Pivovarnictví ve Velkých Popovicích do roku 1989 >>> zde <<<
Pivovary Velké Popovice, s.p. byl založen zakládací listinou ministerstva zemědělství a výživy ČR ze dne 15.12.1988 (zapsan 30.12.1988) a zrušen 26.4.1991. Dnem 1.ledna 1989 přešel veškerý majetek, práva a závazky v oblasti hospodařských, pracovních a jiných právních vztahů koncernového podniku Pivovary a sladovny, koncernového podniku Středočeské pivovary na založený státní podnik Pivovary Velké Popovice. Podle rozhodnutí ministra zemědělstvi ČR ze dne 29.4. 1992 byla převedena část majetku státního podniku na Fond národního majetku ČR na základě privatizačního projektu schváleného ministerstvem pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR dne 26.4.1992
Pivovar Velké Popovice, státní podnik byl zapsán v Obchodního rejstříku ode dne 27. 12. 1990 do 4. 5. 1992. Od tohoto data je zapsán jako Pivovar Velké Popovice a.s.. Podnik byl zařazen do první vlny privatizace s tím, že 65 % jeho základního kapitálu bylo nabídnuto kupónovou formou a další část zaměstnancům ve formě zaměstnaneckých akcií. Pivovar měl v roce 1993 asi 430 zaměstnanců, kteří vesměs žili ve Velkých Popovicích nebo blízkém okolí. Proto také získala obec bezúplatným převodem 3 % akcií. Jako první v Československu zahájila v pivovaru v roce 1991 provoz linka na výrobu nealkoholického piva, kterou dodala firma Alfa Laval. O rok později byla uvedena do provozu filtrační stanice od firmy Filtrox. V prostorách bývalé sladovny se vybudovalo další oddělení ležáckého sklepa o kapacitě 20 000 hl. V roce 1993 začala pracovat nová čistírna odpadních vod. V roce 1993 došlo k upsání 300 000 akcií znějících na majitele se jmenovitou hodnotou 1 000 Kč, čímž se zvýšilo základní jmění společnosti o 300 mil. Kč.
Pivovar dosáhl v roce 1994 rekordního výstavu 931 tisíc hl (z toho 60 000 hl byl export). Atraktivnost firmy v roce 1994 potvrdilo i úspěšné navýšení základní jmění z 325 miliónů na 625 miliónů Kč. Maximální cena této společnosti na burze dosáhla v roce 1994 nejvýše 2460 Kč, minimální 1605 Kč. Počátkem roku 1995 však valná hromada odvolala představenstvo i management společnosti. Novým generálním ředitelem jmenovala Dušana Balaju. Proč byl předchozí management odvolán? Krásnému obchodnímu výsledku roku 1994 neodpovídala finanční situace. Pivovar dokonce za rok 1994 vykázal sice nevelkou, ale přesto ztrátu. Kromě toho prostředky z navýšení jmění bývalé vedení nevyužilo nejvhodnějším způsobem a nevytvořilo pro rok 1995 dobrou výchozí pozici. Hodně se hovořilo o nevyrovnané kvalitě Kozla, zvláště desítky. V roce 1994 tvořila asi 85 % výstavu desítka, 13,5 % dvanáctka a zbytek nealkoholický Kozel. V roce 1994 do Popovic vstoupil Radegast. Radegast na počátku roku 1995 držel 42,6 % popovických akcií. Dalšími akcionáři byly FNM s 28,3 %, IPF s 8 %, zbytek tvořily drobné právnické a fyzické osoby.
V roce 1995 firma dosáhla výnosů 856,5 miliónu Kč a vykázala ztrátu 127 miliónů korun.
Ztrátu roku 1996 ve výši 149 mil.Kč chtěl pivovar vypořádat ze zisku v příštím období. Celkové výnosy roku 1996 byly 750,5 milionu Kč a poklesly meziročně o 13 %. Obrat byl však v meziročním srovnání těžko porovnatelný, protože obchod pivovaru byl převeden do obchodního společnosti Radegast-ex spol.s r.o.. Největšími akcionáři v roce 1996 byly Pivovar Radegast (49,9 %) a Fond národního majetku (28,6 %). Generálním ředitelem byl ing. Dušan Balaja. Dividendy ani tantiémy za rok 1996 pivovar nevyplatil. Rozhodla o tom řádná valná hromada. Výstav pivovaru v roce 1996 - 592 tisíc hl meziročně poklesl o 218 tisíc hl. Příčinou byl zesílený konkurenční tlak v základním odbytovém regionu, nedostatečná výrobní a odbytová aktivita a sezónní závislost prodeje poznamenaná nepřízní letního počasí. Bronzovou sochu kozla, známého symbolu místního piva, odhalili v červnu 1996 v pivovaru. Odhalení sochy bylo součástí tradičního Dne Kozla. Neznámý milovník velkopopovického piva odcizil v prosinci 1996 soška kozla ze soklu před branou pivovaru. Cenu kozla, který byl vyroben z pryskyřice, pivovar vyčíslil na 115 tisíc korun. Velkopopovičtí již sice vyhlásili sbírku na novou sochu pro případ, že by se kozel nenašel, policie přesto požádala milovníky chmelového nápoje i ostatní občany o spolupráci při pátrání po soše, jejíž podoba je většině lidí dostatečně známa.
Do ledna 1997 jen čtyři restaurace vlastnily certifikát kvalitního čepování piva, který uděluje pivovar Velké Popovice. Generální ředitel Dušan Balaja tvrdil, že na kvalitě piva se pivovar podílí pouze z poloviny. "O druhou půlku se musí postarat hospodští kvalitním čepováním," dodal. Pro získání certifikátu, který začal pivovar udělovat v březnu 1996, bylo třeba splnit 17 kritérií. K nejdůležitějším patřilo, že podávané pivo muselo mít teplotu sedm až deset stupňů Celsia, že muselo být točeno bez přístupu vzduchu. Jednou za tři až čtyři týdny muselo být čepovací zařízení vyčištěno přístrojem Bubllecraft. Pivní trubky, které nebyly v provozu víc než dvanáct hodin, musely být naplněny vodou. Certifikát pivovar uděloval po tříměsíční zkušební lhůtě a platil rok. Prodloužení jeho platnosti bylo podmíněno průběžnou kontrolou. Cetifikát do ledna roku 1997 získaly kromě firemní Hospody u Kozla také restaurace Herna - Kozel v Chebu, Pod Viktorkou v Praze 3 a U Křečků v Říčanech. Každý hostinský musel absolvovat instruktáž v pivovaru. Na zcela průhledném modelovém výčepním zařízení lze názorně demonstrovat, jak správně pečovat o čistotu pivního potrubí, a dosáhnout tak stoprocentní kvality čepovaného piva. O možnost využít zařízení k odborným školením požádal pivovar i okresní hygienik. Pivovar Radegast získal v květnu 1997 pozici majoritního akcionáře v Pivovaru Velké Popovice, ve kterém dosud držel 49,1 % akcií. Podle údajů Střediska cenných papírů Praha zvýšil Radegast svůj dosavadní podíl ve velkopopovickém pivovaru na 53,9 %. Novým generálním ředitelem a. s. Pivovar Velké Popovice byl od 1. 1. 1997 Tomáš Lejsek, který současně zastával i funkci předsedy představenstva. Dosavadní generální ředitel Dušan Balaja byl pověřen řízením obchodního centra společnosti Radegast-ex, s. r. o., ve Velkých Popovicích. Tomáš Lejsek byl manažerem kapitálových účastí skupiny Radegast a členem představenstva a. s. Pivovar Velké Popovice.
Pivovar v roce 1997 při celkových výnosech 594,6 mil. Kč vytvořil ztrátu 159,8 mil. Kč. Jeho výstav poklesl na 494 tisíc hl piva proti 592 tisícům hl v roce 1996, tedy téměř o 20 %. Potíže na tuzemském trhu způsobily, že se pivovar propadl na 8. místo mezi výrobci piva v ČR, když ještě začátkem 90. let měl výstav dvakrát vyšší než v roce 1997. Ztráta roku 1997 zůstala jako neuhrazená k vypořádání ze zisku v dalším období. Rozhodla o tom valná hromada v červnu 1998, na níž byli zastoupeni akcionáři vlastnící 85,94 % ze základního jmění 625,7 mil. Kč. Hospodářský výsledek negativně ovlivnil přechod na nový druh obalů, který zvýšil náklady. Promítly se do něj růst cen základních surovin a energií, přehodnocení peněz vkládaných do marketingu i zvýšení úroků z úvěrů. Firma vytvořila opravnou položku 84,7 mil. Kč na ztráty z neuhrazených pohledávek z let 1994 až 1996. Rozhodujícím vlastníkem Pivovaru Velké Popovice byl Pivovar Radegast, kterému patřilo na konci roku 1997 celkem 84,21 % akcií. Někteří konkurenti Radegastu vyčítali, že firmu záměrně vede k úpadku, že ji využíval k přelévání trhů, výrobních kapacit a toků peněz. S obdobnými problémy se potýkal i další člen téže skupiny - Pivovar Radegast Sedlec. Radegast začal od ledna 1998 vykupovat od drobných vlastníků akcie pivovaru v Popovicích. Lidé, kteří chtěli tyto akcie prodat sice museli přijet do Nošovic, za jednu však dostali asi o šedesát korun více než na burze. Starý kozel ve znaku Velkopopovického pivovaru mohl v roce 1998 už jen nostalgicky vzpomínat na doby, kdy byl o jeho pivo neutuchající zájem v hospodách i obchodech. Za poslední čtyři roky, kdy se Velké Popovice zařadily do skupiny nošovického Radegastu, totiž klesl prodej pivovaru na polovinu. Velké Popovice ztratily výrazně hlavně ve svém tradičním prostředí, kterým byla Praha. Tam se konkurence velmi přiostřila a popovičtí nestačili s dechem. Řada odborníků přitom upozorňovala na klesající výkonnost pivovaru od doby, kdy ho pohltil Radegast, který v červnu 1998 držel více než 85 % akcií. "Vedení Radegastu sice obměnilo pár lidí ve vedení pivovaru, ale nechali jen na nich, aby ukázali, co umějí. Současnému stavu v Popovicích nepřispívá ani bezvládí, které panovalo v Nošovicích," mínili odborníci. Zástupci Radegastu navíc nebyli příliš spokojeni s využitím peněz, které společnost získala navýšením základního jmění ještě před vstupem Radegastu. V pivovaru ve Velkých Popovicích i ve vedení Radegastu odmítali spekulace o špatném vlivu hlavního akcionáře na hospodaření společnosti komentovat. "Ztrátu roku 1997 zavinily především neočekávané náklady spojené s přechodem na nový typ lahví a negativní vliv úroků z úvěrů," vysvětlila finanční ředitelka Velkých Popovic Alena Kuřová. Dodala, že spolu s nárůstem cen surovin ovlivnilo nepříznivě výši ztráty, která v roce 1997 dosáhla takřka 160 milionů korun, i započtení starých neuhrazených pohledávek z minulých let v hodnotě pětaosmdesát milionů korun. Podle rozhodnutí valné hromady dne 24.6.1998 by měl být propad uhrazen z budoucích zisků. Akcionáři se však sešli v roce 1998 ještě jednou - na mimořádné valné hromadě. Zvažovali úpravu základního jmění. Přes problémy, které měla společnost na domácím trhu, odborníci pivovar nezatracovali a upozornili na jeho silné stránky. Tento výrobce totiž dokázal v roce 1997 zvýšit svůj export o třetinu a vyvézt téměř devadesát tisíc hektolitrů piva. Zařadil se tak mezi pět tuzemských pivovarů s největším exportem.
Ztrátu přibližně 114 miliónů korun zaznamenala v roce 1998 akciová společnost Pivovar Velké Popovice. Firmě se tak meziročně podařilo snížit propad v hospodaření o více než čtvrtinu. Kvůli částečné ztrátě ruského trhu poklesl v roce 1998 export pivovaru. Mimořádná valná hromada obchodní společnosti Pivovar Velké Popovice, a. s. konaná dne 22. 12. 1998 rozhodla o snížení základního jmění z dosavadní výše 625 701 000 Kč na 62 570 100 Kč. Důvodem tohoto snížení byla úhrada ztrát z minulých let a převod do rezervního fondu na úhradu budoucí ztráty. Jako způsob snížení bylo navrženo poměrné snížení jmenovité hodnoty všech akcií bezúplatně na hodnotu 100 Kč. Nejoblíbenější reklamou vysílanou v tuzemských televizích v roce 1998 byl spot o "divném vrchním", který propagoaval pivo Velkopopovický Kozel. V červencovém (1998) průzkumu agentury Sofres-Factum ho z 1059 dotázaných starších osmnácti let označila za nejoblíbenější desetina z nich, do povědomí se nejvíce zapsal osmi procentům. Mezi nejlepší zařadili tuto reklamu v červnovém (1998) hodnocení i odborníci v prestižním časopisu Strategie, který se specializuje na reklamu a média. "Kozel se teď všem líbí, protože je to vtipná reklama. Proti tradičním monotónním reklamám na pivo, na které jsou u nás všichni zvyklí, je odvázaná. Vnáší do reklamy o pivu jiný prvek, než jsou klasická pivní klišé," tvrdila Ivana Vajnerová ze Strategie
Fúze Radegastu s Prazdrojem pro Velké Popovice znamenal využití obchodní sítě plzeňského pivovaru a tím i posílení pozic v tuzemsku i zahraničí.
Pivovarnictví ve Velkých Popovicích od roku 1989 >>> zde <<<
Starý popovický pivovar
O výrobě piva v Popovicích jsou písemné zmínky již ve XIV.století. Z doby pozdějších majitelů Hyrslů z Chodů v polovině XVI.století je znám dokument, podle něhož panství obnášelo mimo jiné "tvrz Popovice, při téže tvrzi pivovar se sladovnou, hvozdem, spilkou". Kde pivovar stál, není přesně známo, předpokládá se, že v blízkosti panského dvora. Podle záznamu v archivech kláštera u sv.Mikuláše zaměstnával opat Vlach od roku 1727 barokního stavitele Kiliána Dienzenhoffera, který vypracoval plán na přestavbu popovického pivovaru. Přestavba se však zřejmě neuskutečnila a pivovar po vpádu pruského vojska krále Bedřicha II. v roce 1744 zpustl a zanikl.
Zakladatelé
V roce 1870 získal od Ervína, hraběte z Nostic-Rhineků, popovické panství František Ringhoffer, starosta Smíchova a zakladatel Ringhofferových závodů, třetí z pokolení významné průmyslově podnikatelské rodiny.
Protože bylo krátce předtím rozhodnuto o zrušení starého pivovaru v nedalekém Štiříně, rozhodl se v roce 1871 Ringhoffer postavit nový pivovar ve Velkých Popovicích. Důvodem k přenesení výroby piva do této vsi byla především jakost a vydatnost pramenů vody, daná příznivými geologickými podmínkami.
Po smrti Františka Ringhoffera v roce 1873 panství i s nově založeným pivovarem zdědili jeho synové, baroni František, Emanuel a Viktor z Ringhofferů. Jejich potomci později založili rodinnou veřejnou obchodní společnost, která spravovala všechny průmyslové závody a statky firmy. Původně malá obec, čítající asi 300 obyvatel, zásluhou rozvoje pivovaru rychle rostla. V roce 1890 zde v sedmdesáti domech bydleli již 603 lidé.
Počátky nového pivovaru
První várku uvařili v novém pivovaru v prosinci 1874, prvním ředitelem pivovaru byl Josef Wünsch (až do roku 1911), prvním sládkem J.Růžička (do roku 1888), který předtím působil ve Štiříně. V roce 1875 bylo vystaveno, tj. uvařeno a prodáno, 18 000 hl piva. Lepšící se kvalita a také hospodářský vliv rodiny Ringhofferovy vedly v následujících letech k trvalému růstu odbytu. V roce 1897 byl pivovar značně rozšířen, postavena byla druhá varna, zavedeno elektrické osvětlení a zřízeny nové studny. Protože sladovna pivovaru již nedostačovala, sladovalo se v Koutnicích u Českého Brodu, později v Brodku na Moravě, pak v Karstenově sladovně v Praze a v Pakoměřicích. Ležácké sudy se tehdy ještě chladily ledem a nefiltrované pivo se stáčelo do sudů pomocí střívek.
Syn vrchního popovického sládka z let 1889 až 1907 Františka Konečného vzpomíná:
Tehdy sice bylo v pivovaře dřiny dosti, ale přitom bylo veselo, přicházela vandrovní řemesla se zelenou dekou na zádech, na šalandě večer bylo živo, hlaholil zpěv a hrála harmonika; finančníci se "svatojánským chlebem" po boku, docházející pěšky z okresního města Jílového do Popovic, přísně dozírali, aby se "nešmízovalo", kohouty chladících stoků se pečlivě pečetily, ale večer se scházívali v panském hostinci U Horáčků, kde hrávali s místním farářem Charvátem, učitelem Holubem nebo s účetním Kalistou oblíbené taroky. Každým rokem přijíždíval do pivovaru na inspekci ředitel Taussig z Vídně, věhlasný odborník a velký znalec piva.
Popovický pivovar v prvních letech 20.století
V roce 1900 vystavil pivovar přes 77 000 hl piva, o dva roky později již 90 000 hl. V důsledku stále stoupajícího odbytu byl v letech 1903 až 1905 podnik dále rozšířen. Vyrostla nová kotelna a strojovna s umělým chlazením (samozřejmě ji vybudovala firma F.Ringhoffera), zřízeny byly nové spilky a ležácké sklepy. Do závodu byla zavedena z 6 kilometrů vzdálených Stránčic železniční vlečka, po níž se tehdy zásobovala také Praha. V letech 1908 až 1909 postavili majitelé třetí varnu (300 hl) s měděnými nádobami, která byla vybavena nejmodernějšími zařízením, vystaveném na světové výstavě v Praze. Dále se rozšířila síť lesních studní. Již tehdy se velkopopovický podnik řadil k několika největším pivovarům v českých zemích.
České pivovary byly citelně poznamenány první světovou válkou. Kvalita piva klesala pro nedostatek surovin. Protože bylo zakázáno vařit je z jakéhokoliv obilí, musely být využívány náhražky jako cukrovka, škrobové cukry, med, tuřín, divoké proso i pýr. Ve prospěch armády byly rekvírovány dopravní prostředky, ba i barevné kovy ze strojů.
Pro mnoho malých pivovarů se válka stala osudnou, neboť se jim v tvrdé konkurenci - zejména po vypršení smlouvy na ochranu odběratelů v roce 1921 - nepodařilo vůbec obnovit výrobu.
Z 633 pivovarů v roce 1913 na území pozdějšího Československa jich koncem roku 1928 existovalo jen 473. Nepříznivě po válce také působil ochromený vývoz - ještě v roce 1928 vyvážely české pivovary 18% z úctyhodného předválečného exportu 1,5 milionů hektolitrů. Snižování počtu pivovarů souviselo však také s modernizací výroby, s růstem produkce a kvality piva ve velkých podnicích.
Pro velkopopovický pivovar znamenaly roky 1916 až 1918 pokles výroby až na osminu předválečného výstavu. Ekonomická ztráta však podnik vzhledem k vyšší válečné a poválečné výrobě Ringhofferovy vagónky neohrozila. Uvolnění trhu v roce 1921 umožnilo prudký nárůst výroby a již o tři roky později dosáhla produkce pivovaru 142 000 hl piva, čímž překonala nejúspěšnější roky předválečné. Se stoupající poptávkou po pivu souviselo i rozšiřování pivovaru. Novou velkokapacitní varnou byla nahrazena varna původní, byla zrušena cesta mezi pivovarem a panským dvorem s lihovarem, na bývalém zemědělském dvoře vyrostly garáže a strojní dílny. Díky své parní strojovně se střídavým generátorem byl pivovar, v roce 1927 připojený k elektrické síti, ve spotřebě elektrické energie nadále částečně soběstačný. I v této době měl velkopopovický podnik vlastní sladovnu, která však sloužila především k výzkumným účelům.
Po mírném poklesu v době hospodářské krize dosáhl pivovar v roce 1939 výstavu 354 000 hl, nejvyššího ve své dosavadní historii. Přestože již tehdy vlastnil stáčírnu lahví včetně pasterizačního zařízení a etiketovacího stroje, jednu z prvních a v té době nejmodernějších, naprostá většina piva produkovaného do druhé světové války byla expedována v sudech. Pivovar měl lednice a skaldy v mnoha místech republiky, kromě Prahy například v Kolíně, Jindřichově Hradci, u Tábora, v Mělníku a Novém Jičíně. Do roku 1933 měl pivovar svůj sklad i v Drážďanech. Externí sklady a stáčírny piva v té době znamenaly v konkurenčním boji velmi mnoho, neboť neexistovala žádná administrativně určená rajonizace. Tu zavedli až nacističtí okupanti a platila i později v době socialistického centrálně řízeného hospodářství.
Zabráním Sudet velice utrpělo také české pivovarnictví. Celkem bylo zabráno 32,2 % činných pivovarů, velké obtíže způsobil zábor uhelných dolů a skláren. Pro velkopopovický pivovar byla léta 1939 až 1945 těžkým obdobím zejména pro nedostatek surovin, který vedl ke snižování stupňovitosti a kvality piva. Od července 1942 se smělo vyrábět pouze pivo o 4 až 4,5 stupních, od srpna 1943 jen o 3,5 až 4 stupních a od ledna 1944 dokonce o 3,2 až 3,7 stupňů. Lahvové pivo bylo téhož roku povoleno pouze pro vojsko a nemocnice.
Pivovar ve Velkých Popovicích po roce 1945
Přes všechny nepříznivé historické okolnosti se pivovaru, který již roku 1945 dostává národní správu, daří i v poválečných letech. Díky tradici u soudržnosti zaměstnanců se dobré jméno velkopopovického piva podařilo zachovat.
V květnu 1945 byly podle dekretu prezidenta Edvarda Beneše zavedeny národní správy do pivovarů v majetků Němců (poslední z baronů Ringhofferů byl odsunut do Rakouska). K 1.lednu 1946 pak bylo výnosem ministerstva výživy znárodněno devět československých pivovarů s výstavem vyšším než 150 000 hl (podle údajů z roku 1937). Tyto pivovary pak byly v letech 1946 až 1947 postupně zestátňovány.
Členy národní správy velkopopovického pivovaru se stali dr. Miloš Hynie, ing. Václav Mejstřík a Jan Véhonek; složení národní správy bylo určeno se zřetelem na majetkovou podstatu firmy Ringhoffer, která vlastnila kromě průmyslových podniků také majetek lesní a zemědělský.
Po únoru 1948 neunikly ovšem stejně tak vyvlastnění pivovary menší. Všechny pak v plánovitě řízeném hospodářství rychle pozbyly zbytku ekonomické samostatnosti. Jako jiné oblasti ani pivovarnictví neuniklo postupné centralizaci. Především v 50. a 60.letech docházelo k mnoha reorganizacím v členění pivovarských podniků.
Velkopopovický pivovar, národní podnik, se stal posléze závodem národního podniku Pivovary, sladovny a sodovkárny Středočeského KNV Praha, pak Středočeských pivovarů národního, později státního podniku, spadajícího pod celostátní VHJ (Výrobně hospodářskou jednotku) Pivovary a sladovny, řízenou oborovým ředitelstvím v Praze. Ke Středočeským pivovarům, jejichž podnikové sídlo bylo ve Velkých Popovicích, patřily také závody v Benešově, Chlumci, Klášteru Hradišti, Kralupech nad Vltavou, Krušovicích, Kolíně, Kutné Hoře, Nymburku, Podkováni, Příbrami a Rakovníku. Po přechodné existenci státního podniku Pivovary Velké Popovice (v roce 1989) získal velkopopovický pivovar v roce 1991 znovu samostatnost.
Příznačný pro vývoj v oboru v padesátých letech byl názor ministryně potravinářského průmyslu Jankovcové, že pivovary není třeba obnovovat, protože svět se postupně přeorientuje na nealkoholické nápoje.
Velkopopovický závod byl v šedesátých letech sice nadřízenými složkami zařazen mezi pivovary vývozní, začalo se s modernizací, zamýšlená velkorysá přestavba pivovaru v 70.letech však ustrnula. Nepravidelný vývoz do Polska, Maďarska, NDR, Rumunska a Sovětského svazu po roce 1970 tvořil nepodstatnou část produkce. Pomalá modernizace, nepostačující růstu poptávky na vnitřním trhu, vedla v dalších letech k přetěžování výrobní kapacity. V roce 1964 dosáhl pivovar výstavu 495 289 hl. Právě v tomto roce začala výstavba samostatné haly pro stáčírnu piva o výkonu 15 000 lahví za hodinu; uvedena do provozu byla v srpnu 1968. V roce 1972 si rozvoj vynutil instalaci nové stáčecí linky, zatím bez pasterizace (průtokový pastér byl uveden do provozu v roce 1986). Sklepy byly vybaveny novými ležáckými tanky. V roce 1978 zahájila provoz nová varna s varem, tj. objemem jedné várky, 600 hl piva. začátkem 70.let byly také ve Velkých Popovicích nahrazeny dřevěné sudy hliníkovými - důvodem byl nejen příklon ke světovému trendu, ale rovněž zánik bednářského řemesla). Začalo se s distribucí v cisternách. Postupně se upustilo od výroby sedmi a osmistupňového piva, v letech osmdesátých se začalo s pivem jedenáctistupňovým, které se však vařilo jen několik let. Velký význam pro pivovar měla výstavba prvního úseku dálnice Praha - Brno, nedaleko níž obec leží. Do Prahy, která se pivovaru přiblížila novými sídlišti, bylo v roce 1973 z celkové výroby 662 000 hl dodáno asi 400 000 hl, z toho 50 % v lahvích.