Welcome at KODA - the world's largest smokestack database. KODA is unique project focused on documentation of smokestack in Czech republic and abroad. Our knowledge is based on fieldwork done by our members/contributors and study of historical resources. They are passed through validity control to ensure maximal accuracy and relevance.

Creators and authors of this web are keen on chimneys and industrial architecture. Do not hesitate to contact us if you have any question or problem related to this kind of architectural creations. We will use our resources and experience to do our best for their conservation an useful sustainable existence. The database and our work has never any commercial, political ambitions and should never be linked with any type of activism. Our contributors are members of Svaz českých komínářů (= Czech chimney climbers) based in Czech republic, Europe.

The best point to start is the pregion or the map. If you have any information or visual material (photo, video) to contribute, please contact us.
User login:

User name

Password
24.11.2005, foto K. Kocman 17.11.2005, foto K. Kocman počátek demolice, 15.11.2005; foto P. Palouš 9.10.2005, foto K. Kocman r.1980, foto J. Chylík r.1905
výřez z pohlednice, pravděpodobně 20. léta horní partie žiletkáč místo ježka pata komína dokončená pata komína výstavba, 1976
Blog [CZ]
16.1.2017   Laco  
Vážené komínářky, vážení komínáři,   za rokem 2016 se zavřely dějiny a je možné bilancovat. Lze tedy říci, že to byl rok klidný, naplněný plodnou a tvořivou prací lezebnou a průzkumnickou, kde i Svaz českých komínářů přispěl svou nemalou hřivnou k všeobjímajícímu vesmírnému Dobru, Lásce, Štěstí, Spravedlnosti, Míru, Symetrii, Byndecismu a Marašigosondismu. Především o tom měl být tento ideoprojev, ale copak je to možné? Výdobytky komínářství jsou vytvářeny a vzdělávány všemi členy SČK, kteří na tom mají zájem. Hladký chod, legislativa a technická podpora tohoto blahodárného konání je dnes v rukách dvou subjektů - vedení SČK a kolegia adminů KODA. Atmosféra kolem komínářství ~
29.11.2016   m.i.x  
Rok se s rokem sešel a nebylo zbytí, aby se sešlo i adminstvo k rokování nad minulostí, současností a budoucností stroje, co pohání svět.
31.10.2016   Denisa  
28.10.2016 se uskutečnil již 13. ročník MTV, tentokrát na jihu Moravy. Troufám si říct, že akce byla i přes počáteční nepřízeň počasí povedená a jelikož se jí účastnil nejeden příznivec fotografie, určitě by stálo za to se podělit o záběry z obou papíren. Tak směle přidávejte :)
Nejsem moc dobrý vypravěč, ale v době neustálého bourání komínů jsem se rozhodla udělat fotoblog o naší společné opravě sladovnického komínu v pivovaru Dalešice. Vše začalo už na společné "retro akci" v březnu tohoto roku. Dohodli jsme se s paní provozní, že komín obhlédneme a vymyslíme, jak zamezit masakru, který po sobě zanechávají holubi. A nakonec se z toho stala nekolikadenní fuška, která ale za výsledek stála.
V srdci podšumaví, schovaná ve stínu lesa, nachází se na kraji vápencového lomu (spíše tedy lomečku) bývalá vápenka rodiny Mrázů. I když je jen dvě stovky metrů od jedné z hlavních silnic vedoucích do lůna lyžařských areálů, je všem zrakům víceméně skryta. Vápenka pochází z třicátých let, moc slávy si díky válce a létům následujícím neužila, navíc v padesátých letech vyhořela, a tak už nějakých padesát, šedesát let je ponechána napospas přírodě. Jednou za pár let je její okolí prořezáno, ale samotné tělo pece s komínem celá ta léta zarůstalo všemožným bejlím, až nebyla v podstatě vůbec vidět. 
Zdar a sílu. Bylo mi vyčteno, že komíny v pexesu nejsou voznačený, vo co se jako jedná a že by lidi rádi věděli. Přiznam se, že jsem něco takovýho taky chtěl, ale tiskař a vůbec všichni co se kolem toho kdy motali, mi řekli, že to na vobrázku bude vypadat hrozně blbě, budou to malý nečitelný písmenka, nebo budou velký čitelný, ale nebude vidět vobrázek a mam se na to radši vykašlat, potažmo vysrat. Taky jsem k tomu moch nechat vytisknout brožurku poučnou, ale já osobně bych jí ztratil ještě před rozbalením pexesa, proto nejsou nikde žádný popisky, ani brožurka.   Toliko na vysvětlenou ~
13.3.2016   kusovka  
Jan, Ev. 5, verš 12.: "Život grafikův jest pln utrpení a bídy."   Jako zářivé slunce pak jeví se práce pro pivovar v Dalešicích. Slovo dalo slovo, holubi s emaily se párkrát proletěli a legálu nic nebránilo. Třináctého dne březnového může býti sněhu po kolena, stejně jako mohou ženy odhazovati své kabátky a svůdně odhalovati kotníky, ba i kolínka vstříc slunečním paprskům a chtivým pohledům komínářovým. Oblačná obloha a 3 stupně páně Celsia jsou v neutrálním spektru. Služebně starší komínáři oprášili své kořební oblečky z počátku prekiokariéry, ostatní pak vykradli skříně babičkám a dědečkům. V předem stanovených a přesných 10:04:52 jsme se ve ~
Čapí hnízdo, kauza, která v těchto dnech plně zaměstnává média. Není snad plátku, jenž by nepřinesl nějaké ty zcela zaručené informace o podivném podhoubí tohoto prý nejlepšího projektu jistého slovenského kobliháře a výrobce vixlajvantových uzenin. Třeba tu, tady, zde, onde, tam či tutam.
14.1.2016   Laco  
Mezi komínáři jsou venčena témata rozličná, což bývá často jev napomáhající tříbení profesnímu i osobnostnímu.  Tu nelze opomíjet ani úkazy zdánlivě menšího významu a aktuálnosti, které život komínolezce provázejí od výstupu k výstupu, pro některé tedy téměř každodenně. Odhlédněme od již rutinních informací o typech, technických a přístupových specifikách či bezpečnosti polezných objektů a areálů a věnujme se tématu dosud opomíjenému, jímž jsou naši bezděční spolulezci z živočišné říše. Protože komínář by se měl zajímat, s kým leze. A taky proto, že na komínech zavládla konečně harmonie, byť si toho asi moc lidí nevšimlo.Vynechme ptactvo, jehož zástupci, opatření křídly, spadají ~
9.1.2016   Laco  
Vážené komínářky a komínáři, rok 2015 je za námi a každoroční porce nenávisti v podobě tradičního ideologického novoročního projevu Vás právě teď čeká. Dá-li se říci, že lidem jako živočišnému druhu nebývale často hrabe, v podivných profesních či zájmových sdruženích, jako je to naše, to platí mnohonásobně. Kromě tradičních jedinců, kterým straší ve věži jaksi permanentně, tu máme osoby, jejichž bizarní duševní veletoče vystrčí svou kouzelnou hlavu jen čas od času - i tak se nám v tomto oboru dostává nebývale vysoké kvality a výživnosti. Za všechny si připomeňme třeštění Plzeňské divize, jejíž straničtí a vládní představitelé striktně žádali, aby veškeré výstupy na ~
New discoveries
New texts [CZ]
22.7.2017 12:29:33 Bourka

Poslední textilní továrna v Bruntále, demolována na podzim 2005. Komín oktagonální, se čtyřbokým podstavcem a původně i zdobnou hlavicí; v posledních letech své existence nesl novodobý montovaný ochoz. Zbořen v rozmezí 15.11.-26.11.2005. Na místě fabriky stojí od roku 2006 obchodní dům Kaufland a parkoviště.

 

Více informací o historii textilního průmyslu v článku na webu zanikleobce.cz.

 

17.7.2017 23:13:55 tomikp79

   Na tomto místě stála nejprve fabrika, kde se s největší pravděpodobností vyrábělo dřevěné uhlí a dřevěné brikety procesem zplynování dřeva.

  Fabrika roku 1893 končí svou činnost, areál kupuje město, které v letech 1893 – 1894 podrobuje celý areál rekonstrukci, novým přístavbám a budovy vybavuje bouracím a chladicím zařízením. Otevírají se zde městská jatka.

   V roce 1897 byly započaty práce na dalším rozšiřování provozu o nucený výsek vybudováním kanalizace pro tento provoz a roku 1898 byly dostavěné i budovy. Městská jatka zde fungovala i po druhé světové válce, podle dostupných zdrojů nejméně do roku 1950, kdy jsou k dispozici účetní uzávěrky, podle pamětníků ještě kolem roku 1970.

  1992 - Objekt kupuje první soukromá společnost Procházka.

  1997 – Areál kupuje firma Váša a zřizuje zde opět jata. Pozemek současných Jatek Váša s. r. o. se rozrůstá o pozemky, na kterých stávala Kartounka, kde se buduje nové zázemí pro rozšiřující se provoz Jatek Váša.

  1999 – Provoz rozšířen o bourárnu masa, výroba se v dalších letech dále rozšířila o výrobu masných a uzených výrobků, firma otevírá vlastní prodejnu a funguje dodnes.

16.7.2017 19:39:29 starbreaker

Jedná se o nejsevernější francouzský komín

10.7.2017 22:54:33 Ubikvist

Bývalý hrad a pivovar v Úštěku je v současné době majetkem města. Současné stavební práce nasvědčují tomu, že město o tuto kulturní památku má velký zájem. S objektem pivovaru se do budoucnosti počítá především jako s prostory, které budou sloužit kulturním událostem (má zde být mimo jiné i oddávací síň).

Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci finančního mechanismu EHP.

 

Edit 2017:

Rekonstrukce objektu byla dokončena v roce 2016.

 

10.7.2017 10:23:53 m.i.x

Komín roste ze střechy objektu postaveného ve svahu. Výškový rozdíl je cca. 5m. Výška komína určena v ose kolmo na spádnici spíše konzervativně.

9.7.2017 18:56:58 tomikp79

1801 – August Stark staví tuto fabriku jako první a nejstarší v Mimoni, původně jako kartounku (Kattundruckerei).  Během let se postupně vystřídali majitelé, roku 1820 převzal kartounku Ignac Leitenberger, roku 1830 Karl Leitenberger. Jako kartounka fabrika fungovala až do roku 1860.

1860 – Změna výroby z kartounky na bělící a dokončovací textilní práce (Bleicherei und Appretur), opět se střídají majitelé, roku 1880 to byl hrabě Hartig, 1894 fabriku vlastnili synové Adolfa Gürtlera z Jablonného v Podještědí, ještě téhož roku převzal vlastnictví Rudolf Ullrich z Mimoně, roku 1899 fabriku vlastnil Adolf Stoppel, dalším majitelem byl rok poté, tedy roku 1900 D. Glasser z Rochlic u Liberce, až konečně roku 1902 fabriku kupuje Josef Anton Wondrak ze Cvikova a zřizuje výrobu papírových rolí (špulek) – Papierspulenfabrik.

1902 – Započata výroba papírových rolí a špulek, která vydržela až do poválečných dob. Po odsunu německého obyvatelstva v areálu sídlil Agrochemický podnik (ACHP), který zde provozoval výkup. Po odchodu ACHP objekt chátral a v 70 letech minulého století byl stržen.

9.7.2017 10:48:55 m.i.x

Objekt vodárny zrekonstruován na galerii s kavárnou. Galerie "Kupé" otevřena počátkem roku 2017. Káva dle svazového kávoznalce a narkomana vynikající. Vstupné dobrovolné.

 Konverze objektu v sobě fantastickým způsobem spojuje lásku k umění, industriální architektuře a "vláčkům". Komín roste z terasy na které se lze u servírovaných nápojů kochat jak komínem tak železničním rejem.

www.kupecko.cz (t.č. pouze Facebook)

 

Dmychadlo ubouráno o "jedno patro"   (1.6m) a opatřeno fortelným betonovým věncem, který sedí na 2. římse bývalé hlavice.

6.7.2017 11:08:26 tomikp79

  Dolní mlýn, který ale pravděpodobně od svého vzniku, někde kolem roku 1600 sloužil pro výrobu papíru, čili to byla nejprve papírna.

  Dolní mlýn byl do roku 1620 pod správou města.

V roce 1620 kupuje Dolní mlýn Peter Ossendorf, papírenský mistr z Münsteru, který v tomto mlýně (papírně) hospodařil 23 let.

  Dolní mlýn (papírnu) v Mimoni, vlastní od roku 1655 Christian Příhoda, od roku 1665 je majitelem Johann Franz a Edmunt Putz z Adlerthurnu, provoz papírny za tohoto majitele jede na plné obrátky a produkuje papír různých značek, výroba se pohybovala kolem 80 balíků ročně.

  Bývalý majitel této papírny Peter Ossendorf umírá roku 1675 v Mimoni.

4. října 1787, kupuje objekt Dolního Mlýna (papírny) za 9200 rýnských zlatých Josef Weidlich, který nechal objekt přestavět z papírny na vodní mlýn pro mletí obilí. Mlýn měl tři vodní kola a novou technologii včetně šrotovníku.

Rok 1876 byl pro mlýn, resp. pro výrobu v tomto areálu zlomový. Mlýn se rozšiřuje o valchu na sukno, koželužnu (jirchárnu) a barvírnu kožešin, v další části byla zřízena ještě mechanická tkalcovna, soustružna, strojní vybavení pro úpravu dřeva a kovu pro řemeslníky. Objekt Dolního mlýna se rozrostl z dnešního č. p. 32/lll o dnešní č. p. 22/lll a 23/lll a od té doby zde existuje malý průmyslový areál. To už mlýn provozoval nájemce Anton Schicketanz, který nechal v 80. letech 19. století provoz vodního mlýna, po zhruba 100 letech otáčení vodních kol, zastavit. Ostatní rozšířené provozy běží dál.

V letech 1961 – 1962 probíhá jednání o zrušení stavby Dolního mlýna, jako díla vodního, čehož bylo roku 1962 dosaženo. Od tohoto roku to již není po právní stránce dílo vodní. Náhon vedoucí k nyní již bývalému vodnímu mlýnu a odtok zpět do Ploučnice byl úplně zasypán, zbylá část náhonu, jeho druhá část, která byla z řeky vyvedena před jatkami, podél tehdejší městské zástavby, kolem jatek ústila do Ploučnice, až pod dnešním silem zůstala nadále otevřená a v podstatě sloužila jako stoka.

Poslední část, úplná likvidace náhonu (jeho druhé části u jatek a ZZN) ve městě se začala řešit až roku 1965, v souvislosti s přípravami regulace Ploučnice a budováním kanalizace v Mimoni (nutnost regulace Ploučnice z Mimoně do Novin pod Ralskem se řešila prakticky už od roku 1949, kdy byla zařazena do pětiletého plánu, a započalo vyměřování projektu, samotná realizace však byla velice zdlouhavá a trvala prakticky až do roku 1987 pozn. aut.). S postupem regulace řeky Ploučnice v Mimoni po roce 1968 je druhá část náhonu u jatek a ZZN zasypána. Torzo starého náhonu od bývalého ZZN, dnes areál jatek firmy Váša, po jeho ústí do Ploučnice zůstalo dodnes.

Objekt bývalého Dolního mlýna je využíván ZNZP Mimoň a dřevovýrobou pod hlavičkou OPMP Mimoň, která přežila až do 90 let 20. století.

5.7.2017 21:14:33 tomikp79

  Firma, jako první česká továrna na nábytek z ohýbaného dřeva, byla založena v Mimoni bratry Alexandrem a Gustavem Fischelovými, syny Davida Fischela, obchodníka s olejem v Praze, v roce 1870. Dne 10. července téhož roku začala výstavba nových továrních budov a v březnu roku 1871 byl podnik, v němž pracovalo sto dělníků, uveden do provozu. K základním prostředkům výrobní koncepce patřilo zdokonalování výrobního postupu a hledání nových konstrukčních a výtvarných detailů. Není bez zajímavosti, že již koncem 80. let 19. století v Mimoni existovala výchova k výtvarnému chápání práce se dřevem a odborná průprava k jeho zpracování, a to vše bylo zavedeno jako součást základní školní výuky.
  Po deseti letech existence, kromě hlavní továrny v Mimoni, vlastnili bratři Fischelové dalších pět poboček, a to v Zákupech, Kuřívodech, Stráži pod Ralskem, Bělé a Brništi, firma pro své zaměstnance zbudovala lázně - rohový dům naproti Tonetu, který dnes už nestojí.
Nejstarší katalog firmy pochází z konce 90. let 19. století a představuje rámcový obraz jejich výroby. Kromě základních vzorů ohýbaného nábytku, který byl převzat od Thonetů, objevují se i modely, které byly vytvořeny pro firmu v Mimoni. Typickou součástí sortimentu jsou lůžka, která se později rozvinula do nabídky vybavení prostorů na spaní a vybavení hotelů. Roku 1893 se započalo s výrobou školních lavic s nosnou konstrukcí z ohýbaného dřeva. Tyto lavice byly typickým produktem podniku, a také byly patentovány. Jejich výroba se v pozdějších létech zdokonalovala a taktéž rozšiřovala.
  V roce 1896 stoupla denní produkce nábytku z 200 kusů, které byly vyráběny v roce 1879, na 1400. V polovině 90. let 19. století koupil firmu vídeňský podnikatel Ernest Hirsch. Název firmy zůstal zachován.
Počátkem 20. let 20. století byla ochranná značka ohýbaného nábytku z Mimoně změněna z FISCHEL Wien, Niemes in Böhmen na FISCHEL Made in Czechoslovak State. Do roku 1925 tento podnik zůstal jediným větším podnikem na území republiky, který se zabýval výrobou ohýbaného nábytku a nebyl v žádném akciovém sdružení.
Počátkem 30. let patřily k podniku tři továrny. Mimoň, Wissembourgh (Francie) a Valisoare (Rumunsko).
  V meziválečném období byla firma zaměřena na výrobu a nabídku skupin nábytkového vybavení, které bylo v různých kombinacích vhodné pro zařízení vybraných funkčních celků.
  Počátkem války byla firma, vzhledem k židovskému původu podnikatelů Arnošta a Bedřicha Hirsche, zabavena a včleněna do svazku německého podniku Melder Werke s generálním ředitelstvím v Mnichově a dalším závodem ve Frýdlantu nad Ostravicí. Během války zde byla výroba vrtulí do letadel, či bedny a bedničky na munici. Na konci roku 1945 pracovalo v mimoňské továrně 300 dělníků. Asi polovina z nich byli Češi a polovina staří němečtí zaměstnanci. Výměrem okresního národního výboru v České Lípě dle dekretu prezidenta republiky ze dne 25. října 1945 o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy bylo rozhodnuto o konfiskaci Melderových závodů. Výměr nabyl právní moci 10. října 1946. Odůvodněním konfiskace bylo, že závody jsou majetkem osoby německé národnosti spadající pod osoby uvedené paragrafem 1 odst. 2 dekretu prezidenta republiky. Závod byl přičleněn k Thonetu Bystřice pod Hostýnem jako závod 05 Mimoň, kde byl s různými úpravami až do roku 1993.
  Poté byl privatizován společností se sídlem v St. Louis. Většina výrobků a koster z bukového dřeva se expedovala v demontovaném stavu a kompletovala v USA.
V lednu 2005 vyhlášen konkurz.

5.7.2017 21:05:17 tomikp79

  Tuto fabriku založili bratři Josef a Ignaz Kirschner roku 1870, původně na výrobu technického materiálu, s největší pravděpodobností to bylo drátěné pletivo, jehož výroba pokračovala i po roce 1882, kdy fabriku kupuje Robert Bayer, který provoz rozšiřuje i na výrobu plsti.

  Roku 1906 vstupuje do firmy rakouská společnost Hutter & Schranz, která tuto fabriku od Roberta Bayera kupuje a v roce 1919 kupuje i provoz „Waldwerke“ (Lesní závod) na výrobu kovového pletiva, roštů a sít.

  Po druhé světové válce byly obě fabriky v Mimoni a Lesní závod znárodněny a vzniká MITOP Mimoň n. p. (MITOP – Mimoňská Továrna Plsti), jako hlavní závod, ke kterému byly postupně přičleňovány pobočky v Brně (1948) – výroba klasických vlněných plstěnců, v Žatci – výroba zvukově izolačních dílů pro automobilový průmysl, konkrétně pro Škodu Favorit, v Ústí nad Orlicí – výroba klasických vlněných plstěnců a chlupových plstí a ve Velkém Grunově.

  Tyto pobočky však byly postupně odprodávány, a MITOP s. p. se po roce 1989 transformuje na státní MITOP a. s. Od roku 1996 začala být společnost samostatná ve výrobě polypropylenové střiže (POPs), která slouží jako základní surovina pro výrobu geotextilií, a v roce 2001 získala firma certifikát jakosti ISO 2001, v roce 2003 byla uzavřena a prodána poslední pobočka ve Velkém Grunově a celá výroba se definitivně přesunula do hlavního závodu v Mimoni a „Lesního závodu“ mezi Mimoní a dnešní Ploužnicí.

  Tato fabrika funguje dodnes a jejími výrobními náplněmi je výroba plsti pro papírenský průmysl a plstí určených pro speciální účely. V Hlavním závodě jsou dále výrobní linky na výrobu technických textilií vpichovanou technologií. V Lesním závodě jsou dvě výrobní střediska. Podobně jako v Hlavním závodě je zde středisko s výrobními linkami pro výrobu vpichovaných textilií pro stavební účely, druhým střediskem je výroba polypropylenové střiže.

 

5.7.2017 19:36:59 tomikp79

základní kámen 1.9.1976

otevřeno 1.1.1984

konec duben 1994

odstřel 5.7.2017

5.7.2017 10:31:27 kabik

Dokonáno jest : http://pardubice.idnes.cz/odstrel-komin-mlekarna-zamberk-stream-primy-prenos-fhm-/pardubice-zpravy.aspx?c=A170704_122604_pardubice-zpravy_msv

1.7.2017 10:30:19 Laco

 

Továrna na čerpadla, Karel Pašek (Praha 5, Smíchov, č. p. 617, Pod Brentovou 9)

Slévárnu nechal postavit Oktavián Milde roku 1886 u stavitele Josefa Linharta. O 21 let později ji koupil Karel Pašek za účelem výroby čerpadel, pump a motorů. Přistavěl k ní ještě montážní provoz dle architekta Karla Pudlače. Ve třicátých letech se uskutečnila další přestavba, a to pro výrobu čistících prostředků firmy A. Šamánek. Autorem přestavby je Zdeněk Jeřábek. Objekt slévárny se zachoval dodnes bez větších stavebních změn.

 

Dle: Pražský industriál: technické stavby a průmyslová architektura Prahy/rozšířené vydání. Praha: Výzkumné centrum průmyslového dědictví ČVUT v Praze, 2007.

21.6.2017 13:38:09 danny666

Komín ustoupil nové hale - dle ortofoto padl mezi 2012 a 2015.

15.6.2017 19:28:33 RayeR

Elektrárna byla postavena v roce 1897 a renovována v 2003. Provoz byl zahájen 1.1.1898 se 2 parními pístovými stroji o výkonu 150 kW od Erste Brünner Maschinenfabrik. Každý stroj poháněl přímo dynamo od Siemens & Halske, které dodávalo SS napětí 150 V pro osvětlení a 300 V pro SS motory, jmenovitý proud byl 450 A. V roce 1899 byly vyměněny parní stroje a celkový výkon navýšen na 600 kW. Od roku 1901 začala elektrárna napájet městské tramvaje. V roce 1905 došlo k dalšímu navýšení výkonu na 1,2 MW, stále se vyráběl jen SS proud, což bylo při takových výkonech už dosti problematické. V roce 1925 došlo k přestavbě, bylo zprovozněno 6 parních kotlů pracujících s přehřátou párou a 2 dieselagregáty po 300 kW připojené na generátory střídavého proudu o napětí 220/380 V. Celkový výkon byl 1,8 MW. V roce 1930 došlo k další přestavbě na dva nové parní kotle na přehřátou párou s parní turbínou Škoda o výkonu 2,2 MW pohánějící generátor Siemens-Schncker na střídavý proud. Byl zde i motorgenerátor, který umožňoval převod ze SS na ST proud nebo naopak podle aktuální potřeby sítě. V roce 1939 byla Lublaň připojena k modernější tepelné elektrárně Trbovlje a postupně i k dalším, které pomáhaly uspokojit rostoucí energetické nároky. Teprve v roce 1947 přestala elektrárna dodávat SS proud a dodával se už jen ST proud, celkový výkon byl 2,8 MW. V roce 1961 byla elektrárna předělána na kotelnu a přestala dodávat elektřinu úplně, v roce 1968 byla zastavena i činnost kotelny, protože se přešlo na dálkovou dodávku tepla.

Online:
limit 10 min.