Pivovar se zahrádkou ve dvoře už je v provozu.
Welcome at KODA - the world's largest smokestack database. KODA is unique project focused on documentation of smokestack in Czech republic and abroad. Our knowledge is based on fieldwork done by our members/contributors and study of historical resources. They are passed through validity control to ensure maximal accuracy and relevance.
Creators and authors of this web are keen on chimneys and industrial architecture. Do not hesitate to contact us if you have any question or problem related to this kind of architectural creations. We will use our resources and experience to do our best for their conservation an useful sustainable existence. The database and our work has never any commercial, political ambitions and should never be linked with any type of activism. Our contributors are members of Svaz českých komínářů (= Czech chimney climbers) based in Czech republic, Europe.
The best point to start is the
pregion or the map.
If you have any information or visual material (photo, video) to contribute, please contact us.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
3.7.2019
m.i.x
| Začátkem června měl na filmovém fulldome festivalu v Brně premiéru můj kraťas The Factory. Není to přímo o komínech, ale je to oslava industriální poetiky jako takové. |  |
10.3.2019
starbreaker
| S Bouřkou si občas (pravda, mírně řečeno alibisticky) posteskneme, jak blog skomírá a jak už dlouho nikdo nic nenapsal a jak to bylo pěkný, když z každý větší akce byl blog a jak tohle a tamto...Nu, ale když nám letos lezba začíná zase hezky ožívat (snad to není jen můj pocit), co i ten blog zkusit oživit? Za formulace úřednicky zdegenerovaného projevu se případně omlouvám, každopádně si myslím, že akce jako letošní běžkoprekio si blog zaslouží, nechť tedy řádky a hlavně fotky promlouvají a přenesou nás i vás zpět do únorových dní na Šumavu. |  |
10.1.2019
Laco
Vážené komínářstvo,
máme zde nový rok 2019 v němž by se z prekiontrického hlediska dle očekávání, podobně jako v roce prošlém, opět nemělo dít nic převratného. Ti, kteří chtějí, lezou, ti, co se jim nechce, nelezou, každý si leze, kam chce a s kým chce, nejsou na to žádné kvóty, takže nikdo by se z toho důvodu neměl cítit opruzen.
Pošuci třeští, ale postupem let vychládají a stávají se z nich menší pošuci, na jejich místa nastupují jiní, a tak je to dobře, protože prekiontrie by bez nich byla méně barevná a vonná. Idioti ovšem většinou idioty zůstávají, s tím nikdo nic nepořídí, kdyby to bylo možné, už by ~
20.11.2018
jakstep
| V roce 2012 me k.e.n nabadal at udelam post s prebaly desek zobrazujici industrialni tematiku. Noa ted koukam na debatu a tema evidentne zije furt. inu dobra, budiz blog - at je to na jednom miste. |  |
10.1.2018
Laco
Vážené komínářky, vážení komínáři,
žijeme ve zvláštní době, která se mimo jiné vyznačuje možností každého připojence dát světu okamžitě vědět, co si právě o čemkoliv myslí. Málokdy se jedná o příspěvky, které by významněji obohatily myšlenkové bohatství lidstva; spíše naopak. Sleduji-li na internetu některé debaty týkající se politiky, je zarážející, jaká míra netolerance, nenávisti, tuposti, chorého rozumu a duševních úchylek všeho druhu je tam ventilována. Tento trend prostupuje společností a jakkoliv jsem zastáncem názoru, že trocha uvážlivě dávkované nenávisti není na škodu (jak je patrné z mých starších ideoprojevů), zároveň jsem spolu s Pájím, šamanem kmene Bororo přesvědčen, že „Sta
17.11.2017
m.i.x
| Je to už takový pěkný zvyk, že se v listopadu schází adminstvo ke svému sněmu. Jednotícím prvkem letošního ročníku byla repetice. Nicméně jak praví staré přísloví: dvakrát nevytáhneš stejnou kramli. |  |
Kdysi jsem udělal 2 otevřené blogy, které se evidentně neujaly a nikdo do nich nepřispíval, těžko říci nakolik to bylo netrefením se do tématu a nakolik mojí osobou. tyto blogy jsem tedy později smazal. Nicméně po dlouhé době to zkouším znovu, jelikož se mi dostalo zásadní inspirace a také by se to mohlo více trefit do poptávky zkomírající komínářské veřejnosti. Původně jsem plánoval napsat něco o zélandských horách a přimíchat do toho to trošku málo prekiontrie o které se tady dá mluvit, ale pak jsem od tohoto záměru odstoupil. Jednak o té prekiontrii by to tady bylo asi dost plytké ~
30.8.2017
m.i.x
| Největší cihelný komín světa a cesta k němu v pár fotografiích, několika slovech, jednom parodickém videu a deseti dnech čisté radosti. |  |
21.8.2017
jakstep
| obrazky pro radost. |  |
16.1.2017
Laco
Vážené komínářky, vážení komínáři,
za rokem 2016 se zavřely dějiny a je možné bilancovat. Lze tedy říci, že to byl rok klidný, naplněný plodnou a tvořivou prací lezebnou a průzkumnickou, kde i Svaz českých komínářů přispěl svou nemalou hřivnou k všeobjímajícímu vesmírnému Dobru, Lásce, Štěstí, Spravedlnosti, Míru, Symetrii, Byndecismu a Marašigosondismu. Především o tom měl být tento ideoprojev, ale copak je to možné?
Výdobytky komínářství jsou vytvářeny a vzdělávány všemi členy SČK, kteří na tom mají zájem. Hladký chod, legislativa a technická podpora tohoto blahodárného konání je dnes v rukách dvou subjektů - vedení SČK a kolegia adminů KODA. Atmosféra kolem komínářství ~
Z infa o čapáku:
Tato stavba vznikla jako náhrada komína bývalého lihovaru, kde hnízdili čápi. Původní hnízdo zbudovali čápi záhy po ukončení výroby lihovaru, tj. v 50. letech min. století. Komín byl vysoký 24 m a samotné hnízdo téměř 3 m. Tento stožár byl zbudován zemědělským družstvem Kámen jako náhrada pro uchování hnízdiště na tomto místě.
V březnu roku 2002, kdy bylo již rozhodnuto o demolici komína, byl postaven stožár s rámem a imitací hnízda. Po příletu čapího páru a vyvedení mláďat byl ornitologem sledován jejich vývoj. Jakmile odborníci usoudili, že nastal vhodný čas, byla za pomoci hasičů čapí mláďata přemístěna ze starého hnízda na nové. Současně byly zahájeny přípravy k odstřelu komína (bylo použito 320 g trhaviny a 2 rozbušky). Celá akce se zdařila, komín ležel v místech, kde měl a čapí rodiče vychovali svá mláďata na novém hnízdě. Hnízdo nezůstalo prázdné žádný rok. Bohužel až letos, kdy máme tento slavný den a jeden ze symbolů naší obce, kterým jsou čápi, nám schází.
Z webu ipac.svkkl.cz:
Původně zde stával Hrdličkův mlýn, později zvaný Palasovský. K němu patřil jez, stržený povodní okolo r. 1780 (novější jez byl potom postaven asi 300 m výše proti proudu řeky). Mlýn se proto stal nepouživatelným, ale často měnil majitele. V r. 1833 mlýn koupil pražský podnikatel Hanke, objekt zboural na jeho místě postavil několikapatrovou továrnu na zpracování lnu a bavlny na přízi. Továrna byla zřízena na vodní pohon, během sucha v l. 1834 a 1835 byla nuceně převedena na pohon parním strojem, přistavěn byl tovární komín. V r. 1905 zachvátil objekt velký požár a přádelna zcela vyhořela. Místo bylo již i v mapách označováno jako Spáleniště. V r. 1913 koupil zbytky bývalé přádelny majitel velkostatku Čeněk Pospíšil, jeho podnikatelské záměry překazila první světové válka. Teprve r. 1919 zde otevřel výrobnu na všechny druhy ručních, tažných, obloukových, pásových a okružních pil na dřevo i železo, na nože do sekaček, řezaček, obráběcích strojů a různého dalšího nářadí. Závod nesl název Čeněk Pospíšil, továrna na pily a nože v Lochovicích. V r. 1924 převzal továrnu jeho syn, název firmy byl změněn na Jaromír Pospíšil, velkostatek a průmyslové závody, Lochovice. Vysoce kvalitní výrobky vzešlé z této firmy nesly název Japolo. Výroba byla ruční i strojová, surovina na výrobu pil se dovážela většinou ze Štýrska, část výrobků byla zhotovována z oceli z kladenské Poldiny hutě. - Jaromír Pospíšil založil v prostorách bývalé přádelny ještě provoz na výrobu dřevité vlny (ze smrkového a borového dřeva) a hospodářský lihovar, který zpracovával brambory, melasu a řepu na průmyslový líh. - Po převratu v r. 1948 byly všechny tři provozy Jaromíra Pospíšila zabaveny, zrušeny a do objektu bývalé přádelny byla umístěna strojní a traktorová stanice státního statku. V rámci restitucí po r. 1990 bylo ale zařízení dílen vydáno jako náhrada bývalým zemědělcům a majitelům dílenských živností. Pan Michal Klement, vnuk Jaromíra Pospíšila dostal v r. 1995 pouze samotný objekt bývalého prosperujícího podniku. Objekt je dnes téměř prázdný. V obytných prostorách bydlí několik bývalých zaměstnanců státního statku, v části ústřední opravářské dílny je v pronájmu soukromá dopravní firmy.
Družstevní lihovar založen v roce 1902, komín pravděpodobně z téže doby. Zbořen po stu letech, 4.3.2002.
Dnes areál vlastní/ovládá jeden z místních vinařů a prostory dál pronajímá ...
Komín zbořen po roce 2003; dnes na místě supermarket.
Více informací o fabrice na http://www.industrialnitopografie.cz/karta.php?zaznam=V000097.
Za informace děkujeme panu Gustavu Vigatovi.
Původně Cukrovar J. Schwarzenberga z let 1852-55, od r. 1921 Fruta. Komín zbořen ve 2. pol. 20. stol.
Více informací o areálu na http://www.industrialnitopografie.cz/karta.php?zaznam=V009762.
Původně Cukrovar J. Schwarzenberga z let 1852-55, od r. 1921 Fruta.
Za informaci děkujeme panu Gustavu Vigatovi.
Komín zbořen neznámo kdy po roce 1967.
Za info a foto děkujeme panu Gustavu Vigatovi.
Mlýn byl postaven v letech 1852-1853 a již roku 1858 měl jako jeden z prvních mlýnů v Čechách parní pohon. Komín byl zbořen mezi lety 2003-2006. Více informací o mlýně na http://www.industrialnitopografie.cz/karta.php?zaznam=V009449.
Za informace a podklady děkujeme pani Gustavu Vigatovi.
Tenhle týden na komíně pobývali čápi, majitel doufá, že se zahnízdí, tak by bylo fajn tam teď nelézt a dát jim šanci.
Rehabilitační ústav Kladruby leží v zachovalé podblanické přírodě na okraji Vlašimské kotliny 7 km severovýchodně od Vlašimi poblíž obce Kladruby. Odtud je na obzoru dobře vidět památná hora Blaník, známá pověstí o blanických rytířích.
V roce 1932 bylo rozhodnuto postavit nové sanatorium pro léčbu tuberkulózy kostí. Bylo vybráno příhodné místo na vyvýšeném prostranství na úpatí vrchu Kostelík (524 m n.m.), a to nedaleko osady Kladruby. Tehdejší vedoucí osobností byl doktor Schiller. Nejdříve byla vybudována příjezdová silnice (1934) a současně bylo započato s úpravou parku kolem budoucího ústavu. V roce 1937 byly postaveny vlastní základy ústavu a v prosinci 1938 byla dokončena střecha.
Po okupaci německými vojsky v roce 1939 se spolek snažil sanatorium prodat, avšak nacisté již měli jiné plány a převzali sanatorium pro válečné účely. Kompletně byla stavba dokončena v roce 1941 a do provozu byla dána jako vojenská nemocnice o rok později. Nacisté zde zřídili „Forschungsinstitut der D.A.F. Kladruby“, jehož část měl pronajatou Wehrmacht pro raněné frontové vojáky. Tak zde vznikl „Reserve Lasaret Wlaschim“. V době největších válečných ztrát bylo v ústavu až 1 200 německých vojáků. Tragickým paradoxem bylo i to, že zakladatel ústavu Dr. Schiller byl v roce 1942 popraven a téměř celá jeho rodina mučena v koncentračních táborech jako příslušníci pronásledované židovské rasy.
Po skončení II.světové války sloužil ústav jako sovětská repatriační stanice, kterou procházeli bývalí sovětští vojáci před návratem domů.
Od ledna do září v roce 1946 byl ústav ve správě Ústřední rady odborů a jeho koncepce nebyla vůbec žádná. Od 1.října 1946 převzalo ústav do péče Ministerstvo zdravotnictví. Byly provedeny rychle nezbytné úpravy včetně vybavení interiéru. Podle zachované knihy příjmů pacientů zde ke zkušebnímu provozu dne 21.dubna 1947 nastoupilo 27 nemocných. V tomto období probíhalo i první školení odborného personálu, které prováděly fyzioterapeutky z USA a prvními českými frekventanty byli učitelé tělesné výchovy.
Oficiální zahájení provozu se uskutečnilo 1.prosince 1947, kdy zařízení neslo název „Státní ústav doléčovací“ s kapacitou 160 lůžek. Z počátku ústav sloužil pro doléčování invalidů a postupně přecházel k léčení poruch pohybového ústrojí po operacích a úrazech.
V průběhu let dochází ke stále většímu rozšiřování oboru rehabilitace i k požadavků na něj kladených. To se projevovalo v základní rehabilitační péči a také při zvýšených nárocích na poskytování ošetřovatelské péče. Proto bylo nutné rozšířit oddělení. V listopadu roku 1955 byla slavnostně otevřena nová léčebná budova, která umožnila rozšíření kapacity lůžek celkem na 210.
Rozšiřuje se i zázemí Rehabilitačního ústavu a v roce 1975 je uveden do provozu sportovní areál, dále areál minigolfu a posléze i plošně rozsáhlý lesopark. To vše bylo vybudováno s ohledem na tělesně postižené. V těchto letech byly rovněž postupně vybudovány nové moderní byty pro zaměstnance.
V letech 1991-1995 bylo vybudováno nové komunikační jádro se třemi novými výtahy, vyšetřovnami a jídelnami pro méně mobilní klienty. Uvolněné prostory na lůžkových odděleních byly využity pro zlepšení ubytovacích podmínek klientů.
V říjnu v roce 1995 bylo slavnostně otevřeno rehabilitační oddělení, které bylo moderně vybaveno a dále zvýšilo úroveň poskytované rehabilitační péče. Všechny nově vybudované objekty jsou propojeny podzemními komunikacemi tak, aby i v nepříznivém počasí byly pro pacienty snadno dosažitelné.
V roce 2003 byla dokončena rekonstrukce staré budovy rehabilitace, kompletně byly rekonstruovány bazény, vznikl zde plavecký pětadvacetimetrový bazén, bazén s pohyblivým dnem a vířivka. Rekonstruovány byla také tělocvična a kinosál. Nově vznikly v budově Fitness a 2 menší tělocvičny. Byla sem také přestěhována prodejna protetických pomůcek, učebna výpočetní techniky a psychologové.
Převzato z webových stránek ústavu www. rehabilitace.cz.
Více o historii továrny zde - http://www.industrialnitopografie.cz/karta.php?zaznam=V003463
Komín vystavěn pravděpodobně při přestavbě přádelny v roce 1910, stál ještě v 50. letech 20. století. Informace o komínu poskytl pan Gustav Vigato.
Tak komínu (a kotelně) zvoní hrana - https://www.praha11.cz/redakce/index.php?lanG=cs&slozka=243&clanek=10046.
Vlastníkem je již developer a pilně pracuje na svém záměru.