Továrnu na plstěné klobouky vybudoval Ondřej Felix Hess. Po něm továrnu převzal jeho synovec Karel Misík, který ji zvelebil, rozšířil výrobu a díky tomu postavil ještě továrnu v Karlíně. Obě pak fungovaly jako "Spojené továrny na klobouky, K. Misík".

V husinecké kronice je po válce firma jmenována jako Otavan. Po Vítězném úhoru byla zkonfiskována a začleněna pod n.p. Tonak v Novém Jičíně, což samozřejmě nebylo pro zdejší podnik šťastné, neboť i když závod řádně plnil plán, bylo snahou vední Toanku zlikvidovat jej z důvodů čistě konkurenčních. Posléze v roce 1951 byla výroba klobouků ukončena. Do továrního objektu byla umístěna výroba pracovních obleků. 1.7. 1952 byla po dlouhých jednáních na popud zaměstnanců Otavanu ve fabrice zřízena opravna klobouků. Tato opravna pracovala pro mnohé komunální podniky, byla moderně zařízena (vybavena stroji z likvidovaných továren na výrobu klobouků v Čechách).

Husinecký závod byl začleněn pod nový národní podnik na výrobu klobouků Otavan se sídlem v Katovicích.

Vedlejší prekiontrický objekt Šumavanu, byl dříve skladem vlny, ovšem bez komína. Také zde byla trafostanice, která se již nedochovala.  Později byla budova přestavěna na pekárnu, kde se pekl legendární chléb Šumavan.