Závod na Přízové ulici vznikl složitým vývojem. V r. 1881 koupil Paul Neumark z Leedu staré tovární budovy na Nadační, dnešní Přízové ulici pro výrobu vlněného zboží. Původním majitelem byl od roku 1872 S. Schönfeld (před ním M. Redlich od roku 1849) a M.E.Schwarze (koupil 1872, v roce 1896 se spojil s firmou H. Berana a synové). Další budovy směrem k Mlýnské ulici koupili bratři Nathan a Josef Stiassny z Bučovic pro obdobné účely. Firma Neumark začala nejdříve s výrobou polovlněných látek, barvených v kusech. Synové P. Neumarka rozšířili továrnu o sousední objekty firmy Schiínfeld a začali s přestavbou podniku. V roce 1911 došlo k rozšíření výroby o polovlněné látky z mykané příze a později i z vlněné příze, z velké části módního charakteru.

Nadějný vzestup závodu přerušila první světová válka. Rychlý poválečný rozvoj názorně demonstruje rozsáhlá rekonstrukce podniku v létech 1922-1925, kdy byla na Dornychu dokončena přádelna na mykanou přízi, tehdy jedna z nejmodernějších ve střední Evropě. Na těchto přestavbách se v letech 1924-38 podílel i známý a v Brně hojně působící architekt Arnošt Wiesner.

Úspěšný rozvoj podniku zásadně mění krizová léta 1931 - 1936. Dočasné zlepšení hospodářské situace nemohlo podstatně zlepšit zhoršující se výhled podniku, který dovršila okupace našich zemí za druhé světové války. 15. března 1939 spáchal P. Neumark sebevraždu, jeho bratr odchází do ciziny a podnik spravuje brněnský nacista dr. Reising. Konkurenční firmu Stiassny převzal v r. 1939 nejdříve do správy Treuhánder, od r. 1943 bratři Kunertovi. V závěrečné fázi války byly oba závody ze 70 % zničeny. Za měsíc po skončení bojů o Brno byl v závodě znovu zahájen provoz, avšak v rozsahu asi 20 % objemu výroby před započetím války. Teprve v říjnu 1948 se podařilo dosáhnout předválečného objemu výroby.

V dubnu 1946 byla znárodněna firma Neumark a v roce 1949 firma Stiassny. Obě byly začleněny do Moravskoslezských vlnařských závodů. Již 3. 10. 1949 byly oba závody spojeny v samostatný národní podnik. LANUS, který nese od 1. 12. 1949 název Vlněna, závod 1. Jeho kapacita byla 2 011 000 m tkanin, 1 000 tun mykaných vlněných přízí a 260 tun česaných vln. Vyráběly se zde vlněné mykané šatovky, pánské česané mykané a kombinované látky na obleky a dámské pláště. Budovy sloužily jako výrobní objekty až do roku 1996.

Prostorová skladba podniku odráží mnohotvárný vývoj závodu i města. Mění se nároky na výrobu a na prostředí uvnitř závodu i mimo něj. Základ areálu tvoří tři železobetonové skeletové monolitické budovy, které vznikaly postupně. Budova na ulici Přízová byla postavena v roce 1922. Je šestipodlažní s příčným uspořádáním nosných rámů. Budova podél ulice Dornych v roce 1925.Je pětipodlažní a stejného uspořádání. Nárožní stavba ulic Přízová – Dornych, započatá po r. 1925, je šestipodlažní železobetonový monolitický skelet, který sestává ze dvou půdorysně odlišných částí. Byl vestavován mezi dva krajní objekty tak, že ve spojení byly nosné prvky budovy ukládány na konzolovitě vysunuté části nosných konstrukcí objektů krajních. To se později ukázalo jako zdroj četných poruch. Také strojní zařízení, které zde bylo umístěno, budovy značně poškozovalo, zejména v šedesátých letech docházelo k významnému dynamickému zatížení od stavů. Nutno podotknout, že objekty byly stavěny v první polovině 20. let, kdy vývoj železob etonu byl na samém počátku, z čehož vyplývá celá řada konstrukčních problémů. Takže před rekonstrukcí v roce 1996 byly nosné konstrukce, po sedmdesátiletém užívání a minimální údržbě, téměř na pokraji životnosti.

http://www.fa.vutbr.cz/home/zemankova/textil/01.htm