Dolní mlýn, který ale pravděpodobně od svého vzniku, někde kolem roku 1600 sloužil pro výrobu papíru, čili to byla nejprve papírna.

  Dolní mlýn byl do roku 1620 pod správou města.

V roce 1620 kupuje Dolní mlýn Peter Ossendorf, papírenský mistr z Münsteru, který v tomto mlýně (papírně) hospodařil 23 let.

  Dolní mlýn (papírnu) v Mimoni, vlastní od roku 1655 Christian Příhoda, od roku 1665 je majitelem Johann Franz a Edmunt Putz z Adlerthurnu, provoz papírny za tohoto majitele jede na plné obrátky a produkuje papír různých značek, výroba se pohybovala kolem 80 balíků ročně.

  Bývalý majitel této papírny Peter Ossendorf umírá roku 1675 v Mimoni.

4. října 1787, kupuje objekt Dolního Mlýna (papírny) za 9200 rýnských zlatých Josef Weidlich, který nechal objekt přestavět z papírny na vodní mlýn pro mletí obilí. Mlýn měl tři vodní kola a novou technologii včetně šrotovníku.

Rok 1876 byl pro mlýn, resp. pro výrobu v tomto areálu zlomový. Mlýn se rozšiřuje o valchu na sukno, koželužnu (jirchárnu) a barvírnu kožešin, v další části byla zřízena ještě mechanická tkalcovna, soustružna, strojní vybavení pro úpravu dřeva a kovu pro řemeslníky. Objekt Dolního mlýna se rozrostl z dnešního č. p. 32/lll o dnešní č. p. 22/lll a 23/lll a od té doby zde existuje malý průmyslový areál. To už mlýn provozoval nájemce Anton Schicketanz, který nechal v 80. letech 19. století provoz vodního mlýna, po zhruba 100 letech otáčení vodních kol, zastavit. Ostatní rozšířené provozy běží dál.

V letech 1961 – 1962 probíhá jednání o zrušení stavby Dolního mlýna, jako díla vodního, čehož bylo roku 1962 dosaženo. Od tohoto roku to již není po právní stránce dílo vodní. Náhon vedoucí k nyní již bývalému vodnímu mlýnu a odtok zpět do Ploučnice byl úplně zasypán, zbylá část náhonu, jeho druhá část, která byla z řeky vyvedena před jatkami, podél tehdejší městské zástavby, kolem jatek ústila do Ploučnice, až pod dnešním silem zůstala nadále otevřená a v podstatě sloužila jako stoka.

Poslední část, úplná likvidace náhonu (jeho druhé části u jatek a ZZN) ve městě se začala řešit až roku 1965, v souvislosti s přípravami regulace Ploučnice a budováním kanalizace v Mimoni (nutnost regulace Ploučnice z Mimoně do Novin pod Ralskem se řešila prakticky už od roku 1949, kdy byla zařazena do pětiletého plánu, a započalo vyměřování projektu, samotná realizace však byla velice zdlouhavá a trvala prakticky až do roku 1987 pozn. aut.). S postupem regulace řeky Ploučnice v Mimoni po roce 1968 je druhá část náhonu u jatek a ZZN zasypána. Torzo starého náhonu od bývalého ZZN, dnes areál jatek firmy Váša, po jeho ústí do Ploučnice zůstalo dodnes.

Objekt bývalého Dolního mlýna je využíván ZNZP Mimoň a dřevovýrobou pod hlavičkou OPMP Mimoň, která přežila až do 90 let 20. století.