V roce 1892 koupil od obce pozemek pro továrnu Moric Eisner, který měl na své jméno psanou tovární výrobu v části mlýna u Polanů, kde zavedl výrobu fezů a punčoch již továrník Zucker ze Strakonic. Po jeho odchodu z Katovic zde vyráběla čtyři roky klobouky firma Heřman a Mautner. Poté ve výrobě klobouků pokračoval Moric Eisner až do roku 1893. Ten postavil na zakoupeném pozemku na pravém břehu Otavy za mostem novou továrnu. Tam pracoval společně se svými synovci Eduardem a Ottou Gutfreundovými.

Později bratři Gutfreundové vedli továrnu sami. Klobouky se dobře prodávaly a továrna měla slušný odbyt. Po smrti Eduarda Gutfreunda převzal vedení jeho bratr, neboť synové Leo, Rudolf a Vilém nebyli ještě schopni jejího řízení. Vilém byl inteligentní a vzdělaný a po dostudování dal vznik nové firmě "Vilém Gutfreund a spol." Ve válce se stal Vilém obětí německého fašismu - jako Žid skončil svůj život v Osvětimi. Na budově továrny byla na jaře roku 1995 Vilému Gutfreundovi odhalena pamětní deska.

Roku 1946 koupil továrnu Jaromír Kudrnáč, zahájil opravy zanedbaných budov a pokračoval ve výrobě pánských a dámských klobouků. U Sloučína v lesíku si dal postavit vilu (firmou Belada a synové - Praha). Roku 1947 už továrna zaměstnávala 300 zaměstnanců. Pro své zaměstnance nechal stavět tři bytové domy u Obecního lesa a dal zřídit vanové a sprchové lázně ve vstupním objektu továrny.

Po roce 1948 byla továrna znárodněna a Jaromír Kudrnáč odešel s manželkou, roz. Čejkovou, do zahraničí. V roce 1951 skončila výroba klobouků a továrna sloužila jako pobočka závodu Fezko Strakonice. Továrna byla privatizována v roce 1991, noví majitelé v čele s Ing. Čejdíkem zde zavedli výrobu ručně pletací příze a ponožek. Továrna pod názvem Nova, s. r. o., skončila provoz k 1. 1. 1997.

V červenci 1999 se začalo v továrně opět pracovat. Libor Studnička z Katovic č. p. 21 sem převedl svou firmu Quint, zabývající se kovovýrobou. Zaměstnává kolem dvaceti pracovníků.