Tenhle týden na komíně pobývali čápi, majitel doufá, že se zahnízdí, tak by bylo fajn tam teď nelézt a dát jim šanci.

Na prvním ochozu je webkamera monitorující probíhající výstavbu nové Kotelny.

Rehabilitační ústav Kladruby leží v zachovalé podblanické přírodě na okraji Vlašimské kotliny 7 km severovýchodně od Vlašimi poblíž obce Kladruby. Odtud je na obzoru dobře vidět památná hora Blaník, známá pověstí o blanických rytířích.

V roce 1932 bylo rozhodnuto postavit nové sanatorium pro léčbu tuberkulózy kostí. Bylo vybráno příhodné místo na vyvýšeném prostranství na úpatí vrchu Kostelík (524 m n.m.), a to nedaleko osady Kladruby. Tehdejší vedoucí osobností byl doktor Schiller. Nejdříve byla vybudována příjezdová silnice (1934) a současně bylo započato s úpravou parku kolem budoucího ústavu. V roce 1937 byly postaveny vlastní základy ústavu a v prosinci 1938 byla dokončena střecha.

Po okupaci německými vojsky v roce 1939 se spolek snažil sanatorium prodat, avšak nacisté již měli jiné plány a převzali sanatorium pro válečné účely. Kompletně byla stavba dokončena v roce 1941 a do provozu byla dána jako vojenská nemocnice o rok později. Nacisté zde zřídili „Forschungsinstitut der D.A.F. Kladruby“, jehož část měl pronajatou Wehrmacht pro raněné frontové vojáky. Tak zde vznikl „Reserve Lasaret Wlaschim“. V době největších válečných ztrát bylo v ústavu až 1 200 německých vojáků. Tragickým paradoxem bylo i to, že zakladatel ústavu Dr. Schiller byl v roce 1942 popraven a téměř celá jeho rodina mučena v koncentračních táborech jako příslušníci pronásledované židovské rasy.

Po skončení II.světové války sloužil ústav jako sovětská repatriační stanice, kterou procházeli bývalí sovětští vojáci před návratem domů.

Od ledna do září v roce 1946 byl ústav ve správě Ústřední rady odborů a jeho koncepce nebyla vůbec žádná. Od 1.října 1946 převzalo ústav do péče Ministerstvo zdravotnictví. Byly provedeny rychle nezbytné úpravy včetně vybavení interiéru. Podle zachované knihy příjmů pacientů zde ke zkušebnímu provozu dne 21.dubna 1947 nastoupilo 27 nemocných. V tomto období probíhalo i první školení odborného personálu, které prováděly fyzioterapeutky z USA a prvními českými frekventanty byli učitelé tělesné výchovy.

Oficiální zahájení provozu se uskutečnilo 1.prosince 1947, kdy zařízení neslo název „Státní ústav doléčovací“ s kapacitou 160 lůžek. Z počátku ústav sloužil pro doléčování invalidů a postupně přecházel k léčení poruch pohybového ústrojí po operacích a úrazech.

V průběhu let dochází ke stále většímu rozšiřování oboru rehabilitace i k požadavků na něj kladených. To se projevovalo v základní rehabilitační péči a také při zvýšených nárocích na poskytování ošetřovatelské péče. Proto bylo nutné rozšířit oddělení. V listopadu roku 1955 byla slavnostně otevřena nová léčebná budova, která umožnila rozšíření kapacity lůžek celkem na 210.

Rozšiřuje se i zázemí Rehabilitačního ústavu a v roce 1975 je uveden do provozu sportovní areál, dále areál minigolfu a posléze i plošně rozsáhlý lesopark. To vše bylo vybudováno s ohledem na tělesně postižené. V těchto letech byly rovněž postupně vybudovány nové moderní byty pro zaměstnance.

V letech 1991-1995 bylo vybudováno nové komunikační jádro se třemi novými výtahy, vyšetřovnami a jídelnami pro méně mobilní klienty. Uvolněné prostory na lůžkových odděleních byly využity pro zlepšení ubytovacích podmínek klientů.

V říjnu v roce 1995 bylo slavnostně otevřeno rehabilitační oddělení, které bylo moderně vybaveno a dále zvýšilo úroveň poskytované rehabilitační péče. Všechny nově vybudované objekty jsou propojeny podzemními komunikacemi tak, aby i v nepříznivém počasí byly pro pacienty snadno dosažitelné.
V roce 2003 byla dokončena rekonstrukce staré budovy rehabilitace, kompletně byly rekonstruovány bazény, vznikl zde plavecký pětadvacetimetrový bazén, bazén s pohyblivým dnem a vířivka. Rekonstruovány byla také tělocvična a kinosál. Nově vznikly v budově Fitness a 2 menší tělocvičny. Byla sem také přestěhována prodejna protetických pomůcek, učebna výpočetní techniky a psychologové.

Převzato z webových stránek ústavu www. rehabilitace.cz.

Více o historii továrny zde - http://www.industrialnitopografie.cz/karta.php?zaznam=V003463

Komín vystavěn pravděpodobně při přestavbě přádelny v roce 1910, stál ještě v 50. letech 20. století. Informace o komínu poskytl pan Gustav Vigato.

Heřmaň, bývalé panství Kamenice nad Lipou, šindelárna s parní strojovnou (z publikace Hospodářské dvory bývalých panství v Čechách - autor Jan Žižka)

Tovární komín se nachází v areálu bývalé porcelánky ve vlastnictví rodiny Pohlových, kteří do Telnice rozšířili svůj provoz z domovské fabriky v Žacléři. Byla postavena na počátku 20. století, komín je z největší pravděpodobností původní, z doby výstavby celého areálu. Vyráběl se zde průmyslový porcelán - zejména izolátory a instalační materiál. Tento charakter si provoz zachoval do období první republiky, kdy se výrobní program zásadně změnil - začalo se zde vyrábět kuchyňské nádobí. Po 2. světové válce, kdy byla továrna znárodněna svěřena do správy n. p. Meva se továrna prosilavila zejména  (dnešní terminilogií) "outdoorovým" nádobím, konkrétně hliníkovými a později i nerezovými ešusy. Ty se zde vyrábí pod hlavičkou firmy Alb Forming (pan Alb podnik privatizoval v roce 1992 a vlastní firmu dodnes) i v současnosti.

Tovární komín je 30 metrů vysoký a je typickým zástupcem komínů zdejšího regionu. Dřík vystavěný ze žlutých radiálek je posazen na podstavec čtvercového půdorysu, přičemž přechod tvoří oktagonální matice. Hlavice je jednoduchá a je zdobena mozaikou. Byť je komín již delší dobu nepoužíván, je vyjma vrcholové partie (zde je vlivem povětrnostních podmínek zdivo uvolněné a vyžaduje opravu) ve velmi dobrém stavu.

Původní městské lázně byly v Plzni postaveny před r. 1900, již počátkem 20. let byly ovšem považovány za nevyhovující a byla připravována stavba lázní nových, které by lépe reprezentovaly rychle se rozvíjející průmyslové město. Komín pozbyl smyslu a byl zbořen pravděpodobně v roce 1923 (možné ale i později) v souvislosti s výstavbou nového komplexu bytových domů nazvaných U Trojdohody, známého později spíše pod přezdívkou Mrakodrap.

(Petr Domanický; Pracovna republiky - architektura Plzně v letech 1918-1938)

Tabáková továrna na výrobu doutníků a cigaret byla založena r. 1897, o tři roky později byla produkce přenesena do nového továrního komplexu (u nádraží), jehož stavba byla dokončena r. 1906. Pracovalo zde až 800 zaměstnanců, převážně žen. Proto zde bylo vybudováno zázemí - škola, prádelna, jídelna.. Po válce dřevozpracující závod na výrobu dveří a zárubní Delta. V současnosti nemá většina budov areálu využití, v západní části již proběhla jakási sanace, v plánu byla i celková demolice za účelem výstavby nového Penysmárketu, zatím se tak naštěstí nestalo.

Komín aktuálně demoluje firma Strus & sons.

Vápenka firmy J. Nesměrák byla vybudována roku 1912. Pracovala s jednou kruhovou pecí. Později byla vybudována druhá kruhová pec. Po první světové válce vápenku odkoupily Škodovy závody v Plzni. V roce 1925 byla ve vápence postavena šachtová pec s otáčivým roštem firmy Gruber. Pro dopravu surovin z lomu Lejškov byla roku 1927 vybudována 7 km dlouhá lanovka.

Provoz vápenky byl ukončen roku 1978.

edit: M.i.X

Rudolfova huť vyrábí obalové sklo (např. nápojové lahve). Komín je dodnes připojen jako odvod spalin ze sklářských pecí, a tedy funkční.

Využití areálu: http://muzeum-chomutov.cz/

DŮL ANNA

Komín je čerstvě natřen do výšky asi 6 m.  Žebřík je natřen celý tmavošedě. Otvory dole do komína jsou zamřížované. Dmychadlo je zaplechované. Dovnitř do komína je tak přístup zamezen.

Skromná galerie na PlzDi.cz