S Bouřkou si občas (pravda, mírně řečeno alibisticky) posteskneme, jak blog skomírá a jak už dlouho nikdo nic nenapsal a jak to bylo pěkný, když z každý větší akce byl blog a jak tohle a tamto...Nu, ale když nám letos lezba začíná zase hezky ožívat (snad to není jen můj pocit), co i ten blog zkusit oživit? Za formulace úřednicky zdegenerovaného projevu se případně omlouvám, každopádně si myslím, že akce jako letošní běžkoprekio si blog zaslouží, nechť tedy řádky a hlavně fotky promlouvají a přenesou nás i vás zpět do únorových dní na Šumavu.
Kdysi jsem udělal 2 otevřené blogy, které se evidentně neujaly a nikdo do nich nepřispíval, těžko říci nakolik to bylo netrefením se do tématu a nakolik mojí osobou. tyto blogy jsem tedy později smazal. Nicméně po dlouhé době to zkouším znovu, jelikož se mi dostalo zásadní inspirace a také by se to mohlo více trefit do poptávky zkomírající komínářské veřejnosti. Původně jsem plánoval napsat něco o zélandských horách a přimíchat do toho to trošku málo prekiontrie o které se tady dá mluvit, ale pak jsem od tohoto záměru odstoupil. Jednak o té prekiontrii by to tady bylo asi dost plytké ~
30.8.2017   m.i.x  
Největší cihelný komín světa a cesta k němu v pár fotografiích, několika slovech, jednom parodickém videu a deseti dnech čisté radosti.
obrazky pro radost.
31.10.2016   Denisa  
28.10.2016 se uskutečnil již 13. ročník MTV, tentokrát na jihu Moravy. Troufám si říct, že akce byla i přes počáteční nepřízeň počasí povedená a jelikož se jí účastnil nejeden příznivec fotografie, určitě by stálo za to se podělit o záběry z obou papíren. Tak směle přidávejte :)
V srdci podšumaví, schovaná ve stínu lesa, nachází se na kraji vápencového lomu (spíše tedy lomečku) bývalá vápenka rodiny Mrázů. I když je jen dvě stovky metrů od jedné z hlavních silnic vedoucích do lůna lyžařských areálů, je všem zrakům víceméně skryta. Vápenka pochází z třicátých let, moc slávy si díky válce a létům následujícím neužila, navíc v padesátých letech vyhořela, a tak už nějakých padesát, šedesát let je ponechána napospas přírodě. Jednou za pár let je její okolí prořezáno, ale samotné tělo pece s komínem celá ta léta zarůstalo všemožným bejlím, až nebyla v podstatě vůbec vidět. 
13.3.2016   kusovka  
Jan, Ev. 5, verš 12.: "Život grafikův jest pln utrpení a bídy."   Jako zářivé slunce pak jeví se práce pro pivovar v Dalešicích. Slovo dalo slovo, holubi s emaily se párkrát proletěli a legálu nic nebránilo. Třináctého dne březnového může býti sněhu po kolena, stejně jako mohou ženy odhazovati své kabátky a svůdně odhalovati kotníky, ba i kolínka vstříc slunečním paprskům a chtivým pohledům komínářovým. Oblačná obloha a 3 stupně páně Celsia jsou v neutrálním spektru. Služebně starší komínáři oprášili své kořební oblečky z počátku prekiokariéry, ostatní pak vykradli skříně babičkám a dědečkům. V předem stanovených a přesných 10:04:52 jsme se ve ~
13. září 2015 se uskutečnil druhý ročník magabrózní glogarizace v Žatci, tentokrát u příležitosti kandidatury Žatce do UNESCO. Myslím, že taková akce (ač tam jistě mnozí chtěli být a nemohli...) si zaslouží společnou galerii. Valte tedy sem své fotky!  
Dne 16.5.2015 byl uskutečněn výstup na nejvyšší evropský komín: GU M 360/1 Termoelektrarna Trbovlje (Slovinsko). Obrovské díky patří iniciátoru celé akce, Tuvy-mu a hlavně pracovníkům elektrárny, kteří výstup umožnili. Jmenovitě si zaslouží zmínit zejména p. Ervin Renko a p. Otmar Bevk, kteří nad výstupem převzal supervizi a provedli nás celou elektrárnou. První z nich nakonec s námi i vystoupil a poprvé se dotkl dmychadla „svého prekionu“.
Za tento blog může breakee, který do mne již toho dne odpoledne nahustil, že bych měl ksichty z dokonalého legálu smržoveckého do kody vpašovat. Ač jsem původně nejevil ani pramalé nadšení, dávám nakonec na jeho radu. Komín známe, jeho fotky tedy nevkládám. Účastníky sice známe taky, ale narozdíl od komína jsou proměnní a někdy krásnější než jindy. Určitě nemám zachycené všechny, ale od toho je blog otevřený a proto se v případném vkládání dalších fotek neomezujte!

<< 1 2 >>