General data:
Class:LT  (Lystecit trepariozom)
Height:25 m
Gallery:Ub/1
Type:C  (Classic brick)
Gallery:Ub/1
Detail:^48.8
Bilighorze:C  (Tacks)
Grounds:A139
Status:S
Country:CZE  (Česká republika)
(p)Region:LBK  (Liberecký)
County:CL  (Česká Lípa)
Municipality:Česká Lípa
Coords:
50°41'1.953"N,14°32'36.856"E
Details (CZ):9 display >>
Record history:
12.2.2009
15:48:33
+ tatra - Import pregionu
10.1.2012
21:53:03
+ starbreaker - přiřazení do areálu
17.6.2012
16:50:14
+ starbreaker - 6/2012 - komín osazen mobilním ochozem
10.11.2012
16:00:45
+ tomikp79 - změna bilighorze
Map + photo
s částí fabriky.Foceno v červenci 2010 Historický obrázek nasvědčuje, že fabrika měla komíny původně dva (Zdroj: www.polydekor.cz)
Cihlák vršek je zaplechovaný
ochoz vytvořený pro radiokomunikace ořezaná poloviční ochrana
Celkový pohled na přádelnu ten vlevo
Další fotografie:
ten vlevo,nedatovaný pohled
Poznámky
21.7.2010 01:36:10 starbreaker

Z oficiálních stránek firmy:

Poloha    Továrna, jejíž historie začíná ve třicátých letech 19. století, byla situována východně od historického města Česká Lípa. Jako většina průmyslového podnikání těch časů se usadila blíže k Ploučnici a jejím ramenům. Původní stavba byla širší stranou obrácena ke staré cestě míjící východní fasádu. Mířila napříč vesnicí Svárov, protáhlou trojúhelníkovou návsí ke řece. Nedaleko od vodního toku byl vrchnostenský ovčín, odkud byly ovce přeháněny na pastvu na stráně pod Špičákem přes můstek zvaný "ovčí". Založení kartounky Emanuela Müllera    Česká Lípa se stala po Praze a Liberci třetím střediskem výroby potiskovaného textilu, plátna a postupně bavlny. Podnikání v oboru počíná v osmdesátých letech 18. století a vrcholí ve třicátých a čtyřicátých letech 19. století. Potom přišel postupný úpadek.

Třetí místo mezi českolipskými kartounkami podle hodnoty roční výroby patřilo podniku Emanuela Müllera. V roce 1811 uvedl Schematismus Království českého, že existovala kartounka bratří Müllerů.

Müller získal postupně i sousední budovy a jeho podnik obdržel v roce 1841 zemské tovární oprávnění. Firma se dle archivních dokladů rozjížděla v letech 1835 - 39. Dá se předpokládat, že v tomto období také postavil pro svůj provoz přímo u řeky barvírnu a u ní sušící věž, na níž byly vytahovány obarvené štočky. Technologickou vodu odebíral z ramene řeky, které začínalo u Staré Lípy a zřízený splav umožnil regulaci přílivu do vedlejšího toku. Odpad byl naopak směrován do hlavního řečiště. Tím byl zajišťován určitý spád ředící odtékající splašky. Dodnes je stavba původní továrny ve své hmotě zachována a vedle Richterova dvora, výrazně změněného je jedinou dochovanou budovou, svědčící o tehdejším odvětví textilní výroby. Jižní štít hleděl k řece, severní k pivovaru. Výrobní náplní Müllerovy kartounkářské manufaktury bylo potiskování šátků a kalika. Technicky zaostalejší, protože ještě v roce 1843 pracoval výhradně pomocí ručního tisku. V provozu bylo 70 tiskařských stolů. Továrna Ignaze Thumeho Müllerův majetek byl popsán v březnu 1850, když vznikla trhová smlouva o prodeji podniku v úpadku obci. Vedle barvírny a sušárny byla v té době přistavěna ještě stáj pro koně otočená širší stranou k řece. Stavba byla patrová a v patře byly další potřebné dílny. Provoz utichl asi na deset let.

 


V roce 1860 přikoupil ke svému provozu dřívější Müllerovu barvírnu, zvětšil tak objem svého podnikání. Dva roky před tím zaměstnával podle výkazů ve svých podnicích 326 osob a měl podnikový sklad ve Vídni a v Praze. V roce 1862 slavil okázale 25 let svého působení v České Lípě. Podnikání v oboru již vázlo, výroba potiskovaného textilu přestala být atraktivní. Přádelna od roku 1875 do první světové války V exekučním výprodeji získala většinu Thumeovského majetku firma Bloch a Grünfeld. V budově dříve Müllerově založili přádelnu lněné příze. O dva roky později byl však provoz zastaven a stroje rozprodány. Dalších deset let byl podnik mimo provoz. V roce 1887 továrnu koupil Ernst Römer, jehož firma byla v roce 1860 protokolována v Chrastavě jako barvírna turecké červeně. V České Lípě byla zapsána jako Römerová, vdova. Podnik provedl zásadní adaptace a rozšíření provozních prostor. V roce 1890 zahájil výrobu bavlněné příze. Továrna měla 10 tisíc vřeten a zaměstnávala 100 dělníků, převážně ženy. Běh závodu poháněl parní stroj o počátečním výkonu 300 HP.

 


Devadesátá léta 19. století byla podnikatelsky příznivá a české přádelny a tkalcovny, třebaže bojují s konkurencí zahraniční, byly obecně na vzestupu a to tam, kde bylo možné investovat do moderního zařízení. To byl také příklad českolipský. Rovněž sociální situace byla únosná. Vleklé mzdové spory v českolipských podnicích let osmdesátých ustoupily do pozadí a to částečně i pro úpadek některých starých závodů, zatímco nové podniky dokázaly celkem přijatelně udržet bilanční rovnováhu. Přádelna v době první republiky a okupace Za první světové války byl pronikavě snížen dovoz bavlny a četné provozy se vracely k lněné přízi a dalším možným náhražkám.

V období těsně po válce byl českolipský průmysl ochromen odbytovými problémy a prakticky až do roku 1923 se vracely potíže s nedostatkem uhlí a elektřiny.

V dvacátých letech, přešel podnik do rukou firmy Bratři Richterové ve Varnsdorfu. Podnik vlastnil řadu závodů v českém Manchestru, jak se Varnsdorf nazýval, a českolipská přádelna byla jednou z poboček.

Počátkem třicátých let se proměnilo zdejší okolí. Mnohé změny začaly již dříve. Sama českolipská továrna byla modernizována a rozšířena. Protáhla se až ke školní zahradě. "Ovčí" můstek byl stržen a nahrazen betonovým mostem, aby byl Svárov dobře přístupný automobilismu.

V okupačním uspořádání byla zdejší přádelna vedena jako druhé oddělení varnsdorfského závodu a udržovala stále výrobu a zvyšovala počet zaměstnanců. Zpráva z roku 1944 udává 194 pracovníků převážně žen. Znárodnění Znárodnění postupně realizované v letech 1945 - 1949 bylo procesem politickým, právním a ekonomickým. Politické předpoklady byly v České Lípě zesíleny významnou dominancí komunistické strany. 21.května 1945 převzal po doporučení okresního národního výboru českolipskou přádelnu jako národní správce Antonín Rösler. Továrna tvořila s varnsdorfským podnikem jeden právní celek, což znamenalo, že vyhovovala počtem zaměstnanců sumárně přes pětset osob zákonu z 25.října 1945 o znárodnění klíčového průmyslu, bank, dolů a pojišťovnictví.

Majetková podstata byla vyhláškou ministerstva průmyslu ze 7.4.1945 zařazena do celku skládajícího se z těchto textilek: Bratři Richterové, Varnsdorf, Ignaz Richter, Dolní Podluží, G. A. Fröhlich, Varnsdorf a Nová Paka. Podle zákona z 28.4.1948 byla provedena úprava některých znárodněných majetkových podstat. Českolipská přádelna byla oddělena od varnsdorfských, které se staly základem podniku Velveta a začleněna do Sdružení bavlnářských závodů, národní podnik Praha. Uskupení bylo přejmenováno na Cotonu Praha. Podle nové vyhlášky ministerstva průmyslu z 25.7.1949 byl českolipský podnik začleněn do nového komplexu bavlnářských závodů Benar v Benešově n.Pl. 3.10.1949 byla vydána zřizovací listina a seskupení začalo působit a rozpadlo se až v letech devadesátých. Benar v letech 1949-1967 Národní podnik Benar měl podnikové ředitelství v Benešově n.Pl. Zde bylo v provozu pět závodů. Další závody se nacházely v České Kamenici, Děčíně, Velké Březně, České Lípě, Slaném, Litvínově, Jirkově, Šluknově, Chřibské, Kovářském a Hrádku nad Nisou. Tato konečná podoba komplexu závodů byla dosažena až v roce 1958 po nových reorganizacích a připojování dalších provozů.

Od roku 1945 se v českolipském závodě zpracovávala bavlna. V roce 1953 se přešlo na přízi z viskozové střiže. Surovina měla proměnlivou kvalitu, práce byla vzhledem k technickému vybavení náročná a kvalitativní parametry se obtížně kontrolovaly. Po celá padesátá a šedesátá léta byla pro Benar příznačná nízká míra investic a maximální využívání zastaralého a opotřebovaného výrobního a provozního zařízení. V letech šedesátých byl provoz všeobecně velice poruchový.

V podzimních měsících roku 1964 byly opraveny důkladně omítky a závod alespoň vnějškově ztratil na čas svou vzhledovou ponurost. V roce 1966 byla realizována obchvatná silnice 262/II. Trasa vedla po břehu řeky a v cestě jí stály benarské sklady. Nové měl postavit investor stavby silnice, ale nakonec je stavěl Benar. Silnice těsně míjí závod. Benar do roku 1989 Nejvýznamnější změna nastala při přestavbě závodu z klasické přádelny na bezvřetenovou. Bylo zrušeno oddělení předpřádla a vznikly tři samostatné celky. 15.července 1977 začala demontáž prvního stroje. Po vybourání se prováděly výkopy pro vzduchotechniku. Na tyto těžké práce byli pozváni sovětští vojáci ze zákupské posádky. 1.srpna 1977 byl zahájen třísměnný provoz. 26.října 1977 byla na nových strojích vyrobena první příze. Přestavba dále pokračovala přípravnými pracemi pro stavbu mykacích strojů. Uvedením posledního mykacího stroje do provozu v dubnu 1979 byla přestavba celého závodu ukončena.

V osmdesátých letech byl uváděn strojový park v tomto složení:18 bezvřetenových dopřádacích strojů RC-200, 12 mykacích strojů zn.UNIREA, 7 protahovacích strojů NOVPOS a 6 rozvolňovacích strojů, 3 čechradla a 3 okruhy vločkového zásobování zn.TEXTIMA.

Příze vyrobená v Benaru sloužila jako polotovar k výrobě bytového textilu, hlavně dekoračních látek, koberců a autopotahů. Z hlediska odběratelů se podnik vázal k Bytexu Liberec a dalším firmám podobného zaměření. Příze byla vyráběna v pěti barevných odstínech:béžová, černá, žlutá, hnědá a barevné přechody.

DEKORA s.p. Dne 1.7.1990 byl založen státní podnik Dekora, Hlinsko v Čechách, nástupce části Bytexu Vratislavice, do kterého byla včleněna i českolipská přádelna tak i šumperská tkalcovna.

POLYDEKOR, spol. s r.o. Privatizací státního podniku DEKORA vznikla dne 1.5.1993 firma POLYDEKOR, spol. s r.o. se sídlem v České Lípě, zahrnující přádelnu v České Lípě a tkalcovnu v Šumperku.