General data:
Class:LT  (Lystecit trepariozom)
Height:3X m
Gallery:Ub  (Wretch / no gallery)
Alternatives:Západočeké lihovary a konz~ >>
Type:C  (Classic brick)
Gallery:Ub  (Wretch / no gallery)
Detail:48.0:0
Status:P
Country:CZE  (Česká republika)
(p)Region:PLK  (Plzeňský)
County:PM  (Plzeň-město)
Municipality:Plzeň - Vnitřní město
Coords:
49°45'7.753"N,13°22'21.205"E
Details (CZ):2 display >>
Record history:
14.4.2011
13:20:09
+ Bourka - prekioarcheologie
Map + photo
celkový pohled; F. Kříž, 1929 pohled na fabriku v roce 1983
r. 1962; v pozadí vpravo komíny tehdy plně funkční Klotzovy cihelny; foto J. Kruta ten vpravo, v pozadí komín lihovaru; 1. polovina 80. let
květen 1980; foto Z. Šůcha
Poznámky
14.4.2011 14:18:49 Bourka

  Areál továrny se nacházel na zhruba obdélníkové parcele podél západní strany Lochotínské ulice. Již v roce 1865 zde postavila nový lihovar spojený s výrobou lisovaného droždí firma Gutmann & Kafka, v roce 1876 se jejím majitelem stal J. Hanak. Jeho firma, zabývající se výrobou lisovaného droždí a lihu, byla založena v roce 1860 jako jedna z prvních výroben lisovaného droždí v západních Čechách.

  Zatímco dříve se droždí vyrábělo převážně z obilí, od počátku 1. sv. války se začala jako výchozí surovina používat téměř výhradně melasa, doplněná dusíkatými a fosforečnými solemi. Výroba droždí začínala ve vzorně zařízené biologické laboratoři od jediné pečlivě vybrané kvasinky, z níž se vypěstovala násada pro hlavní kvašení, kdy se vyrobilo droždí pro upotřebení v domácnostech nebo pekařských živnostech. Tyto vyzrálé kvasinky, které tvořily jakostní droždí, se od využitého živného prostředí oddělily odstřeďováním a po důkladném proprání se lisovaly v kalolisech ve známou tuhou hmotu. Líh vzniklý kvašením se z odstředěné sladiny získával destilací.

  Firma po celou dobu své existence sledovala technické novinky i výsledky vědeckých výzkumů v oboru. Její chloubou byly moderní velmi dobře vybavené laboratoře a samozřejmě neustále modernizované zařízení provozoven. Kvalitou výroby si firma získala mnoho stálých zákazníků a dobrou pověst v odborných kruzích. Pozoruhodně a na svou dobu pokrokově byla řešena přeprava melasy do továrny - ve válcových ocelových cisternách, které byly po čtveřicích přepravovány do Plzně na železničních vozech. Na nádraží byly jeřábem přeloženy na nákladní automobil a po jedné převáženy do továrny.

  V roce 1903 nechal J. Hanak postavit poblíž západní ohradní zdi novou kotelnu se dvěma dvouplamencovými kotli systému Cornwal (druhý kotel instalován až r. 1910) jako náhradu za 3 staré kotle z let 1864, 1866 a 1880. Pro novou kotelnu byl postaven druhý komín, 30m vysoký. Starý 24m vysoký komín byl ponechán a využit k odvádění výparů ze sušárny mláta. V roce 1913 došlo ke "zcentralisování" pohonu - tři malé nehospodárně pracující parní stroje byly nahrazeny jediným o výkonu 100 koňských sil, který poháněl hlavní transmisi továrny a kompresor. Pro tento stroj byla ze severní strany přistavena nová strojovna. Definitivní podobu získala továrna po přestavbě v letech 1911 - 1913, provedené včetně projektu firmou J a V. Pašek, stavitelé v Plzni.

  Po dobu 2. sv. války byla továrna pod dozorem německých komisařů a musela se obejít bez větších investic. Po osvobození byla ve firmě zavedena národní správa a v roce 1946 byla znárodněna a sloučena s firmou "Plzeňská rafinerie lihu a továrna na ocet, Plzeň, Komenského 13," čímž se změnil i název na "Plzeňské závody lihovarské, národní podnik, Drožďárna, Plzeň, Lochotínská 37". V roce 1952 se stala drožďárna součástí Západočeských lihovarů a konzerváren se sídlem v Plzni. Výroba droždí zde skončila v roce 1976 a byla přestěhována do závodu LIKO Nýřany (bývalý důl Krimich I.). V roce 1987 byl celý komplex továrních budov i s komínem zbořen a na jeho místě je dnes převážně volná plocha, částečně využitá pro skateboardový areál.

 

Z knihy Bolevec a okolí, autor textu Pavel Domanický