General data:
Class:LT  (Lystecit trepariozom)
Height:29 m
Gallery:Ub  (Wretch / no gallery)
Type:C  (Classic brick)
Gallery:Ub  (Wretch / no gallery)
Detail:0.0:0
Bilighorze:CC  (Tacks with half-protection)
Status:S
Country:CZE  (Česká republika)
(p)Region:ULK  (Ústecký)
County:DC  (Děčín)
Municipality:Mikulášovice
Coords:
50°58'56.726"N,14°20'14.788"E
Details (CZ):2 display >>
Record history:
12.2.2009
15:48:33
+ 666 - Import pregionu
Map + photo
4/12 Fabrika a komín čnící nad ní
Vysoký válcový podstavec Zahnutý dřík
Nevýrazná hlavice, možná ubouraná Detail vytržené ochrany
Střechy fabriky z komína Pohled naproti, z 2175
Poznámky
22.7.2010 00:44:14 starbreaker

Objekt opuštěn v polovině 90. let.

Z oficiálních stránek současného Mikova:

Místem, kde má svůj počátek nožířský průmysl v Čechách jsou bezesporu Mikulášovice.
Toto malé pohraniční městečko leží v nejsevernějším místě naší země, ve šluknovském výběžku. Na město byly Mikulášovice povýšeny 1. února roku 1916 Františkem Josefem I.

Mikulášovičtí výrobci nožů a nůžek byli známí již v 18. století ve střední a částečně i západní Evropě. Vyráběli nože všech druhů a tvarů, tesáky, kordy, šavle, břitvy, chirurgické a jiné speciální nástroje. Nožířství bylo tehdy velmi vážené řemeslo a protože nožířů bylo málo, bylo to také řemeslo dobře prosperující.

Rozkvět nožířského řemesla v Mikulášovicích přivedl v roce 1794 místního podnikavého obchodníka Ignaze Röslera k založení první továrny na výrobu nožů. V této továrně pracovalo zpočátku sto pracovníků, ale už v roce 1819 byl jejich počet dvojnásobný. Hospodářské úspěchy této továrny vedly ostatní obyvatele k zakládání dalších nožířských podniků a pomocných živností a zanedlouho byla většina mikulášovických občanů i občanů okolních obcí pracovně spojena s nožířskou výrobou. Mikulášovicím se začalo přezdívat "český Solingen". Největšího rozkvětu doznalo mikulášovické nožířství před první světovou válkou a po ní. Vznikl zde svaz nožířského průmyslu, který čítal čtyři a půl tisíce pracovníků. Za druhé světové války se Mikulášovice staly součástí III. říše. Výroba byla uzpůsobena pro vojenské účely a byla omezena. Tato situace trvala až do roku 1946, kdy se tradiční výroba opět začala rozjíždět.

V roce 1948 vznikly dva národní podniky a sice Koh-i-noor Mikulášovice a Sandrik Mikulášovice. Výroba nožů se soustředila do závodu Sandrik a v závodě Koh-i-noor se vyráběly kancelářské potřeby (známé značky KIN). V roce 1955 došlo k sloučení obou závodů v jeden národní podnik - Mikulášovický kovoprůmysl s podnikovou značkou MIKOV. Hlavním výrobním programem nadále zůstalo nožířské zboží a kancelářské potřeby.

Centralizací výroby a modernizací výrobních postupů došlo k vysokému vzestupu a zkvalitnění výroby. Začal se využívat nový způsob tepelného zpracování kovů podle československého patentu MARTFROST - hlubokého mražení čepelí nožů po kalení. Pracovníci MIKOVa jako jedni z prvních v Československu zvládli přesné stříhání nerez ocelí o větších tloušťkách. Dále byly některé pracné ruční operace (jako např. leštění) nahrazeny novými metodami za využití strojů.
Vzrůstající výroba nožů a kancelářských potřeb umožnila vznik dalších provozů i v jiných městech - Benešov nad Ploučnicí, Česká Lípa, Slaný, Most, Lipová.

Výrobky MIKOV a KIN byly v tomto období prostřednictvím PZO Merkuria a Pragoexportu s úspěchem vyváženy do 106 zemí a teritorií světa.

V roce 1990 se Mikulášovický kovoprůmysl transformoval na státní podnik a od roku 1989 do roku 1994 došlo k postupnému osamostatnění provozů v jednotlivých městech. V Mikulášovicích nadále zůstal hlavní výrobní program výroby nožů a kancelářských potřeb. V roce 1995 se státní podnik beze změn ve vyráběném sortimentu transformoval na akciovou společnost MIKOV a.s..