Info k areálu:
V roce 1897 rozhodla zvláštní komise o stavbě Ústřední elektrické stanice Královského hlavního města Prahy, která měla vyrábět střídavý trojfázový proud 50Hz o vysokém napětí 3 kV a nízkém napětí 3x120V a zásobovat jím veřejné osvětlení, průmyslové podniky, domácnosti a elektrické dráhy. Pro stavbu byl vybrán pozemek bývalého statku čp. I-VII v dnešní Partyzánské ulici, vhodný vzhledem k možnosti zřídit napájecí kanál z Vltavy a uhelnou vlečku z nádraží Bubny. Stavba proběhla v letech 1898-1900. Zařízení elektrárny dodaly nejvýznamnější podniky té doby: První českomoravská továrna na stroje, F. Ringhoffer, F. Křižík, E. Kolben a další. Postupně přibývaly parní stroje a turbíny, v letech 1906-07 byl přistavěn třetí komín a v letech 1912-13 čtvrtý. Ve 20. letech byla přistavěna nová hala kotelny a vybudována velká transformovna. Po zprovoznění elektrárny v Ervěnicích v roce 1926 byla holešovická elektrárna přebudována na parní teplárnu. V roce 1938 vznikla mohutná hala kotelny s elegantní cihlovou fasádou, zbořená roku 2004. Zachovaný zlomek budouv s jedním komínem je od roku 2002 kulturní památkou.
Při elektrické centrále vznikla tramvajová vozovna, která zahájila provoz roku 1900. Měla tři lodě po pěti kolejích, které mohly pojmout 70 vozů. Součástí komplexu byly též ústřední dílny, zvané Centrála. Jejich kapacita brzy přestala dostačovat, a tak se v roce 1914 přestěhovaly do libeňské Rustonky. V roce 1939 byla zrušena i vozovna a přestěhována do Kobylis.
Původní výška byla dle dobových zdrojů 73 m a světlost v koruně 3 metry.