K objevu ložisek černého uhlí došlo jižně od městečka Wojkowice na počátku 20. století. Proto byly již v roce 1902 provedeny první průzkumné vrty na podnět ředitele nedaleké Kopalnie Saturn. Ty byly ukončeny o 5 let později a po potvrzení, že se zde skutečně nachází bohatá ložiska, mohlo být zahájeno budování černouhelného dolu s kompletním vybavením, ke kterému patřila i vlastní elektrárna. Ta byla postavena mezi léty 1907 - 1911, celkově byl důl dokončen v roce 1912.

Dolu se i přes chvillkové hospodářské krize dařilo a již po pár letech dosáhla těžba uhlí až 150 tisíc tun ročně. Ve 20. letech byly severně od dolu postaveny kolonie dělnických domů, které v lokalitě nalezneme dodnes. Se stoupajícím objemem těžby stoupal i počet zaměstnanců, kterých zde ve 30. letech pracovalo 1500. Důl fungoval i během 2. světové války, tehdy však s poněmčeným názvem "Jupiter".

Po skončení války došlo ke znárodnění dolu do Dąbrowskiego Zjednoczenia Przemysłu Węglowego w Sosnowcu. Co se týče těžby, tak se však znárodnění dolu nijak negativně nedotklo, důl byl naopak modernizován, přibyly další dělnické kolonie a roce 1951 roční produkce dolu poprvé překročila 1 milion tun. Masivní těžba všal postupně vedla vyčerpání zásob, ke kterému došlo v 90. letech. Poslední horníci vyfárali z dolu 30. dubna 2000 a od té doby je důl v likvidaci. Přesto je většina budov na povrchu využivána a budova elektrárny se dvěma 92 metrů vysokými cihlovými komíny funguje jako teplárna.