Betonové komíny
S rozvojem stavebnictví se začal krom cihel používat ke stavbě komínů i beton a to hned v několika možných konstrukčních variantách. Výhodou betonových komínů je relativní rychlost jejich stavby (i když na erektování trubičky to samozřejmě nemá), a větší únosnost a pružnost konstrukce, než u tradičních komínů z cihel. Rozpoznáváme tři základní varianty betonových komínů:
Tvárničáky
![]() | Na stavbu komínů tvárnicových, jak již název sám napovídá, jsou použity betonové tvárnice. Tyto jsou zděny podobně jako u komínů cihlových, ale navíc jsou ve vertikálním směru svázány železnou výztuží. Uvnitř se pak na ocelových kotvách nachází teplovzdorná vyzdívka. Typická je lehce našedlá barva komína, červeně natřená dvojí bilighorze a jeden betonový ochoz s leteckými světly. Kramle jsou zazděné v každém šáru (což je mimochodem ideální vzdálenost pro omlácení holenních kostí). Dnes jsou tyto ladné a tvarově velmi elegantní komíny městských výtopen zohyzďovány mobilními ochozy. |
Segmenťáky
![]() | Segmentové (jinak také betonové montované) komíny jsou vlastně takové pěkné prekiostavebnice. Rozeznáváme dva hlavní typy segmeťáků. Ten první a mnohem rozšířenější je postaven z betonových skruží s kruhovým průřezem. Typická je jeho bílá barva, čistě válcovitý - nekónický tvar a vůbec vypadá tak trochu jako vykopaná studna. Bilighorzí je žebřík s poloviční ochranou. Obvykle je vysoký do 50ti metrů, nemá původní ochoz a je postaven opravdu všude možně. Často je vídán v soukomínových shlucích, ať už třeba dva, tři i pět vedle sebe, obyklé jsou i čtyřčata na čtvercovém půdorysu. |
Monolity
![]() | Monolitické železobetonové komíny jsou jedněmi z nejvyšších staveb vůbec. U nás se nejvíce stavěly od sedmdesátých let, a to ve velkých průmyslových podnicích, teplárnách nebo elektrárnách. Standardem jsou ulhorfické výšky, dvě plné žebříkové bilighorze, výstražné pruhy a letecké osvětlení, které staříky láká jak můry žárovka. Monolitický beton je taktéž užíván pro stavbu velkých (ale i malých) chladicích věží alias megalofóbií. Megalofobia jsou poněkud atypickými prekiontrickými objekty. I když nevyfrkují výborný chutnající dým ale jen "vlhko", jsou i tak lezbyhodná. Ta nejvyšší a početně nejrozšířenější megalofobia jsou postavená samozřejmě z monolitického betonu, mají hyperboloidní tvar a plnou žebříkovou bilighorzi. Kolem dokola dmychadla je častý vyskyt ochozu. |