Info o továrně z registru VCPD:

Továrník Julius Pfeifer postavil v roce 1860 vedle tehdejší Allasonovy manufaktury tkalcovnu s parním pohonem. Přestože období hlavního boomu textilního průmyslu v regionu Šluknovského výběžku teprve nastupovalo, Pfeiferova fabrika se zde velmi rychle uchytila a dočkala se ještě v 19. století několika rozšíření (některé proběhlo už za vedení Pfeiferových synů).

V 90. letech část fabriky vyhořela, a tak byla postavena zcela nová, protáhlá budova tkalcovny, která utvářela charakteristický rys centra Rumburka po dalších více než 100 let. Do 20. století fabrika vstupovala jako druhý největší výrobce bytových tkanin v tehdejším Rakousko-Uhersku (po Ginzkeyho továrně na koberce ve Vratislavicích, později známé jako Intex). Mezi roky 1936 - 1937 byla postavena kotelna s novým komínem, která nahradila kotelnu původní. Tehdy zde pracovalo přes 1000 zaměstnanců.

Po roce 1948 došlo ke znárodnění továrny a začlenění pod n.p. Bytex. I pod národní správou se továrně dařilo a zdejší závod stále zaměstnával okolo 1400 lidí, převážně žen. Vaz Bytexu zlomila až revoluce a problémy s dlouholetými partnery ze zemí bývalého Sovětského svazu, kteří po jeho rozpadu měli problém s úhradou peněz za dodávky textilu. Bytex (tehdy už jako akciová společnost) finanční propad neustál a v roce 1996 byla továrna zavřena, a stala se tak symbolem totálního krachu textilního průmyslu na severu Čech. Právě zde hledejme hlavní příčinu všech problémů, které Šluknovsko dnes provází...

Od té doby byla prázdná továrna postupně rozkrádána a devastována. Již roku 2004 na ni byl vypsán demoliční výměr, který se sice začal plnit pomalu, ale jistě. Nejprve padla kotelna a okolní budovy a hlavní část demolice proběhla v únoru a březnu 2012, kdy byl stržen zbytek fabriky, včetně charakteristické tkalcovny a komína. Zůstal pouze památkově chráněný dům bývalé administrativní budovy z 20 .let 18. století, která patřil již k Allasonově manufaktuře a je nejstarším dochovaným kamenným domem v Rumburku.

O komínu:

43 metrů vysoký cihlový komín byl postaven spolu s novou kotelnou v letech 1936 - 1937. S tímto rokem postavení se jednalo o jeden z posledních cihlových komínů, které na Šluknovsku vznikly. Přesto byl postaven s důstojností, jakou si fabrika Pfeiferova formátu zasloužila. Podstavec tvořený hranolovým soklem a posléze oktagonálně válcovým přechodem se bohužel již nepodařilo na fotograficích zachytit v plné kráse, protože byl po demolici kotelny v roce 2005 zahrnut troskami. Válcový dřík zdobilal v dolní partii mozaika, která již ve 30. letech 20. století nebyla zdaleka obvyklá a jen dotvářela elegantnost komína. Hlavice byla dle rozdílných cihel v průběhu 2. poloviny 20. století přestavována, přesto se dochovala i s výrazným převisem v poměrně dobrém stavu a původní podobě až do kompletní demolice komína.

Jeho celkový stav byl velmi dobrý, pouze část horní železné výstroje (zejména poslední ochranná obruč) byla vinou zanedbané údržby po krachu továrny ve špatném stavu. Komínu zazvonil umíráček mezi únorem a březnem 2012. Demolice začala 21.2., kdy byl komín během jediného dne demoliční koulí rozmetán na torzo vysoké něco přes 10 metrů. Následující den došlo k ubourání dalších několika metrů a toto cca 8 metrů vysoké torzo zde stálo až do druhé poloviny března. Když kolem 20. března začala demolice hlavní výrobní budovy, bylo strženo i ono torzo a komín tak lze od té doby považovat za přestoupený.