Ideoprojev 2020

Vážené komínářky a komínáři,

jistý druh extrémismu je pro činnosti spojené s prekiontrií příznačný. Pronikání na zakázaná území, ztékání vertikálních objektů vybuzujících ve většině obyvatelstva pocity závrati, jistoty pádu a smrti, skrývání se před ochrankáři a policejními složkami a nahánění se s rozličnými polomilitantními údernými jednotkami je s naším počínáním neodmyslitelně spojené. Tajuplnost spících fabrik a areálů či hřmot a výpary moderních provozů, se kterými se setkáváme při výkonu našeho ušlechtilého zájmu, to vše nám přináší pocit dobrodružství, objevování nebo dokonce romantického zážitku. Zároveň dává nahlédnout do zmizelého světa „předválečných“ hodnot, prezentovaných dnes především v idylické podobě sluncem zalitých spektáklů ze života zaměstnanců pivovaru, případně ožaketovaných velkoprůmyslníků bryskně pózujících ve svém banketním biotopu nebo jejich čivavovitých ženských protějšků, srkajících té z čínského porcelánu. Možná je to méně zavádějící způsob náhledu na zaniklé časy než očima tuberkulosního topiče Antonína, jenž za nepřestajného do kotle přikládání tříbí své třídní uvědomění a v pevném sepětí se svými soudruhy nevyvratitelně spěje k pohromě sociální revoluce.

Ale každý člověk si pod pojmem romantika nebo dobrodružství představí něco jiného. Někdo plavbu nedozírným oceánem na palubě pirátské či jiné lodi, někdo papírmašovou krajinu rámovanou soustavou pestrobarevných duhových oblouků, obydlenou fialovými jednorožci, vílami Zvonilkami, kosmatými trpaslíky, efébními elfy se špičatými slechy nebo třeba Orfeem a jeho družinou od úsvitu do soumraku pějícími a vyhrávajícími na své harfičky ve vysněné bukolické scenérii.

Romantika, dobrodružství, výlučnost mají bezpočet podob. Prekiontrie představuje jednu z mnoha možností saturace těchto přirozených lidských potřeb. Prekoiromantika obalená bahnem, potrhaná žiletkáči, stvrzená podlitinami a přelámanými hnáty ze závalů starými zdmi a pády ze střech a bilighorzí, do studní a jam, má přece jen blíž ke skutečnému prostředí převážné části tehdejší industriální populace v podobě zachycené dobovými svědectvími a na zažloutlých fotografiích.

Uvidíte-li na bilighorzi elfa, přetáhněte ho bejkovcem přes záda, že vysere bleděmodré opalizující hovínko. Trpaslíka sejměte hákem a depilujte. Jednorožec, nechť přijde koňskému řezníkovi na duhový salám. Zvonilka bude mít odzvoněno a bájný thrácký bard skončí jako ten týpek v Boschově Pekle, co si užívá harfové hry skrz naskrz. Ale když to neuděláte, nic zlého se nestane. Obludky si po výstupu zalezou do svých virtuálních světů a budou se tam klouzat na duze nebo brousit papundeklové mečíky, a nakonec jsou to kreaturky celkem neškodné až sympatické. Setkám-li se na komíně s furíkem nebo reinkarnací Jabbahutta, s nejvyšší pravděpodobností mi to přijde v souladu s pestrou diverzitou předpokládaného demografického spektra Svazu českých komínářů.

Potřeba úniku od žité skutečnosti je potřebná a nezbytná. Proto se jezdí na dovolenou do tropických rájů, proto tolik lidí tráví tolik času ve virtuálním světě počítačových her, proto existuje sci-fi a fantasy literatura a filmy, proto lidé pořádají rekonstrukce historických bitev, masturbují nebo lezou do zaniklých fabrik. Možná proto se také přichylují k hnutím a ideologiím, před jejichž explicitní imbecilitou nezůstává rozum ani stát, leč klátí se k zemi jak strom zasažený bleskem a v záškubech posledního tažení táže se, který že kretén toto vymyslel a co to za jelita tomu věří.

Svaz českých komínářů je společenství, v němž se dosud dařilo udržet atmosféru prostou politických a ideologických kontaminací. Jako ideolog tohoto svazu vnímám takový stav jako nejen ideální, ale i jediný možný pro jeho fungování a přežití v příštích letech. Ideologií svazu českých komínářů je lezení na komíny, aktivní zájem o industriál, touha a schopnost hrát hru při zachování pravidel a uchování alespoň zbytku recesistického a nonsensového ducha, který provázel zrod této organizace. Pokud kdokoliv bude cítit potřebu vnášet do komínolezného prostředí současně „aktuální“ politický a ideologický balast, nechť laskavě uváží své setrvání v řadách naší organizace. Tímto se zavazuji, že při první stopě, zejména v poslední době otevřeně proklamovaného nacismu maskovaného za vlastenectví, na půdě Svazu, se osobně a vší mocí budu zasazovat o odstranění původce této stopy ze společného prekiontrického počínání. Netvrdím, že komínářem nemůže být idiot. Může. Odmítám ale, aby se Svaz českých komínářů stal platformou a živnou půdou pro podivné, nedovyvinutým mozkem způsobené ideologické konstrukty ovládající dnes velmi hlasitě část veřejného prostoru, schopné vnitřně rozložit v podstatě jakékoliv lidské společenství.

Po odchodu nebo vyloučení z SČK navrhuji postiženému vyhledat organizaci typu libovolné komunistické strany, Rudých Khmerů či SS, kde by dále mohl nerušeně a tvořivě rozvíjet své idiotské představy o podobě a chodu světa a společnosti. Chápu, že spolu se vzrůstem a zesilováním vlivu organizací podobného typu dříve či později pravděpodobně skončím v koncentráku, ale jsem ochoten podstoupit toto nebezpečí s plným vědomím a s hrdostí.

Do nového roku vám všem přeji čistou hlavu a pevné kramle.