Komínářská debata - vlákno

Kopečkářské okénko: Z jihu Ötztalských Alp pohled nejprve poblíž na Monte Cevedale, Königspitze a Ortler...

Pak poněkud dál, do srdce Dolomit - vpravo Marmolada...

A ještě dál, tentokrát na západ a nějakých 90km - nejvýchodnější alpská „čtyřka” - 4049m vysoká Piz Bernina...

A závěrem naopak na východ, vpravo s jasně rozeznatelným Grossglocknerem - 142km daleko. Že bude na konci června taková viditelnost a to zrovna v den, kdy se vydrápeme na vršek, to by mě nenapadlo! Takže horám díky a M.i.Xovi taky...

Krásné fotky. Jak z pohlednice.

To je jako kdybys na můj štrůdl řekl, že je jako z Penamu. Taky bych nejásal :-P

Chci chutnat Bedřichův závin!

"To je jako kdybys na můj štrůdl řekl, že je jako z Penamu. Taky bych nejásal :-P "

To slovo zde v posledních dnech opakovaně padlo, tak jsem to nechtěl papouškovat. Dobře, fotky jsou to lí-bez-né!

Po slovy zcela nepopsatelných černomodrobílých panoramatech je potřeba debatu zase pěkně uzemnit, k čemuž se mimo jiné hodí i mláďata labutí. Již dlouho tato zvířata pozoruji, a nebýt drobných nedokonalostí v oblasti zobáku, křídel, jakož i spodních končetin, mohli tito překrásní tvorové obývat komíny.

Věnováno Ubimu.

kachny

>Loche: Komíny jsou jen pro odvážné, někteří dávají přednost prašníkům nebo různým stříškám...

Zatímco dospělí lezou

Pak to vypadá, že i čápi dodržují pravidla:
Děti dole (do 15 m), dospělí na komíně (byť nepříčetně)

Bourka: to je dobry,ale Alp uz bylo dost tak tady neco zpozdene z vetsich dalek a vysek...az dam doma do kompu fotky ze zrcadlovky,bude vice spamu

Fotil asi Nabokov, taky se mi to už tady přihodilo, ale pecka! Zdalipak to náhodou není nejsevernější kopec nad 7000 na té naší planetě?

Jo, to je Chán. Tak budu zvědav, zda se sen o metě 7000 vyplnil nebo ne...

Bourka: Odpovím ti, ještě než to tu zaplavím pár fotkama, jak jsem slíbil....ne nevylez jsem...vlastně krom jednoho Rusa co tam má už nějakej extrémní výstup v severní stěně a jeho buchty to zatím letos nevylez nikdo. Ale popořadě: Mě na tom výstupu sralo vlastně skoro všechno...počínaje měkkým sněhem už brzy ráno ve velkých výškách, přes strašný voser mezi C1 a C2 celodenní vysilující opičákování v jumaru...a když tě tlačí hovno a nemůžeš se asi 7 hodin v kuse bezpečně vysrat, tak to je už korunovace....vědět co to bude obnášet, vezmu si víc zásob do C2 a vůbec nesestupuju do BC, odpočal bych si tam a pak v okně dobrýho počasí útočil na vrchol (jelikož nějakou předaklimatizaci už jsme měli). V některých případech platí, že kouzelnou formulku "Day of rest in BC" vymyslel snad uplnej jantar, když ti pak výstup zpět nahoru veme víc sil, než kolik jich dole načerpáš, ale je to individuální. Plus u mě byl subjektivní faktor, že jsem ještě neměl uplně nejteplejší spacák a nenašel už doma při balení výškový kamaše a moje improvizovaný řešení na místě moc nefungovalo. To by se ale ještě dalo řešit....ale bylo tam moc ale a navíc po pár hezkých dnech během aklimatizace byla rapidně se zkoršující předpověď na celý pro mě potenciální vrcholový týden (aneb pravý pověstný Chán, jak se o něm vypráví legendy).
Tedy já se "spokojil" s aklimatizační šestičkou Čapajeva Severnaja za krásného počasí a poroučel se dobrovolně ještě před bitvou-místo toho jsem strávil posl. týden v Kyrgyzstánu trekkováním po nižších (4000) horách a návštěvou něčeho zajímavého v okolí. Jak se později ukázalo, udělal jsem nejlépe, jak jsem mohl. Počasí se stále zhoršovalo, sněhový bouře a větry a všichni to postupně otáčeli, jak vím už teď. No a kamarádovi tam omrzly prsty a je momentálně v péči lékařů, což vím od včera. Ale asi mu všechny zůstanou...Je fakt, že sedmy pro mě asi moc nejsou, dlouhý expedice s vysilujícícm čekáním a značně nejistou šancí na úspěch, mě iritují. Proto se chci teď nějaký čas věnovat tomu, co mi sedne nejvíc, středně velkým kopcům 4000-5000. Ale snu 7000 se nevdávám, po pár letech bych rád zkusil Korženěvskou a Kommunizma....tam je počasí mnohem stabilnější a častěji pěkné, i letos co jsem koukal. Navíc se dá kolem aklimatizovat postupně na pěti a šesti-tisícových vrcholech okolo a dát to z fleku z BC bez toho, aniž bys jakýkoli úsek chodil 2x. A to mě neskutečně láká. Ostatně takto to dal předloni právě i můj alpinistický parťák, který se nyní na Chánu se zlou potázal.

Teď už slíbené fotky....pěkně popořadě...neupravené
Pik Korona (4810 m) a její severní stěna...zprava z ledovce to jde líp..vystoupili jsme na 2 z jejích 6-ti věží.

Čelo Aksajského ledovce a v pozadí obávaná severní stěnu Piku Svobodnaya Korea (4779 m)

Pohled z 1.věžě Korony na nejvyšší kopec pohoří Kyrgyz Alatau-Pik Semjonova Ťanšanskogo (4896 m)

po aklimatizačním výletu jsme se přesunuli do nejvyššího srdce pohoří Ťan Šan, zde Chan Tengri a vpravo severní předvrchol Čapajeva

Pohled ze stanu v 5200 m na splaz ledovce Severní Inylček

Chán z Čapajeva Severnaja (6120 m) a výstupový hřeben

Hlavní vrchol Čapajevy s neskutečně hrozivými převějemia ten kulatý, na první pohled nevýrazný a neškodný kopeček vlevo, je hlavní vrchol Pobědy, nejtěžší sovětské sedmy a nejvyšší hory Tian Shanu a Kyrgyzstánu (7439 m)

Další nedobytně vyhlížející vrcholy centrálního Ťan Šanu, západně od Chan Tengri.

Z letu vrtulníkem zpět z BC....zde je již dominance Pobědy patrná. Polsední pěkný den na dlouho tam...a já taky pro dnešek končím...

No fotky moc pěkný.

Včera už jsem usínal u kompu. A tak ještě přidám fotky z Terskery Alatau v oblasti Karakolu, kam jsem se uchýlil (jak se později ukázalo prozíravě) na poslední týden v KGZ, místo marného čekání u Chána. Zde z výstupu na Pik 30 let VLKSM (4083 m)-pohled směrem nejvyšším ledovým štítům pohoří-Pik Džigit (5170 m)

A nejvyšší Pik Karakol (5216 m)

Tato část kyrgyzského Ťan Šanu je díky vydatným srážkám pocházejícím z jezera Issyk-Kul hodně zelená a doliny pokryté nádhernými jedlemi ťanšanskými-viz foto

Zde zoom-v popředí dolina Telety Vostočnyj, v pozadí uprostřed sedlo Telety, sněhový vrchol napravo od něj 4194 m (kupodivu bezejmenný), je poslední co jsem v Kyrgyzstánu vylez.

Jé, teprve teď u compu se dívám na tvoje fotky, Vojtí a je to paráda. Moc krásný.