Továrna byla založena Gustavem Hillerem v roce 1888 původně jako továrna na výrobu textilních strojů, ale velmi brzy se směr výroby pozměnil na region nepříliš typickou a v té době přelomovou výrobu bicyklů, motocyklů a dokonce i motorových kol či motorových tříkolek. Vznikla zde celá řada jedinečných modelů, jejichž náhled (plus něco z historie) si můžete prohlédnout zde. Samotná továrna je dnes opuštěná (výroba skončila v roce 1991 a krach kdysi významného podniku s 900 zaměstnanci je dnes v Německu předkládán jako ukázkové selhání přechodu z centrálně plánované ekononomiky do kapitalismu) a přestože je hlavní budova továrny kulturní památkou, chátrá a je dále devastována vandaly.

Továrna byl založena jako továrna na líh a potaš v roce 1880 Samuelem Fischelem a Adolfem Rosembauem. Kroniky ovšem zmiňují lihovar patřící rodině Fischlů již v roce 1836, kdy byl dceřiným podnikem provozu u Veselí nad Lužnicí. Na přelomu 19. a 20. století byl třetí největší ze sedmi pražských lihovarů. Surovina potřebná k provozu byl výběr z melasy. Z jehož odpadu se vyráběli draselné soli pro Inwaldovu sklárnu. Aktuální vzhled sklárny pochází z roku 1907. A v roce 1957 byla nevyužívaná část potašovny přestavěna na octárnu, která ve své době patřila k předním v Evropě. Činnost lihovaru byla ukončena v roce 2000 a od té doby areál chátrá. V červnu roku 2013 se vlivem táhlých dešťů propadla střecha v několika oblastech areálu.

Areál je uzavřen a hlídán hlídači se psy. Celý areál je v havarijním stavu obzvlášť po červnu 2013, kdy se zde v několika částech areálu propadly stropy. Památkově chráněná část areálu komín a varna zůstaly naštěstí zachovány. Dominantou areálu je rafinerie s převýšenou věžovou částí s půlkruhově zakončenými okny a tovární komín. V interiéru se dochovalo původní dekorativní litinové točivé schodiště. Vlastníkem budov je firma Zlatý lihovar a. s., jejímž jediným akcionářem je firma Goldfin Investments ltd. se sídlem na Panenských ostrovech. A její jednatel nereaguje na žádné výzvy ke spojení. Bylo vypracováno několik studií na budoucí využití lihovaru, ale na dohodu se současným majitelem to nevypadá a vypadá to spíše na to že majitel celý objekt nechá zchátrat a nechá ho spadnout.

Zdroj: www.fototipy.cz

podnikový časopis (J. Meisnar, Náš nový komín, Sochor III, č. 25, 14. 12., Dvůr Králové 1940) zmiňuje, že výška komína je 55 m a nahoře 2,2 m šířka

Dle snímkování už nestojí. Padl tedy v druhé polovině roku 2014.

Informace k demolici komína obsahuje tisková zpráva ČEZ (včetně několika fotografií), kterou s minimem kreativity přepapouškovala mnohá média [1] [2] [3]

ČEZ k demolici natočil i relativně působivé video.

20.1. je komín ubourán pouze po první ochoz - má tedy stále globonickou míru.

Dle snímkování už nestojí. Padnul tedy ve druhé polovině roku 2014.

Původní výška 30m.

Počet příčlí žebříku:

země- žebř:              3,35m

země - 1. ochoz:     68

1. ochoz - 2. ochoz: 107

2. ochoz - 3. ochoz: 155

3. ochoz - 4. ochoz: 35

4. ochoz - 5. ochoz: 118

5. ochoz - 6. ochoz: 154

6. ochoz - 7. ochoz: 147

7. ochoz - 8. ochoz: 155

8. ochoz - vrchol:    15

1/2015: Do komínu i přilehlých budov se zakously bagry, po celém areálu se téměř slehla zem. Obé ustoupilo plánovanému úseku Velkého městského okruhu Brno: http://www.mestsky-okruh-brno.cz/usek-zabovresky/

Kozičín je současný katastr, dříve to asi byl katastr jiný.

no.., už nestojí, tipuji tak od léta 2014, že už nestojí.

Podle dochovaných archiválií měl komín výšku 38 metrů.

Podle dochovaných archiválií měl komín výšku 38 metrů.

Podle dochovaných archiválií měl komín výšku 45 metrů.

Kremikovtzi je (nebo spíše býval) kompletní železárenský komplex vystavěný v letech 1960 - 1963 a dodnes se jedná o vůbec největší průmyslový areál v Bulharsku (obvod areálu je přes 15 kilometrů, pro srovnání - ArcelorMittal v Ostravě má obvod okolo 10 kilometrů). Areál i přes četné kritiky ze strany ekologických aktivistů i Evropské komise kvůli nedodržování emisních limitů fungoval až do roku 2008, kdy již dlouhodobá krize a neschopnost uhrazovat závazky dosáhla vrcholu a výroba byla zastavena. Od té doby se datuje postupná demolice zejména severní části areálu (koksovna, vysoké pece), se kterou již do budoucna není počítáno. Jižní část areálu naopak zůstává zachována a stále čeká na investora, který by zde obnovil alespoň část železárenské výroby.