![[menu]](design/menubutton.png){kind=small}
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
http://www.psp.cz/eknih/1925ns/ps/tisky/t0653_02.htm: "Firmě Ing. Fischer a spol., Letky byla podle usnesení správní rady ze dne 6./7. 1923 zadána stavba továrního komínu 100 m vysokého podle záv. listu ze dne 11./10. 1923 za paušální částku 692.000.-"....
"Podle usnesení správní rady ze dne 1./8. 1924 byla zadána firmě Fischer stavba dalších dvou komínů za paušální částku Kč 1,450.000.-"
V rámci bourání celého areálu bývalého zahradnictví byl zbořen i komín. A to o víkendu 11.-.12.5.2013.
Budovy se demolují, zda zůstane komín nepotvrzeno.
Lihovar byl postaven, stejně jako ten nedaleký drahonický, v roce 1913. Komín postavila firma Ant. Dvořák & K. Fischer, což dosvědčuje i stále dochovaná cedulka na podstavci.
Dokumentární film o Koněvu. FAMU (c)
"Za komunismu vyráběla kladenská huť Koněv mírovou ocel, kterou měly být zality chřtány imperialistů. Po pádu komunismu i megalomanského ale strhujícího kapitalisty Vladimíra Stehlíka zůstala huť opuštěná. Po nebožce Krásné Poldi zůstalo 20 000 sirotků a z dělnické kolonie se stalo ghetto. Koněv prorůstá přírodou, navrací se k rovnováze, místní ho rozkládají jak mravenci, těží z něj poslední prodatelné zbytky, peníze prolévají hrdlem, život je pořád vynalézán. Bohumil Hrabal a Vladimír Boudník stále na místě. "
Více informací o pivovaru na:
... během roku 1867 už uvažoval o vybudování vlastního závodu na výrobu sirek. Žádost o povolení výroby podal 10. července 1868 a na počátek provozu si zajistil 20 dělníků. Tak se Sušici zrodila druhá tzv. Horní sirkárna Vojtěcha Scheinosta.
(solosirkarna.cz)
Později - dne 10.3.1932, když už závod téměř 30 let spadal do koncernu SOLO, byla zde sirkařská výroba zastavena. Po roce zde byla zavedena náhradní výroba kónických papírových obalů a závod dostal nové jméno PAP.
(pap.cz ... více o historii závodu)
Předmětný komín byl postaven pravděpodobně v prvním desetiletí 20. století a po více jak sto let dotvářel panoráma Sušice. Vyveden byl v souladu s tehdejší dobou velmi pěkně - nechyběl mohutný honosný podstavec oktagonálního profilu, dřík zakončený hlavicí a k tomu další zdobení v podobě zděné mozaiky z černých a žlutých cihel nad podstavcem a pod hlavicí. V posledních letech však komín ztratil využití a v roce 2012 byl zbořen. Fabrika tak definitivně přišla o svoji historickou dominantu.
Hrádecké železárny vznikly v roce 1900 a během dalších let byly postupně rozšiřovány o další provozy - ocelárnu, válcovny, tažírnu a Siemens-Martinské pece - ty byly odstaveny v roce 2001 po téměř 90 letech nepřetržitého provozu jako poslední ve střední Evropě.
Nejstarší dvojice komínů je v severozápadní části areálu, podle starých pohlednic stály již v roce 1910. Oba dva 40m vysoké komíny mají pravděpodobně oktagonální podstavec, u východního je skryt pod střechou; ten také jako jediný v areálu dosud má zdobnou hlavici, byť nikterak výraznou. Bilighorze je prostá, kramle bez jakékoliv ochrany, na bezpečnost se tehdy tolik nehledělo.
Kolem roku 1910 již také postupně rostly zmíněné Siemens-Martinské pece, u kterých je toho roku možné spatřit další dva cihláky, k nimž později přibyl třetí. Z této pro následující desítky let charakteristické trojice se dosud (zatím) dochoval jeden téměř zcela v původním stavu, snad byl jen mírně ubourán o zdivo nad malou hlavicí. Jedná se o nejzápadnější komín z trojice, 50m vysoký; podstavec tady už téměř chybí, bilighorze opět bez ochrany. Zbylé dva komíny byly původně poněkud vyšší a lze předpokládat, že se stejnou bilighorzí, koncem 70. let či v letech osmdesátých však byly ubourány a s využitím žlutých cihel dostavěny na téměř původní výšku; bilighorze byla doplněna o zdvojené opírací obruče. Vinou nekvalitního provedení však záhy došlo k jejich nemalému náklonu a v horních partiích i k rychlé degradaci zdiva. Během února 2013 byly ubourány z jeřábu - východní na (zřejmě prozatimní) výšku 40m, prostřední z trojice, který byl v nejhorším stavu, na 22m. Poslední původní komín zatím zůstává bez zásahu.
Po dlouhá léta se fabrika honosila i mohutným komínem s vodojemem o výšce cca 60m, původem z meziválečné doby. Zbourán byl v 80. nebo 90. letech, což je poměrně škoda, neboť na západě Čech příliš těchto komínů nebylo a zde se jednalo zřejmě o jeden z největších v kraji. Již nestojící cihláky doplňuje jeho ničím z řady nevybočující soused o výšce asi 40m, zbouraný v podobné době.
Zbylé komíny již pocházejí z poválečné doby, kdy byl areál postupně modernizován a dostavován. Tak přibyl např. poblíž pecí další mohutný cihlák, řada "plechovek" a také dnes již nevyužívaný vysoký komín z betonových tvárnic u energetiky.
Komín (společně s tím jižním) byl postaven v roce 1933 dle návrhu sira Gilese Gilberta Scotta. Stavitelem byla společnost John Mowlem & Co., Ltd., výtzuž do komínů dodala firma Helical Bar & Engineering Co. Ltd. Udávána výška samotného tělesa komína je 158 stop a 6 palců (48,3 m), světlost v koruně je 22 stop (6,7 m). Celková výška od země je pak 338 stop (103 m).
Druhá dvojice byla dostavěna v padesátých letech 20. století.
Historie tavení čediče ve firmě EUTIT sahá do roku 1951, kdy se začalo, tehdy ještě ve starém závodě, s odléváním trub určených pro těžební průmysl (potrubní doprava uhlí). To umožnilo další rozvoj výroby a vybudování nového závodu s vyšší výrobní kapacitou, aby mohla být pokryta rostoucí poptávka po čedičových výrobcích. Výroba v novém závodě byla zahájena v roce 1969. V tomto závodě vyrábí firma EUTIT dodnes.
(z domovského webu)
Komín prošel v zimě 2012/2013 údržbou a opravou, při které byl nově vyvložkován.
Z historie: Komín nesloužil pro odtah a výfrk spalin, ale pro odvětrání jakési sušárny drůbežího trusu. Tato jeho služba skončila asi v polovině devadesátých let 20. století.
Z ergonomie: Rozteč kramlí 30cm.
Komín byl postaven s cílem snížit úmrtnost v hutích. Byla zde totiž velice rozšířená olověnka. Nemoc kterou způsobovaly výpary olova. Následkem této nemoci umírali místní pracovníci velmi mladí (povětšinou pod 50 let). Pro snížení úmrtnosti navrhl chirurg a hlavní baňský lékař MUDr. Imrich Tóth několik opatření, z nihž jedno spočívalo ve výstavbě prachové komory, na něj navazujícího 480 metrů dlouhého vyzděného kouřovodu vedoucího na kótu Lintich, kde byl v nadmořské výšce 550 m.n.m. postaven 51 metrů vysoký komín.
Propočty na potřebu materiálu a lidské práce nutné k výstavbě tohoto ekologického díla byly předloženy Hutním stroním dozorcem Karolem Foxem v roce 1889. Kouřovod kopíruje profil vrchu Lintich, a vede po zemi. Je kamenný a uvnitř je vyzděný cihlami. Co se týče vnitřních rozměrů kouřovodu, tak je 1,8 metrů široký a 2,2 až 2,6 metru. Samotný komín, 51 metrů vysoký měl díky převýšení kouřovodu funkční výšku od ústí prachové komory v hutích v údolí 142 metrů. U komína byla podmínka že musí být postaven ze Zvolenské cihly. Komín stojí na čtyřbokém podstavci, na který navazuje vysoký osmiboký postavec se římsou. Výška zdobného podstavce je 10 metrů. Na něj navazuje kruhový dřík, který je původní pouze do své poloviny. Při opravách byla vrchní polovina dříku snesena a znovu vyzděna. Později byly podobným způsobem rekonstruovány vrchní 4 metry komína. Nutno podotknout že po připojení všech potřebných provozů do prachové komory v roce 1891 došlo ke značnému snížení úmrtnosti pracovníků hutě.
Historie továrny z oficiálních stránek obce Stružnice:
Firma Franz Wöhle a synové byla založena roku 1797 v Jezvé. Synové zakladatele firmy se jmenovali Eduard a Ferdinand. Firma patřila k největším v Jezvé a s 80 zaměstnanci byla pravděpodobně největším zaměstnavatelem. Firma byla zaměřena na textilní průmysl a sídlila v továrničce, ve které dnes sídlí stavebniny a zahradnictví Milan Hájek. Jednalo se o parní bělidlo, barvírnu a tiskárnu bavlněných přízí. Kromě samotné továrny v Jezvé patřila firmě ještě pobočka v Červeném Hrádku u Jirkova, kde se nacházela přádelna bavlny a dále dva obchodní domy v Jezvé. Úspěch firmy byl založen na tradici, poctivé a kvalitní práci, jak o tom svědčí udělení zlaté medaile z jubilejní všeobecné zemské výstavy v Praze z roku 1891, která se stala přehlídkou rozvoje a vyspělosti českého průmyslu a české podnikavosti. Němečtí podnikatelé tuto výstavu většinou bojkotovali a tak se František Wöhle pravděpodobně cítil býti Čechem, anebo to byl jeden z mála německých podnikatelů vystavujících na této výstavě. V roce 1924 provozoval tuto továrnu jezvecký občan Georg Spatzier.