Ideoprojev 2018

Vážené komínářky, vážení komínáři,

žijeme ve zvláštní době, která se mimo jiné vyznačuje možností každého připojence dát světu okamžitě vědět, co si právě o čemkoliv myslí. Málokdy se jedná o příspěvky, které by významněji obohatily myšlenkové bohatství lidstva; spíše naopak. Sleduji-li na internetu některé debaty týkající se politiky, je zarážející, jaká míra netolerance, nenávisti, tuposti, chorého rozumu a duševních úchylek všeho druhu je tam ventilována. Tento trend prostupuje společností a jakkoliv jsem zastáncem názoru, že trocha uvážlivě dávkované nenávisti není na škodu (jak je patrné z mých starších ideoprojevů), zároveň jsem spolu s Pájím, šamanem kmene Bororo přesvědčen, že „Stačí kapička vody navíc a bororo už ne život, bororo pak nic.“

Nenávist a intolerance mají v politice svůj biotop. Tam si po tisíciletí vesele bují a jen málokdo se jejich výskytu v tomto prostoru podivuje. Je však smutné, když odtud prosáknou do sfér, kam by prosáknout neměly. Myslím tím kontaminaci, která se projevuje v hospodě, v kuchyňském koutu panelákového bytu nebo třeba na diskusním fóru lidí zabývajících se lezením na komíny. Dosáhne-li kumulace nenávisti kritického tlaku, expanduje do privátní sféry, kde působí jako salmonela na Aztéky.

Nejsme cosi jako Rychlé šípy. Naše komínolezné konání kromě příznačné blahodárnosti obsahuje nepřehlédnutelné prvky extremismu. Není tedy divu, že v prostorném lůně Svazu českých komínářů nalézají útočiště osobnosti extrémní, jejichž varieta poťapanosti disponuje nebývale širokým spektrem odstínů. Nepovažuji to za handicap – naopak. Bohatá druhová diverzita poskytuje člověku nevyhledávajícímu líný proud mainstreamu pestré a zábavné místo k životu, kde dokonce může s jinými podobně traktovanými jedinci aktivně sdílet alespoň jednu ze svých osobních posedlostí.

Psýcha pošuka je křehká. Z orbity ji může vychýlit motýlí kýchnutí, nepatrný impuls ji přesměruje vstříc katastrofě. Radikalizace a posuny společenských nálad patří spíš k těm zásadnějším iniciačním podnětům. Tedy se vlastně není čemu divit, že méně odolní pošuci se proti odlišně traktovaným pošukům dopouštějí často zběsilých výpadů, ať již při osobním kontaktu nebo třeba na fóru SČK. Považuji to za známku slabosti, ochoty podřídit se pravidlům řvoucího davu, neschopnosti vytvořit si vlastní autonomní svět a zalidnit ho tak, aby v něm bylo možné cítit se jako svéprávná a plnohodnotná lidská bytost. Úporné hledání nepřítele a násilné a zbytečné vymezování se proti němu je projevem animozity. Jenže i krysa útočí až když je zahnaná do rohu. Nebo když má hlad. Jste zahnaní do rohu? Nepřipadá mi. Můžete si myslet, dělat nebo napsat, co uznáte za vhodné. Můžete se stýkat, s kým chcete. Máte hlad? Žijeme v relativní hojnosti. Netrpíme nedostatkem. Jsme v restauraci, objednejte si. Dejte si něco k jídlu, než vyzvracíte svůj nenávistný příspěvek na debatu. Máte čas, rozleží se vám to v hlavě a získáte nadhled. Třeba vás napadne, že vaše osobní antipatie není v okolním vesmíru až tak podstatná. Třeba si uvědomíte, že i pár řádků na diskusním fóru obskurního sdružení je otiskem vašeho charakteru. Možná vám, když si dáte trochu času, přijde na mysl, že nazvete-li někoho bez podnětu kupříkladu čurákem, převážná většina vašich čtenářů, které v tomto případě spojuje sdílená vášeň lézt na komíny, si k představě tohoto orgánu automaticky přiřadí vás.

Politika a to, co vyzařuje, není pupek světa. Vystavit se radioaktivitě tohoto záření a přijmout jeho hodnoty znamená podvolit se tlaku, stát se mutanty plujícími v zasviněném veřejném prostoru, štěkajícími záštiplné výlevy na kolem plující mutanty s odlišnými výčnělky. A věřte, že roztomilé obludky vznášející se v prekiontrickém mikrosvětě jsou půvabné a pomilováníhodné oproti těm, které na nás cení tesáky z jeskyní primitivně politizujících kmenů.

Jistě, je taková doba. Její duch prostupuje společenským a do jisté míry také individuálním vědomím. Nezastávám pacifistické postoje a vím, že občasné vedení drobných soubojů nebo provokací patří k výbavě člověka. Ale také vím, že pár predátorů podléhajících dobovému přenosu nenávisti z politiky do privátní sféry je schopno narušit a rozložit jakékoliv lidské společenství. Jsem přesvědčen, že projevům nenávisti a intolerance vůči jinak smýšlejícím nebo třeba jen pro někoho nesympatickým jedincům je třeba se bránit. Kapka nenávisti navíc a bororo už ne život, bororo pak nic. Obyvatelé společného prostoru prekiontrie, braňme se.

Za chvíli bychom totiž mohli dojít k závěru, že ti méně sympatičtí s námi nesmějí sdílet toto společenství, tuto zemi a tuto planetu. Že takové je bezpodmínečně třeba vymést železným koštětem a učinit přítrž jejich nekalým rejdům. Připomíná mi to něco, co už tu mnohokrát bylo...

Přeji vám všem šťastný a spokojený rok 2018 a nezapomínejte se pevně držet. Aby nám na příští léta zbyly nějaké volné dny, kdy není třeba pořádat různé memoriály.