31. výročí SČK

Valte sem fotky, co kdo máte!!!

Oslava 31. výročí SČK se rodila podobně ztěžka jako výstup na zegyrní komín. Původně dohodnutý tvárnicový elegán RUT 120/3 Velveta Varnsdorf se v našich myslích zhroutil 10 dnů před plánovanou akcí. Ředitel teplárny, Ing. Josef Novotný nám po třech měsících ujišťování, že s hromadným výstupem nemá problém a určitě proběhne, se zřejmě zalekl, že těžká těla některých komínářů by mohla zohýbat hrdému komínu kramle (jestli si po zaslání jmenného seznamu progůglil některé komínáře a došel k děsivému zjištění, není známo) a celou akci nekompromisně zrušil.

Následující dny se tak nesly na severu ve znamení obecného chaosu a vymýšlení náhradního řešení, které nakonec vykrystalizovalo v nabídku pestré komínové trojice ve stejném městě. Blahorodé vedení svazu změnu posvětilo, a tak již nic nemohlo bránit hromadnému nájezdu na město, kde ještě v roce 1938 stálo na ploše pouhých 9 km² 110 komínů.

Pro takřka polovinu účastníků zájezdu začaly 24 hodin trvající prekiohody již ve večerních hodinách 7.5.2012. Onoho večera pod taktovkou libereckého manažéra Apache odehrál orchestr složených z brněnských, hvězdárenských, severských a umělozubých muzikantů menší koncert na německém území, zejména na plechové nástroje. Výsledkem bylo obohacení komínářské databáze o 4 nové kousky. Byť měl liberecký menedžr v plánu víc, touha po namáčkání se v 15 lidech do Lenčina bytu byla větší. Koncert pak již pokračoval v jiném duchu a lze ho zhodnotit pouze tak, že někteří členové orchestru i přes „lidskou hodinu“ konání hromadných varnsdorfských výstupů přeci jen tradiční spánkovou normu 8 hodin zrovna nedodrželi.

Začátek oslav byl naplánován na polední, a dle plánu se dvě přibližně stejně velké grupy sešly paralelně na dvou varnsdorfských objektech – LTC 46 Czech Pan a MTT 82 Elite. Hrozny lidí stoupaly vzhůru, a byť jsou od sebe oba komíny vzdáleny takřka 2 kilometry, i na tu dálku bylo znát, že dnešní Den Vítězství bude především Dnem Vítězství Prekiontrie. Na Czech Panu vzdálení návštěvníci obdivovali ladné křivky přítomným komínů i komínářek, na Elitce pak probíhalo hromadné opalování na zaplechovaném dmychadle. Po dostatečném pokochání se obě skupiny víceméně harmonicky prohodily, aby se znovu sešly na jednom z mála míst, za které se obyvatel Šluknovského výběžku nemusí stydět – Pivovaru Kocour.

V rámci pravidel svazu se pochopitelně nejprve dostalo na pokoření zdejšího MTC 50, a teprve poté nastal prostor pro kompletní koštaci zdejší nabídky. Byť některé osoby zdaleka, odkojené Starobrnem, při prvních locích Kocoura pronášely nelibé řeči, i ony nakonec musely uznat, že Sever kromě komínů nabízí i jiná lákadla. Po čtvrté odpolední se účastníci výroční akce počali pomalu rozjíždět do svých bydlišť po celé republice a pochopitelně při zpáteční cestě nemohla chybět návštěva ještě aspoň několika komínů. Zejména objekt jisté bývalé sklárny se během onoho svátečního dne stal místem, kde jedna komínářská výprava otevírala dveře té následující a je pravděpodobné, že místní činovníky čeká minimálně několik po sobě jdoucích nocí, během kterých budou hlavními aktéry jejich snů komínáři.

Co říci závěrem? Snad raději nic, protože jakékoliv slovní hodnocení by jen shodilo parádní pocit, jaký z oné „drobné komínářské oslavičky“ mám :-)