval liteňský parostrojní pivovar z poloviny 16. století. V roce 1877 postavená varna měla kapacitu 75 hl. V roce 1884 produkce piva stoupla až na 36 000 hl ročně.
Liteňské pivo se vždy těšilo dobré pověsti a „mladý pán“ Josef Šebestián Daubek na výrobu sám zkušeně dohlížel. Vyprávělo se v Litni, že „když on vařil pivo, tenkráte bylo ze všech dob nejlepší“.
Provoz pivovaru téměř zastavila první světová válka a po roce 1918 už produkce předválečných hodnot nedosáhla. Provoz byl ukončen v roce 1950 a byla zde vybudována stáčírna piva a sklad Staropramenu.
Budově pivovaru, která je krásným příkladem industriální architektury konce 19. století, dominují dva komíny. Přiléhá k ní budova dřívějších skladů, pod nimiž se skrývá labyrint rozlehlých pivovarských sklepů. V areálu panství stával rovněž lihovar; ten byl zbourán v roce 1965.
Dnes se budovy pivovaru nacházejí v havarijním stavu a jejich další využití v oblasti původního určení vyžaduje komplexní architektonickou rekonstrukci a moderní vybavení prostor.
(z webu Zámku Liteň)