General data:
Class:LT  (Lystecit trepariozom)
Height:16 m
Gallery:Ub  (Wretch / no gallery)
Count:2T  (Tight multistack)
Type:P  (Steel)
Gallery:Ub  (Wretch / no gallery)
Detail:0  (Circular profile)
Bilighorze:HD,BB
Status:S
Country:CZE  (Česká republika)
(p)Region:PHA  (Praha)
County:4  (Praha 4)
Municipality:Modřany
Coords:
49°59'32.845"N,14°24'50.144"E
Details (CZ):1 display >>
Record history:
13.11.2014
09:40:57
+ LiKu - devirgace
Map + photo
08/2015 08/2015
Poznámky
28.12.2016 00:05:38 Laco

S uvedeným názvem se poprvé setkáváme v roce 1947 a toto vžité pojmenování zůstalo v záhlaví podniku až do roku 1993. Historie zdejší továrny se nicméně začala psát už 26. července 1913, kdy zakladatel podniku ing. Karel Schulz ohlásil u Obchodního soudu v Praze Tovární živnost autogenního svařování kovu a výroby kyslíku a acetylenu. Tehdejší výroba zahrnovala kyslík, plyn, za studena válcované páskové železo, plynové a nábytkové trubky, lisované zboží a součástky pro jízdní kola.

Ing. Schulz byl význačnou osobností zdejšího kraje a měl četné zásluhy na vzrůstu a rozvoji průmyslu v obci. V místě dnešního továrního komplexu zakoupil v roce 1913 rozsáhlé pozemky a vystavěl na nich ve své době velkou továrnu. V první světové válce se jeho válcovna proměnila ve válečný podnik, kde se pracovalo dnem i nocí za vojenského dozoru. Pracovalo zde i mnoho válečných zajatců. Po skončení války byla původní výroba obnovena ve větším rozsahu. V roce 1919 zde byla dokonce postavena cihelna na výrobu vápenopískových cihel značky KOMO. Ty patřily k tehdy nejkvalitnějšímu stavebnímu materiálu.


Význačný průmyslník a majitel komořanského velkostatku ing. Karel Schulz zemřel v komořanském zámku 13. prosince 1932. Bylo to v době celosvětové hospodářské krize a těžkou krizi prodělávaly i zdejší strojírny. Platební schopnost firmy poklesla tak, že provoz byl úplně zastaven a i cihelna KOMO pracovala jen velmi zřídka. Konkurenční boj, neustálá finanční tíseň podniku způsobená hlavně nákladnou adaptací komořanského zámku, ale i způsob vedení závodu zapříčinily, že v roce 1933 došlo k úpadku firmy. Do roku 1936 byl závod bez majitele. Konkurzním správcem se stal dr. Schreiner ze Zbraslavi. V té době byla výroba plynů pronajata firmě AGA, výroba trubek firmě Čapek a Raichl.

1. října 1936 koupil továrnu František Pánek starší a průmyslovou výrobu opět oživil. Podnik změnil název na Továrny na roury a studené válcovny František Pánek. Převažovala výroba svařovaných trubek plynových a lesklých, tažených a profilových. Vyráběla se profilová lesklá automatová ocel, pásková ocel, tažený drát, hřebíky, šrouby a technické plyny. Za nacistické okupace pracovala Pánkova továrna pro německý válečný průmysl a na konci druhé světové války se stala strategickým bodem při obléhání Modřan jednotkami SS. Zde se také odehrála internace modřanských mužů ze 7. na 8. května 1945.

 
Od roku 1958, kdy začaly projektové práce na jaderné elektrárně v Jaslovských Bohunicích, byly Modřanské strojírny zapojeny do výroby pro jadernou energetiku. Firma se podílela na výstavbě experimentální výzkumné základny československých závodů v oblasti jaderné energetiky. Kromě dodávek pro československé jaderné elektrárny připravoval podnik výrobu primárního potrubí a speciálních jaderných armatur pro atomové elektrárny budované v Sovětském svazu a ostatních zemích tehdejší tzv. socialistické kooperace.

 

V roce 1991 proběhla transformace na státní podnik Modřanské strojírny. V roce 1993 došlo v rámci privatizace k rozdělení Modřanských strojíren, s. p., na samostatné akciové společnosti Modřanská potrubní, a. s., Mostro, a. s., a Semos, a. s. Modřanská potrubní, a. s., v současné době pokračuje v tradici komplexních dodávek spojovacího potrubí pro klasickou a jadernou energetiku a další průmyslová odvětví. Mostro, a. s., je výrobcem speciálních vysokotlakých a středotlakých armatur pro klasickou i jadernou energetiku, teplárenství, chemii a petrochemii.

 

Převzato z internetového zdroje: https://www.praha12.cz/po-stopach-modranskych-strojiren/d-3086/p1=2287