Cihelné komíny
Nejstaršími průmyslovými komíny, a do dnešních dob i početně nejrozšířenějšími, jsou komíny postavené z cihel. V úplné prekioprehistorii lze vystopovat komíny čtyřboké a osmiboké, stavěné přibližně od poloviny devatenáctého století. Od počátku století dvacátého jsou nejvíce rozšířené komíny s kruhovým profilem.
Čtyřbokých komínů se moc nedochovalo, zejména proto, že oktagonální půdorys je pro stavbu komína výhodnější, a to hlavně kvůli proudění a obtékání větru. Osmiboké komíny lze dodnes najít stále ještě v původním stavu, i když jsou mnohdy více jak 150 let staré. Oktagonální komíny se stavěly z plných, v podstatě tedy normálních cihel. Část cihel byla upravena jako nárožní. Ve dvacátém století se postupně přecházelo na komíny stavěné z cihel radiálních (tedy ve tvaru kruhové výseče) - komíny pak logicky měly dřík válcovitě kónický. Obvykle jsou radiální cihly děrované, takže jsou o něco lehčí, ale co je hlavní - spoj byl pevnější díky větší styčné ploše. Často se můžeme setkat s komínem, který má dolní část dříku oktagonální a na něm je kruhová nástavba. Takto se často opravovaly komíny, jejichž vrchní část byla zkronchtuovaná díky erozivním vlivům počasí a vyfrkovaných zplodin. Někdy se vrcholová partie komína opravila prostě tak, že se ubourala.
Vertikálně lze cihelné komíny rozdělit na tři rozpoznatelné části:
podstavec, dřík a hlavici.
Vrchol komína zdobila hlavice, která byla stejně jako podstavec velice propracovaná a celý komín tak doslova korunovala. Hlavice jako taková je sice konstrukčně součástí dříku, ale vizuálně je jasně oddělitelná. Je smutné, že velká část komínů byla opravena právě tak, že jejich hlavice byly ubourány a nově vzniklý "vrchol" byl zajištěn betonovým věncem.
Dřík komína je postaven v několika úrovních (oddílech), které se liší tloušťkou zdiva, čím vyšší komín, tím více oddílů většinou má. Oddíly samozřejmě nejsou zvenku patrné, ale jsou velice dobře vidět, pokud se podíváte do komína zevnitř. Do zdiva bývají většinou zazděny i zpevňovací obruče, které zabraňují tomu, aby se zdivo nadměrně rozpínalo vlivem rozdílných teplot uvnitř a venku. Komíny, které sloužily pro odvod velmi horkých spalin, jsou navíc vybaveny vnějšími obručemi a vnitřní vyzdívkou. Samozřejmě, stahovací obruče se na komíny montovaly také dodatečně, aby se zabránilo vzniku trhlin, případně k zamezení jejich rozšiřování.
Podstavec komína, postavený většinou na betonové desce nacházející se metr a více pod zemí, je obvykle čtvercový, osmiboký, někdy i válcovitý. V naprosté většině jsou podstavce nekónické, a i když je samotný dřík z radiálních komínovek, sokl bývá z cihel plných, často kombinovaných s kamenem (pískovec, opuka, žula apod.) Podstavce jsou mnohdy zdobené a klasicky lze na nich rozpoznat tři části - patku, kostku a příklop. Tyto tři části mají zhusta stejný profil, někdy je patka dvoustupňová, přecházející z čtverce na oktagon. (Pak i kostka a příklop jsou osmiboké). Není výjimkou, že na čtyřbokém soklu je ještě oktagonální segment, na kterém již stojí kruhový dřík. Některé opravdu zdobené komíny mají sokl velice propracovaný a můžeme na něm najít několik různých ozdobných říms, nik a dalších ozdobiček.
Odnoží cihlových komínů jsou také komíny sladoven pivovarů, jejichž konstrukce připomíná otočený trychtýř. Hvozd má roštová patra (tzv. lísky), na kterých se zprudka sušila základní surovina pro náš oblíbený nápoj. Dole pod lískami se topí a suchý horký vzduch stoupá vzhůru. Obvykle (většinou u menších sladoven) vede paralelně kouřovod, který je většinou v úrovni půdy zaveden doprostřed komína a je ukončen buď více či méně zdobnou dvojitou stříškou (tzv. kloboukem), nebo otočnou bábou, která vytváří závětří a napomáhá lepšímu tahu. Bábě se také občas říká kohout, odtud v komínářském slangu "kohoutnatec". Vzhledem k tomu, že ve funkčním pojetí se komínem stává celý hvozd, měří se samozřejmě výška komína od nejnižšího bodu hvozdu, nikoliv jen oné nástavby čouhající ze střechy.
Mezi speciální cihláky (ale i betoňáky) patří tzv. "nádoráky", tedy komíny s vodním rezervoárem (límcem). Takových komínů je dnes již nemnoho, přitom v určitých lokalitách (zejména rovinatých) bývaly vcelku obvyklé, dnes jich v ČR není ani 20, což je při počtu všech cihelných komínů počet doslova trudný.
Cihlové komíny byly stavěny v podstatě ke všem myslitelným provozům, od cihelen, lihovarů, pivovarů, cukrovarů až po strojírny, textilky nebo hutě. Často se liší výškou a zdobením, textilky a pivovary bývaly většinou bohatší a i proto jsou jejich komíny zdobnější, než prosté, ale i tak působivé komíny cihelen. Výšky jsou obvykle od 20ti do 70ti metrů, nejvyšším oktagonálním komínem u nás je ten lihovarský v Mladé Boleslavi (78m), z těch kruhových pak komín v kolínské elektrárně, který měl původně 120, dnes 117m. Nejvyšším známým cihelným komínem světa je komín v Anacondě v USA, který má nepotvrzených 178m (8.8), v Evropě je to pak 138m vysoký komín ve východoněmeckém Halsbrücke.
Bilighorze je v naprosté většině kramlová, a to buď zcela volná (případně s jednou opírací obručí u dmychadla),nebo s poloviční ochranou. Také jsou komíny, u nichž je pouze vnitřní bilighorze. Specifikaci bilighorze a jiné železné výstroje komína již odpradávna řešily různé technické normy, ve kterých se můžeme dočíst minimální odstup opíracích obručí, nebo při jaké výšce a světlosti komína je nutná druhá bilighorze na opačné straně komína.
Zvláštní sortou komínů postavených z cihel jsou tzv. "hranolky". Jsou sice ze stejného materiálu, nicméně je třeba je odlišit od "pravých", tedy kónicky stavěných cihláků. Nejenže jsou hranolky na pohled i dost ošklivé, jejich konstrukce je navíc oproti klasickým cihlákům o dost jednodušší a takříkajíc těžkopádná. S nějakou konicitou si stavebník hlavu neláme, oddíly jsou zvenku, takže je to vlastně takový cihlák naruby. Ani výškově se nijak nevymykají, obvyklá výška je ponejvíce do 25m. Hranolky jsou využívány zejména pro menší lokální kotelny nebo malé průmyslové provozy. Hranolky bývají většinou v dobrém stavu, neb nejenže jsou staré jen pár desítek let, ale také se snadno opravují a navíc stojí ve funkčních areálech.
Bilighorze u hranolek bývá rozličná, obvykle je kramlová nebo žebříková, volná, poloviční i plná. Často také není vůbec žádná.