Část areálu Istrochemu, v niž se nachází tento komín, byla postavena až po 2. světové válce a vyráběla se zde syntetická vlákna. Jednalo se o vůbec nejvíce znečišťující provoz továrny a tento velice atypický komín ročně chrlil až stovky tun jedovatého sirouhlíku. Právě z ekologických důvodů byl tento provoz zrušen, ještě o několik let dříve než ostatní části fabriky. Areál, včetně komína je  technickým unikátem, a proto byl již v minulosti navržen na kulturní památku.