Vzhledem k dnešnímu kulatému výročí pravzniku DPK, je záhodno alespoň v krátkosti připomenout okolnosti počátků těchto našich „Komínových dušiček“. Přesně před 10 lety, jak dnes ráno připomenul na debatě Čenda, přestoupil do posmrvize kostičkáč v ETU. Ten večer, 26.11.2005, jsme si se spolulezcem Krabem řekli, že by bylo záhodno nějak připomenout komíny padlé. A protože jsme měli přímo v srdci pokomíní jednu stále bolavou jizvu, vzali jsme smuteční prekiosvíci a v noci, přímo na místě padlého komína, zavzpomínali na tento náš nedobytý prekiocíl. Tato tichá tryzna byla v podstatě prvním aktem v rámci ještě přesněji nespecifikovaného DPK.Víceméně přesně po roce přišla ~
Sice už od 70. výročí intenzivního bombardování (nejen) plzeňské škodovky uplynulo několik týdnů, ale přesto si myslím, že stojí za to zveřejnit snímky, které se ke mně nedávno dostaly mailem. A ačkoliv se tyto fotografie dají už najít i na internetu, podle mě na kodu patří.
Na začátku byla kace. Až později padla myšlenka, proč nejsou ty zvláštní věže brány jako komíny. Tou dobou jsme o fungování koksoven nevěděli téměř nic. Tou dobou jsme si ale připomněli onu pověstnou prekiontrickou komplexnost. Po návratu do vlasti jsme začali vířit vody. Ačkoli jsme byli skálopevně přesvědčeni, že když to foukne tak krásný obláček mlhy*, musí to každý brát jako prekion, nestalo se tak. První část blogu je věnována tomu, jak to vlastně začalo ...

<< 1 >>