Ideoprojev 2019

Vážené komínářstvo,

 

máme zde nový rok 2019 v němž by se z prekiontrického hlediska dle očekávání, podobně jako v roce prošlém, opět nemělo dít nic převratného. Ti, kteří chtějí, lezou, ti, co se jim nechce, nelezou, každý si leze, kam chce a s kým chce, nejsou na to žádné kvóty, takže nikdo by se z toho důvodu neměl cítit opruzen.

Pošuci třeští, ale postupem let vychládají a stávají se z nich menší pošuci, na jejich místa nastupují jiní, a tak je to dobře, protože prekiontrie by bez nich byla méně barevná a vonná. Idioti ovšem většinou idioty zůstávají, s tím nikdo nic nepořídí, kdyby to bylo možné, už by je někdo moudře vybil, ale zatím nikdo nevymyslel, jak to udělat, a tak jsou pořád tady, mají to nakonec tak v každém lidském společenství.

Krátce řečeno, máme ideální stav naklánějící se k tomu, aby se někdo začal nudit a zahájil práci směřující k zániku prekiocivilizace, samozřejmě s těmi nejlepšími úmysly a v souladu s dobovými a místními etickými principy a momentálně platnou legislativou.

A právě pro každého takto uvažujícího jedince mám zde mravoličné spočinutí, jež by jej mělo vést k zamyšlení nad jeho konáním, ba rozvaze o smyslu personální existence, snad i záblesku pokory, jež by v ideálním případě vyústil v nadmutí sebereflexe a uvážlivému celospolečensky očistnému ukončení vlastního fyzického bytí:

 

Dobrotivý Bůh, nekonečně moudrý ve své prozíravosti, udělil nám čtvero končetin, takto nejen dvé nohou, avšak i ruce dvě, čímž získali jsme varietu neskonale bohatější, než je tomu u zvířat, která obdařil toliko čtveřicí nohou, kterýmžto úkonem odepřel jim práci tvořivou. A toto vše navzdory pravděpodobnosti, že by nám bylo dosti končetiny jediné, jejíž pomocí bychom se odráželi či bizzarně poskakovali, což by pro přesunutí z místa na místo nám nesporně postačilo. Záměrem Božím byloť zajisté obdařiti nás kromě tvořivosti i jistou mírou elegance a plavnosti, jež nám příslušný počet údů umožňuje. To přivádí nás ku myšlence, že pokud Bůh tomu tak chtěl, jest to správné a spravedlivé. Pokud by shledal pro nás adekvátním jiný počet končetin než čtyři, a to v konstelaci ruka – ruka – noha – noha, bezpochyby stvořil by nás stonožkám či rostlinám podobné, obdařil by nás chapadly, klepety, ploutvemi či plovacími měchýři, anebo jinými rozmanitými výrůstky, jimiž v přírodě nás obestírající vybavil jiné druhy živočišné zahrnuté v Jeho nekonečné dílo. Shledávejme v tom projev Boží moudrosti a přijměme tuto skutečnost s radostí a pokorou.

Snaha člověka v jeho neutuchající pýše, touze po věcech světských a trestuhodné zpozdilosti protiviti se tomuto úradku a vyhledávati, jsa obdařen mocí kreativní, příležitosti ku změně onoho Stvořitelem daného mystického počtu, shledáno jest nepatřičným a narušujícím jedinečný výtvor Nejvyššího. A právě ona moc kreativní, jakož čtverný princip končetinný, kterými náš nedokonalý a hříšný rod živočišný Bůh vybavil, poskytuje nám nekonečné pole pro aktivity blahodárné, prospěšné všemu lidstvu, souznějící s Jeho bygromatickým dílem nazývajícím se příznačně Vesmír.

Vždyť co jiného jest naše lezební úsilí než projev nadání tvůrčího nespojeného se zavrženíhodným ukájením pudů lidské tělesné schránky, jako jsou opatřování a vylučování potravy, ohavný pud rozmnožovací, odorizace, sestrojování rozličných robotických mašinek, zdobení psíků, levitace či péče o chrup! Výše k Bohu – toť naše heslo a náš cíl. Jako Bůh připodobnil nás svému obrazu, tak i my, ve snaze o jeho halasnější velebení, snažíme se připodobniti Jeho velikosti nicotným snad, leč poctivým konáním prekiontrickým. Co může býti krásnějšího nežli stoupati vzhůru pomocí souladu našich údů k výšinám Božským, a co umožní lidské bytosti větší rozkoš než dosáhnouti vrcholu a uvědomiti si v tom okamžiku i svou omezenost, nepatrnost a konečnost! Dále mi není dáno! Zde dosahuje má působnost, výše již sahá vůle Boží. Mně přísluší spravovati tento okrsek, dále se vzpínající nekonečno jest ve správě Nejvyššího.

 Zajisté byste nyní mohli namítnouti: A což lidoop či chameleon? Zda oni nejsou obdařeni dokonce čtveřicí chápavých končetin neřkuli hbitým ocasem, jenž počet výčnělků schopných uchopiti předmět doplňuje do pětice? Ô nikoliv, pravím, neboť živočichům těmto upřena jest Duše, již dobrotivý Bůh obdařil toliko člověka, co otiskem svého nepřekonatelného Ducha. Teprve zázračné soupůsobení ruka – ruka – noha – noha – Duch jest nám schopno zprostředkovati onu kreativní potenci, jež nás staví nade vše živočišstvo a činí nás předurčené k správě věcí pozemských.

Ne nadarmo se říká – Kdo chce víc, nemá nic. Naopak by to však mělo platit podobně – Kdo chce míň než vůle Boží, toho Pán jak škodnou složí. Proto naučení z toho mějme, abychom hřivnu v dědictví nám svěřenou nepromrhali planým zevlováním, trestuhodnou nečinností nebo opakováním smysl postrádajících úkonů připomínajících bezcílné bloudění chmurnými zásvětními krajinami neprojasněnými světlem životadárného Božího paprsku ani šuměním hvozdu ušlechtilých a vznosných vertikál.

 

To je vše, co Vám chci dnes večer předat. Přeji Vám úspěšný rok 2019, přiměřenou sebereflexi a pevné kramle.

 

Váš svazový ideolog