Welcome at KODA - the world's largest smokestack database. KODA is unique project focused on documentation of smokestack in Czech republic and abroad. Our knowledge is based on fieldwork done by our members/contributors and study of historical resources. They are passed through validity control to ensure maximal accuracy and relevance.
Creators and authors of this web are keen on chimneys and industrial architecture. Do not hesitate to contact us if you have any question or problem related to this kind of architectural creations. We will use our resources and experience to do our best for their conservation an useful sustainable existence. The database and our work has never any commercial, political ambitions and should never be linked with any type of activism. Our contributors are members of Svaz českých komínářů (= Czech chimney climbers) based in Czech republic, Europe.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
| Je to už takový pěkný zvyk, že se v listopadu schází adminstvo ke svému sněmu. Jednotícím prvkem letošního ročníku byla repetice. Nicméně jak praví staré přísloví: dvakrát nevytáhneš stejnou kramli. |  |
| Největší cihelný komín světa a cesta k němu v pár fotografiích, několika slovech, jednom parodickém videu a deseti dnech čisté radosti. |  |
| obrazky pro radost. |  |
| Rok se s rokem sešel a nebylo zbytí, aby se sešlo i adminstvo k rokování nad minulostí, současností a budoucností stroje, co pohání svět. |  |
| Nejsem moc dobrý vypravěč, ale v době neustálého bourání komínů jsem se rozhodla udělat fotoblog o naší společné opravě sladovnického komínu v pivovaru Dalešice. Vše začalo už na společné "retro akci" v březnu tohoto roku. Dohodli jsme se s paní provozní, že komín obhlédneme a vymyslíme, jak zamezit masakru, který po sobě zanechávají holubi. A nakonec se z toho stala nekolikadenní fuška, která ale za výsledek stála. |  |
| V srdci podšumaví, schovaná ve stínu lesa, nachází se na kraji vápencového lomu (spíše tedy lomečku) bývalá vápenka rodiny Mrázů. I když je jen dvě stovky metrů od jedné z hlavních silnic vedoucích do lůna lyžařských areálů, je všem zrakům víceméně skryta. Vápenka pochází z třicátých let, moc slávy si díky válce a létům následujícím neužila, navíc v padesátých letech vyhořela, a tak už nějakých padesát, šedesát let je ponechána napospas přírodě. Jednou za pár let je její okolí prořezáno, ale samotné tělo pece s komínem celá ta léta zarůstalo všemožným bejlím, až nebyla v podstatě vůbec vidět. |  |
Tak bohužel po modernizaci se komín podle tohoto videa bude bourat, nebylo řečeno který.
https://hranicky.denik.cz/zpravy_region/capi-z-hranic-nezmizi-mesto-koupi-a-opravi-stary-komin-s-hnizdem-u-bonveru-20180327.html
Poměrně zajímavý komín, z fotky není patrná výstavba trati číslo 230, která patřila pod Rakouskou severozápadní dráhu a budována byla mezi lety 1869-1909. Úsek Vídeň - Znojmo - Kolín - Mladá Boleslav se stavěl mezi lety 1869 - 1875. Kdy přesně byla trať stavěna ve Světlé nad Sázavou se mi dohledat zatím nepodařilo. Prameny hovoří o datu výstavby někdy kolem 1867 (kdoví). Každopádně komín je z období před tímto datem.
Historie začíná před rokem 1850, kdy do Malého Mlýnku u Světlé nad Sázavou přišel z Chrudimska sekerník Josef Kolář.
Jeho rod před druhou světovou válkou opustil klasickou mlýnskou výrobu a na špičkové evropské úrovni provozoval ovesnou vločkárnu v nedalekých Mrzkovicích.
Znárodnění a pozdější požár se promítly do stavu objektu takovým způsobem, že obnova ovesného programu byla nad síly restituentů.
Rodina Kolářových viděla jedinou cestu ve specializované mlýnské výrobě - v Čechách netradičním zpracování kukuřičného zrna. Kukuřičný mlýn byl po mnoha nesnázích spuštěn na podzim roku 1998.
Zdroj: http://www.kukuricnymlyn.cz/
už se bourá... https://praha.idnes.cz/mazutova-vytopna-invalidovna-demolice-architektonicka-pamatka-kultura-1oi-/praha-zpravy.aspx?c=A180317_181146_domaci_pmk
František Serafín Odkolek se stal mlynářem na Sovovském mlýně na Kampě díky dědictví své ženy Marie, nejstarší dceři mlynáře Trödla, již v roce 1850. O několik let později zahájil přestavbu podniku na amerikánský parní mlýn, která vyvrcholila v letech 1867-72 přístavbou nové novogotické mlýnské budovy a strojovny s komínem. Na přestavbách se podíleli i takoví architekti, jako např. Josef Schulz a Josef Zítek.
V mrazivé noci dne 29. ledna 1896, v té době již téměř dvacet let po smrti zakladatele podniku F. S. Odkolka, však došlo ke katastrofě. Ve druhém patře mlýna došlo při mechanickém čištění zrní k přeskoku jiskry do moučného prachu a zakrátko bylo v plamenech celé křídlo budovy. Navzdory zásahu hasičů nakonec vyhořely do základů všechny technologické objekty mlýna, zachráněna byla pouze obytná a správní budova.
Relativně nedlouho po požáru byl odstraněn komín, který značně hyzdil pražské panorama a byl celou dobu trnem v oku všem pražským krasomilům, avšak vyhořelé budovy zůstaly beze změny po mnoho let. Úřady v té době již nepovolily obnovení provozu a ke změnám tak došlo až po roce 1920, kdy pražská obec celý mlýn odkoupila, nechala strhnout novogotickou budovu nad řekou a zbylé objekty začala využívat k hospodářským účelům.
Anonym, před rokem 1896
Do novostavby kasáren se v létě 1972 postupně stěhovaly jednotlivé součásti a jednotky 52. radiotechnického praporu takto:
Z Dobřan: - velitelství 52. radiotechnického praporu
- provozní rota, později provozně spojovací uzel
- technické opravny, pojízdné dílny KRAS a PAD-2
Z Chotěšova (kláštera): - velení a vojáci 520. místního radiotech. uzlu (MRU), přičemž technika již byla na místech, a to:
* Krůtí hora 1x radiolokátor P-35, později byl nahrazen P-37 a 2x radiolokační výškoměr PRV-11
* Hačava 1x radiolokátor P-14, později byl nahrazen O-14 a 1x výškoměr PRV-11
* Hrašovík 2x radiolokátor P-15
- velení a vojáci uzlu automatického velení (UAV). Technika též byla již v nových kasárnách, a to vpravo od vjezdu do kasáren. Jednalo se o tzv. objekty automatického příjmu, zpracování a předávání informací VP-02M (Vozduch) a 2x VP-11 (Kaskád) pro automatické navádění stíhačů.
V dřevěném domě (vlevo od vchodu) bylo už v době stěhování vojáků v pohotovosti společné velitelské stanoviště (VS) a naváděcí stanoviště (NS-2). Toto stanoviště mělo být sice provizorní, ale vydrželo až do zrušení praporu v r. 1991.
Na obranu a ochranu vzdušného prostoru byl na Krůtí hoře instalován naváděcí radiolokátor P-35, později pak modernizovaný typ P-37 (Dýšina). Dále zde byly dva radiolokační výškoměry PRV-11. Posádku tvořilo na 500 vojáků základní služby i z povolání.
V průběhu existence útvaru došlo k následujícím reorganizačním změnám:
- r. 1977 - 520. MRU se přejmenoval na 520. místní radiotechnickou rotu a UAV se přejmenoval na rotu velení.
- r. 1992 - 52. prapor se transformoval na 52. skupinu radiolokačního průzkumu a uvědomování (52. SkRLprU). skupina
dostala, po zrušení rot Doubrava a Katovice, do podřízenosti 521. rotu Kříženec a 522. rotu Vranov.
- r. 1994 - V tomto roce byla 52. SkRLprU zrušena, a tím zanikl i útvar VÚ 8060 Stod. Na Krůtí hoře zůstala pouze likvidační skupina a v provozu jen jeden radiolokátor české výroby RL-4AS.
Vojáci a technika opustili místo v r. 1996. Následně byl objekt předán městu Stod, které jej v r. 2006 prodalo soukromé firmě. V současné době se zde nachází největší výcvikové centrum v ČR, Anti Terror Academy Training Centre.
Skromná galerie na PlzDi.cz.
Pozor, areál se bourá. Pravěpodobně půjde k zemi
https://www.facebook.com/pg/kouzlozasleslavy/photos/?tab=album&album_id=958433900971609
V únoru 2018 na místě už jen bagry a hromady suti. Budovy spolu s komínem strženy zřejmě v závěru r. 2017.
Komín byl zbořen na přelomu ledna a února 2006.
Serafina Liebische synové, mechanická tkalcovna, Cvikov čp. 319, Tovární ulice
Firma Serafin Liebich byla založena v roce 1835. V továrně tkala bavlněné, polobavlněné i hedvábné látky až do 20. let 20. století a to na 189 stavech hnaných parním srtojem. Po znárodnění se stala součástí n. p. Severka. Do dnešní podoby se tkalcovna dostala díky nejméně třem stavebním fázím, má půdorys písmena L. Nosné konstrukce jsou různých typů. První budova je třípodlažní, s fasádou členěnou pásy režného zdiva, s mohutnou římsou se zubořezem skládaným z cihel - ta se dochovala na jižní štítové straně. K ní bylo přistavěno kolmé křídlo a následně po té i podkrovní polopatro. Dnes je v továrně nový vlastník, vyrábí zde nábytek.
Komín byl odstraněn v roce 2017.